45 C 13/2023-27 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalovaná se přihlásila jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence od 1.9.2005. Žalovaná však za období měsíců leden 2020 až duben 2022 neplatila televizní poplatky, a přestože byla k jejich zaplacení vyzývána předžalobní upomínkou, své povinnosti nedostála. S ohledem na shora uvedené žalovaná žalobci dluží celkovou částku ve výši 27 939,76 Kč, představující jistinu pohledávky ve výši 24 300,00 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v celkové výši 3639,76 Kč. 2. Žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka namítla, že nemůže s určitostí potvrdit či vyvrátit, zda a v jaké výši žalovaný předmětné poplatky žalobci hradil a zda žalobní nárok v mezidobí uhradil zčásti nebo zcela. S žalobou však nesouhlasila z důvodu, že žalobce nedostatečně zdůvodnil výši žalobního nároku. Závěrem vznesla námitku promlčení. 3. Dle potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 23.9.2022 žalovaný, pod svým identifikačním [číslo] přihlásil 6 přijímačů v evidenci na adrese [adresa], a to tiskopisem ze září 2005. 4. Dle přehledu předpisů a plateb ke dni 6.10.2022 měl žalovaný od 1.9.2005 do ledna 2008 přihlášen jeden přijímač, od 1.1.2008 sedm přijímačů a od 10.1.2011 šest přijímačů, přičemž poplatek za užití těchto přístrojů hradil ve čtvrtletních platbách. Počínaje lednem 2020, konče prosincem 2022 však nebylo uhrazeno ničeho. Jednotlivé čtvrtletní platby za 6 přijímačů přitom měly činit 2.430,00 Kč. 5. Dle předžalobní upomínky ze dne 7.6.2022 byl žalovaný upozorněn, že žalobci dluží částku 24.300,00 Kč. Dle doručenky byla upomínka za televizní poplatky doručena žalovanému 18.6.2022. 6. Dle přehledu neuhrazených předpisů ze dne 7.6.2022 žalovaný od ledna 2020 do dubna 2022 neuhradil celkem 24.300,00 Kč, tedy 10 předpisů, splatných vždy čtvrtletně, počínaje 15.1.2020 do 15.4.2022. 7. Dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ RTP“) poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo nebo prostřednictvím pověřené osoby. 8. Dle ustanovení § 7 odst.2 RTP je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Dle ustanovení § 7 odst. 3 RTP je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem13), nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. 10. Dle ustanovení § 7 odst. 4 RTP poplatník může po dohodě s provozovatelem vysílání ze zákona, popřípadě pověřenou osobou zaplatit rozhlasový nebo televizní poplatek předem za více kalendářních měsíců nebo čtvrtletí, nejdéle však za 1 kalendářní rok. 11. Dle ustanovení § 7 odst. 5 RTP odhlásí-li se poplatník z evidence poplatníků nebo sníží-li poplatník počet evidovaných rozhlasových nebo televizních přijímačů, zaplatí rozhlasový nebo televizní poplatek v původní výši rovněž za měsíc, v němž byly tyto změny oznámeny provozovateli vysílání ze zákona. Případné přeplatky provozovatel vysílání ze zákona, popřípadě pověřená osoba vrátí. 12. Dle ustanovení § 10 RTP nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 13. Dle ust. § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ NOZ“) promlčecí lhůta trvá tři roky. 14. Dle ust. § 619 odst. 1 NOZ jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. 15. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení, vznesenou ze strany opatrovníka žalované. Žalobce mohl uplatnit právo na zaplacení poplatku z přijímačů od okamžiku prodlení žalované s úhradou již první platby za všech šest přijímačů, tedy od 16.1.2020. Žaloba tak měla být podána nejpozději 16.1.2023, aby právo žalobce nebylo promlčeno. Žalobce přitom žalobu podal již 14.10.2022 a promlčecí lhůta tak dosud neuplynula. Námitka promlčení uplatněného nároku ze strany žalované tak není důvodná. 16. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalované, jako vlastníku 6 televizních přijímačů, vznikla zákonná povinnost k platbě televizních poplatků dle § 3 a násl. zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Poplatník tak může hradit 135 Kč/měsíc nebo 405 Kč/čtvrtl nebo 1620 Kč/rok vždy z každého televizního přijímače podléhajícího poplatkové povinnosti. Poplatek je splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Žalovaná svou zákonnou povinnost neplnila, když televizní poplatky v období shora uvedeném neplatila, a žalobce se tak důvodně domáhal úhrady jistiny poplatků prostřednictvím podané žaloby. 17. Nezaplacením poplatků do stanovených dnů splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a ode dnů následujících po splatnosti tak vzniklo žalobci právo požadovat vedle jistiny poplatku též zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Rovněž tak požadavek na zaplacení úroku z prodlení z dlužných poplatků shledal soud důvodným. 18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na skutečnost, že žalobce byl neúspěšný pouze v části příslušenství uplatněného nároku, tj. ve zcela nepatrné části předmětu řízení, přiznal mu soud plnou náhradu nákladů řízení dle citovaného ustanovení o. s. ř. Žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 2 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, ve znění účinném ke dni podání žaloby, ve výši 972 Kč a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 600 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony (sepis výzvy k plnění, sepis žaloby). 19. Náhradu nákladů právního zastoupení soud žalobci nepřiznal, jelikož tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013. V souladu s citovaným nálezem má soud za to, že k uplatnění předmětného nároku vyplývajícího z nezaplacení televizních poplatků nebylo třeba odborných znalostí v míře přesahující běžné znalosti zaměstnanců žalobce. V citovaném nálezu vyslovil Ústavní soud přesvědčení, že„ pokud totiž ([anonymizováno]) agendu televizních poplatků sama spravuje - což plyne jak z citované výroční zprávy o hospodaření, tak i z vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově (srov. č.l. 9 - 11) - a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize; nadto lze - podle Ústavního soudu - vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si [anonymizováno] činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama (srovnej k tomu přiměřeně závěry odstavce 24 shora citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09).“