45 C 76/2023-95 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum], doplněnou následně jeho ustanoveným opatrovníkem dne [datum], domáhal ve výroku uvedené omluvy včetně způsobu jejího uskutečnění, přičemž žalobu označil jako žalobu na ochranu osobnosti. Žalobce uvedl, že ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem podal návrh na povolení obnovy řízení, které bylo pravomocně skončeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem dne [datum] usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27.1.2021, sp. zn. 49 T 7/2016. V rámci tohoto návrhu mimo jiné žádal provést dokazování obsahem pevného disku o kapacitě 8TB. Krajský soud v Ústí nad Labem návrh žalobce na povolení obnovy řízení zamítl. V rámci odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 49 T 7/2016-1797, soud uvedl, že důkazy obsažené na harddisku, které měly být důvodem pro povolení obnovy byly již provedené jako důkaz, a to výslechem znalce, přičemž tomu tak reálně nebylo. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal stížnost, v níž namítal předně to, že výslech znalce, který disk zkoumal, nemůže nahradit vlastní obsah disku, vzhledem k tomu, že na disku se mohou nacházet zcela nové a soudu neznámé informace. Soud tedy bezdůvodně důkaz předmětným diskem neprovedl. Navíc v původním řízení soudní znalec vůbec vyslechnut nebyl, neboť v době konání hlavních líčení se nacházel jinde. Neprovedení důkazu obsahem HDD však zůstalo neodůvodněné a zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení bylo tedy vadné. Ke stížnosti, v níž bylo uvedené namítáno pak tento postup soudu prvního stupně potvrdil také Vrchní soud v Praze, který se argumentům žalobce nevěnoval. V dané věci má přitom žalobce za to, že [ulice] služba ČR svou manipulací předmětným harddiskem o kapacitě 8TB tento důkaz učinila (ať již úmyslně či nikoliv) neupotřebitelný. Na zničení důkazu si žalobce stěžoval už v roce 2019. Žalobce v této souvislosti konstatoval, že Krajský soud v Ústí nad Labem se až podezřele urputně vyhýbal provedení důkazu tímto harddiskem a jeho obsahem. V důsledku shora uvedených skutečností byla žalobci způsobena psychická újma, spočívající v depresivních stavech v důsledku deziluze z jednání státní moci v oblasti justice. Žalobce propadá nekontrolovatelným úzkostem a strachům. S ohledem na to požadoval žalobce za způsobená příkoří ve výroku uvedenou omluvu. 2. Žalovaná neuznala nárok žalobou uplatněný nárok, ani částečně, přičemž konstatovala, že žalobce u ní předběžně nárok na požadovanou omluvu za psychickou újmu, která měla žalobci být podle jeho tvrzení způsobena v souvislosti s rozhodnutím o návrhu žalobce na povolení obnovy řízení v rámci trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 7/2016, neuplatnil. Žalovaná učinila nesporným průběh trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 7/2016, které rovněž stručně shrnula. Žalovaná sporovala důvodnost žalobou uplatněného nároku na poskytnutí omluvy s tím, že není oprávněna sama posuzovat v řízení o odpovědnosti státu za škodu (a ani v jakémkoli jiném řízení) zákonnost soudních rozhodnutí. Podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze v případě, kdy bylo toto pravomocné rozhodnutí jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutí soudů, jímž byl zamítnut návrh žalobce na povolení obnovy řízení, je nutno posuzovat v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci. Předmětná soudní rozhodnutí nebyla po nabytí právní moci pro nezákonnost zrušena nebo změněna příslušným orgánem, je tedy na ně nutno pohlížet jako na věcně správná. Pouhý nesouhlas žalobce s odůvodněním daných soudních rozhodnutí nezakládá odpovědnost žalované za tvrzenou psychickou újmu, která podle žalobce má spočívat„ v depresivních stavech v důsledku deziluze z jednání státní moci v oblasti justice“. Dále namítla, že žalobce sice žalobě tvrdí, že se svého nároku domáhá podle obecných právních předpisů z titulu ochrany osobnosti, právní posouzení daného nároku je věcí soudu. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že žalovaný nárok spadá pod režim zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (neboť zákon speciální má přednost před obecnou právní úpravou), vznáší žalovaná z procesní opatrnosti námitku promlčení. Ze žalobních tvrzeních je zřejmé, že žalobce se o skutečnostech, které mu měly způsobit újmu, dozvěděl ke dni [datum], kdy nabylo právní moci usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.4.2021, sp. zn. 10 To 17/2021), avšak žaloba byla u soudu podána až dne [datum], tedy až po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty stanovené ust. § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů. 3. Při ústním jednání mimo jiné namítl žalobce, že námitka promlčení ze strany žalované je v rozporu s dobrými mravy, když žalobce byl v ochranném léčení a neměl možnost se okamžitě ozvat, sepisovat žaloby apod. jako v současnosti. 4. Z protokolu o veřejném zasedání před Krajským soudem v Ústí nad Labem z [datum] (jako na čl. 32), konaném za přítomnosti obhájce žalobce, byl zjištěno, že uvedeného dne byl přednese návrh na obnovu řízení (v trestním spisu založen na č.l. 1611, [číslo], [číslo] – [číslo] a [číslo] – [číslo]). Obhájkyně žalobce byla přítomna i rozhodnutí, které bylo při veřejném zasedání vyhlášeno a kterým byl návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení zamítnut. Při jednání byl přehráván rovněž záznam z CD, které krátkou cestou předložila obhájkyně žalobce. 5. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 49 T 7/2016 – 1797 ze dne 27.1.2021 byl návrh žalobce jako odsouzeného na povolení obnovy řízení v dané věci o zamítnut. Usnesení nabylo právní moci [datum]. 6. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] byla stížnost odsouzeného ve věci 10 To 17/2021 proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 49 T 7/2016- 1797 zamítnuta. Rozhodnutí bylo digitálně podepsáno [datum]. 7. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 8. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 9. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti"). 10. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 11. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. 12. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. 13. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 14. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatně