43 C 18/2023-29 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne 1. 2. 2023 domáhal na žalovaném zaplacení částky 126 698 Kč s příslušenstvím jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. 34 C 55/2013. Předmětné řízení trvalo od jeho zahájení do skončení 3 448 dnů, když bylo ukončeno dne 29. 8. 2022, což považuje žalobce za nepřiměřeně dlouhou dobu. V řízení se dle žalobce vyskytly značné průtahy, čímž došlo k porušení jeho základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů. Z důvodu průtahu byl žalobce dlouhou dobu nucen setrvat ve stavu nejistoty týkající se jeho práv a povinností. Předmětné řízení nebylo nikterak složité, když v řízení nebyl zapojen mezinárodní prvek, nebylo třeba aplikovat cizí právo, nebylo třeba provádět dokazování v cizině, nešlo o nijak skutkově či právně složitou věc. Žalobce nezavdal příčinu ke vzniklým průtahům. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalovaného dne 30. 1. 2023. 2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 17. 4. 2023 učinil nesporným, že žalobce uplatnil podáním doručeným žalovanému dne 30. 1. 2023 nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 126 698 Kč vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. 34 C 55/2013. Žalovaný projednal žádost žalobce dne 5. 4. 2023 a konstatoval, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/198 sb. a poskytl žalobci zadostiučinění ve výši 50 250 Kč, které mu bylo zaplaceno dne 6. 4. 2023. Ve vztahu k žalobci trvalo řízení 5 let a 7 měsíců. Řízení bylo zahájeno dne 21. 3. 2013, nicméně do spisu byla založena plná moc právního zástupce žalobce dne 4. 1. 2017, a tento den tedy žalovaný považuje za okamžik, kdy se žalobce dozvěděl o tom, že je proti němu vedeno řízení, a mohla mu tedy začít vznikat nemajetková újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení. V posuzovaném řízení nedocházelo dle žalovaného k průtahům ve smyslu neodůvodněné nečinnosti soudu, jeho délka však byla žalovaným vzhledem k předmětu řízení vyhodnocena jako nepřiměřená. Žalovaný setrvává na tom, že přiznaná částka ve výši 50 250 Kč je dostačující a není dán důvod k jejímu navýšení. Žalovaný vycházel ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení bez krácení za první dva roky řízení, když namítané řízení v době, kdy se žalobce o řízení dozvěděl, běželo již třetím rokem. Žalovaný následně shledal důvody pro snížení základní výše zadostiučinění o 40% z důvodu skutkové a zejména procesní složitosti řízení a také z důvodu, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Předmětné řízení bylo déle než 1 rok přerušeno do skončení souvisejícího řízení, proběhlo několik jednání, kde bylo provedeno množství listinných důkazů, žalující strana platila soudní poplatek ve splátkách a následně bylo řízení prodloužení nemocí předsedkyně senátu odvolacího soudu, přičemž účastníci nesouhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání. Na délce řízení se výrazně podílela žalující strana svým procesním chováním. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Význam řízení byl hodnocen jako standardní, když sice předmětem řízení bylo zaplacení dlužné mzdy, žalobce ale v řízení vystupoval jako zaměstnavatel. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze shodných tvrzení účastníků a ze stanoviska žalovaného ze dne 5. 4. 2023 soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok uplatnil u žalovaného dne 30. 1. 2023. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že základ nároku je po právu, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu nepřiměřené délky řízení vedeného Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. 34 C 55/2013. 5. Ze spisu vedeného Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. 34 C 55/2013 soud zjistil následující: 6. Řízení bylo zahájeno podáním žaloby, které bylo Okresnímu soudu v České Lípě doručeno dne 21. 3. 2013. Předmětem řízení bylo zaplacení dlužné mzdy. Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení jako strana žalovaná (v tomto odstavci žalobce dále jako„ žalovaná“), jakožto zaměstnavatel [jméno] [příjmení] (v tomto odstavci dále jako„ žalobkyně“). Dne 30. 5. 