10 C 71/2024-40 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 18 170,88 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozhodnutí z titulu uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 25. 4. 2022 č. , tel. číslo, , na základě které žalobkyně dodávala žalované plyn distribuční služby do odběrného místa na adrese , adresa, . Žalované byla za dodávku plynu vystavena faktura č. 2306887945 za období od 4. 8. 2022 do 15. 2. 2023 ve výši nedoplatku 17 930,88 Kč s datem splatnosti 9. 3. 2023. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou platby za odběr plynu, žalobkyně zaslala žalované v souladu s všeobecnými podmínkami zpoplatněnou písemnou výzvu k úhradě ze dne 20. 10. 2023 (ve výši 240 Kč). Žalovaná neuhradila ničeho, ačkoliv byla vyzvána předžalobní upomínkou.2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila.3. Vzhledem k tomu, že žalovaná je občankou Ukrajiny, jedná se o věc s cizím prvkem a soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc soudů České republiky ve věci rozhodnout. Při zkoumání podmínek pravomoci soud postupoval podle ustanovení § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), které stanoví, že tento zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Učinil tak proto, že v úvahu přichází aplikace dvoustranné smlouvy, která váže Českou republiku a Ukrajinu a která má aplikační přednost nejen před pravidly mezinárodního práva procesního, obsaženými v českém právu, ale podle čl. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie i před pravidly mezinárodní příslušnosti obsaženými v právu unijním.4. Podle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, podepsané dne 28. 5. 2001 v Kyjevě a vyhlášené pod č. 123/2002 Sb. m. s., dále jen Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou, platí, že pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Bydliště žalovaná se nachází v České republice, z toho důvodu je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci a rozhodným právem bude české právo.5. Soud ve věci zjistil z důkazů následující skutečnosti.Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 25. 4. 2022 má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat plyn do odběrného místa na adrese , adresa, , a žalovaná se zavázala plyn odebírat a platit za něj smluvenou cenu, s výší zálohy 300 Kč měsíčně do prvního vyúčtování. Dle faktury č. 2306887945 žalobkyně žalované vyúčtovala za období od 4. 8. 2022 do 15. 2. 2023 nedoplatek za plyn a jeho distribuci ve výši 17 930,88 Kč s datem splatnosti 9. 3. 2023. Dle upomínky č. 2300285841 ze dne 9. 1. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení částky 1 440 Kč do 23. 1. 2023 za dodávky plynu do odběrného místa , adresa, , a to za 4krát 300 Kč jako měsíční zálohy a 240 Kč za zaslání této upomínky. Dle všeobecných obchodních podmínek účinných od 4. 3. 2022 v části Poplatky je žalobkyně za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoliv splatné platby oprávněna účtovat poplatek ve výši 240 Kč. Dle předžalobní výzvy ze dne 20. 10. 2023 a podacího lístku žalobkyně odeslala dne 20. 10. 2023 žalované na adresu odběrného místa výzvu k úhradě dluhu ve výši 18 170,88 Kč coby jistiny dluhu a částky ve výši 1 678,54 Kč coby zákonného úroku z prodlení, celkem tedy částky 19 849,42 Kč, a to do 7 dnů od doručení této výzvy.6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 72 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, se Smlouvou o dodávce plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat účastníkovi trhu s plynem plyn a účastník trhu s plynem se zavazuje zaplatit za něj cenu. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.8. Podle výše uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byl dne 25. 4. 2022 uzavřen zvláštní typ kupní smlouvy dle § 72 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ze kterého vzešla povinnost žalobkyně dodávat žalované (zákazníkovi) energii a žalovaná se zavázala za spotřebovanou energii zaplatit. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyúčtování dodávky služeb, k čemuž se smlouvou zavázala. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodaný plyn a poplatku za doporučenou písemnou upomínku s výzvou k úhradě také právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujících po dni splatnosti shora uvedené faktury. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 18 170,88 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.; náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).