2013 byla žalobkyně vyzvána k doplnění žaloby, k čemuž došlo dne 15. 6. 2013 třetí osobou, načež žalobkyně byla dne 25. 6. 2023 vyzvána k doložení plné moci. Žalobkyně byla opětovně vyzývána k doplnění žaloby, na což reagovala až dne 13. 10. 2013. Dne 22. 10. 2013 byla žalobkyni zaslána výzva k zaplacení soudního poplatku. Žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků dne 21. 11. 2013 a navrhla přerušení řízení. Usnesením ze dne 27. 2. 2014 nebylo žalobkyni osvobození od soudních poplatků přiznáno. Proti usnesení podala žalobkyně blanketní odvolání dne 20. 3. 2014. Žalobkyně doplnila odvolání dne 15. 4. 2014. Usnesením ze dne 24. 7. 2014 bylo zamítnuto přerušení řízení. Žalobkyně podáním ze dne 4. 8. 2014 opětovně požádala o osvobození od soudních poplatků a dne 23. 8. 2014 znovu podala návrh na přerušení řízení. Odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků dne 17. 12. 2014 potvrdil. Žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání. Žalobkyně podala žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, která byla dne 2. 6. 2015 zamítnuta. Dovolací řízení bylo rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 4. 2016 zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Následně bylo dne 26. 5. 2016 rozhodnuto o nepřipuštění změny žaloby a žalobkyně byla opět vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Dne 1. 6. 2016 podala žalobkyně námitku podjatosti a opětovně požádala o přerušení řízení. Dne 2. 6. 2016 požádala žalobkyně opětovně o osvobození od soudních poplatků, příp. aby bylo povoleno zaplacení soudního poplatku ve splátkách, a podala odvolání do usnesení o nepřipuštění změny žaloby. Rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 21. 11. 2016 bylo odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně ze dne 26. 5. 2016 odmítnuto. Dne 4. 1. 2017 byla do spisu založená plná moc pro právního zástupce žalované se žádostí o zaslání žalobního návrhu. Usnesením ze dne 16. 2. 2017 rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec o námitce podjatosti tak, že soudkyně není vyloučena z projednání věci. Soudní poplatek zaplatila žalobkyně dne 11. 7. 2017. Dne 16. 5. 2017 bylo zastaveno řízení o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a dne 17. 7. 2017 byl vydán platební rozkaz. Žalovaná podala dne 17. 7. 2017 odpor a požádala o přerušení řízení do doby, než bude rozhodnuto odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 10. 2016, č. j. 30 Co 78/2016-265. Poté byla žalobkyně opakovaně vyzývána k předložení důkazu o sdělení žalované, že trvá na pokračování v zaměstnání. Na den 23. 1. 2018 bylo nařízeno soudní jednání, načež žalovaná požádala o odročení. Ústní jednání bylo odročeno na 31. 1. 2018, které bylo s ohledem na nepřítomnost přísedících a odchodu soudkyně na mateřskou dovolenou odročeno na neurčito. Následně bylo usnesením ze dne 15. 3. 2018 řízení přerušeno do skončení řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 35 C 192/2010 O pokračování v řízení bylo rozhodnuto dne 17. 4. 2019. První jednání se konalo dne 2. 9. 2019. Usneseními ze dne 4. 9. 2019 a 1. 10. 2019 požádal soud o součinnost [anonymizována dvě slova] Další jednání se konalo dne 11. 11. 2019, které bylo odročeno za účelem pokusu o mimosoudní vyřešení sporu. Usneseními ze dne 2. 12. 2019 požádal soud o součinnost [anonymizováno 7 slov]. Dne 16. 1. 2020 oznámil manžel žalobkyně svůj záměr vstoupit do řízení jako vedlejší účastník. Vůči tomuto záměru podala žalovaná dne 21. 1. 2020 námitky. Jednání dne 22. 1. 2020 bylo odročeno na neurčito za účelem rozhodnutí o procesním návrhu. Dne 23. 1. 2020 byl manžel žalobkyně vyzván, aby doplnil svůj procesní návrh, což učinil dne 26. 1. 2020. Usnesením ze dne 29. 1. 2020 nebyl připuštěn vstup manžela žalobkyně do řízení. Jednání nařízené na 1. 4. 2020 bylo odročeno na 6. 5. 2020 z důvodů na straně žalobkyně. Další jednání se konala ve dnech 20. 5. 2020 a 29. 6. 2020. Následně žalobkyně podala návrh na změnu žaloby, načež byla usnesením ze dne 28. 7. 2020 vyzvána k odstranění vad podání. Další jednání se konalo dne 30. 9. 2020. Dne 7. 10. 2020 se konalo jednání, na němž byl vyhlášen rozsudek, č. j. 34 C 55/2013-215, kterým bylo ž