15 C 22/2024-59 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala zaplacení shora uvedené náhrady nemajetkové újmy z pozice dcery po zemřelém , tituly před jménem, , jméno FO, , narozeném , datum, tak, že požaduje po žalované zaplacení zadostiučinění za újmu na zdraví s následkem smrti, a to ve formě relutární náhrady vyčíslené žalobkyní na celkovou částku , částka, , která měla být otci žalobkyně způsobena v důsledku aplikace očkovací látky proti onemocnění COVID-19, a to mRNA vakcíny Pfizer/Comirnaty od výrobce BioNTech Manufacturing GmbH, kdy tuto vakcinaci otec žalobkyně podstoupil dne , datum, a jednalo se o třetí dávku. Žalobkyně v žalobě uvádí, že po uvedeném podání třetí dávky očkovací látky proti onemocnění COVID-19 otec žalobkyně prodělal trombózu splavu v mozku s edémem mozku, následně byl přeložen do Nemocnice , adresa, , kde se nakazil onemocněním COVID-19 a 14 dní na to zemřel. Žalobkyně tedy tvrdí, že její otce v důsledku aplikace shora uvedené očkovací látky proděl mozkový infarkt, následně se nakazil onemocněním COVID-19 a po této nákaze právě na COVID-19 zemřel, za což jako pozůstalá požaduje po žalované finanční zadostiučinění.2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni , datum, . K věci samé uvedla, že nárok žalobkyně odvozuje ze zákona č. 569/2020 Sb., o distribuci léčivých přípravků obsahujících očkovací látku pro očkování proti onemocnění COVID-19, o náhradě újmy způsobené očkovaným osobám těmito léčivými přípravky a o změně zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná vychází v rámci své procesní obrany pouze a jen ze zákonné právní úpravy, kdy při aplikaci na uplatněný nárok žalobkyně je nutné dospět k závěru, že žaloba v této věci je nedůvodná a nároku žalobkyně tak není možné vyhovět, a to v prvé řadě pro absenci aktivní věcné legitimace žalobkyně, kdy žalobkyně není ve smyslu platné právní úpravy, konkrétně dle ustanovení § 2 zákona č. 569/2020 Sb., v platném znění, osobou oprávněnou, přičemž touto osobou je pouze a jen osoba, která se nechala očkovat. Právo na náhradu nemajetkové újmy na zdraví v důsledku vakcinace očkovací látkou proti onemocnění COVID-19, je ryze osobnostním a nepřechodným právem osoby, která se nechala takovouto látkou dobrovolně očkovat. K uvedenému nutno dále uvést na pravou míru to, kdy žalobkyně v odst. IV. své žaloby uvádí, že: „zemřelý byl očkován vakcínou Pfizer, která mu způsobila jeho zdravotní postižení s následkem smrti, při plnění zákonné povinnosti v době pandemie COVID-19“, přičemž žalobkyně správně upozorňuje na to, že v době od , datum, do , datum, bylo předmětné očkování povinným pro osoby straší 60ti let (viz. ustanovení § 8 vyhlášky č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, platné do , datum, ). Toto očkování však nebylo povinným (ani pro otce žalobkyně) v době, kdy si jednotlivé dávky očkovací látky nechal otec žalobkyně dobrovolně aplikovat, přičemž poslední třetí dávkou byl otec žalobkyně očkován dne , datum, , tedy před zákonným stanovením povinnosti očkování (tj. od , datum, do , datum, ) pro osoby starší 60ti let. K nároku žalobkyně je nutné vycházet ze speciální právní úpravy, tedy ze zákona č. 569/2020 Sb., přičemž zákon č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, se vztahuje pouze a jen právě k povinnému očkování, které však pro otce žalobkyně (i přes jistý společenský a mediální tlak na nutnost očkování proti onemocnění COVID-19) v době jeho vakcinace povinným nebylo k tomu dokazuje na rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ve svém rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, . Ve vztahu k příčinné souvislosti mezi vakcinací a škodou na zdraví s následkem smrti otce žalobkyně žalovaná namítá, že z připojených lékařský zpráv se podávají závažné rizikové faktory, kterými otec žalobkyně trpěl a které mohly ve svém důsledku zapříčinit a přispět k tomu, že tento následně proděl mozkový infarkt. Těmito rizikovými faktory jsou dle žalované zcela jistě jak vyšší věk, tak také například obezita. Obvodní soud pro , adresa, se již obdobným nárokem jako tím, který je projednáván v této věci zabýval, kdy ve svém rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dospěl ve shodě s žalovanou k závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace tamního žalobce a proto žalobu zcela zamítnul.3. Soud má za prokázané z Certifikátu o vakcinaci otce žalobkyně ze dne , datum, , že k vakcinaci , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. dne , datum, došlo třetí dávkou dne , datum, a to vakcínou mRNA vakcína Pfizer/Comirnaty od výrobce BioNTech Manufacturing GmbH.4. Soud neprováděl vzhledem k následujícímu právnímu názoru soudu další dokazovaní, když důkaz, kdy bylo provedeno očkování otce žalobkyně je naprosto dostatečný pro rozhodnutí ve věci, pročež pro nadbytečnost zamítl další žalobkyní navržené důkazy – soubor lékařských a propouštěcích zpráv otce žalobkyně, když jak uvedeno níže, soud zamítl žalobu v prvé řadě pro nedostatek aktivní legitimace žalobce.5. Ke skutkovému stavu soud uvádí, že mezi účastníky nebylo sporu, že k vakcinaci , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. dne 1..12. 1948 došlo třetí dávkou dne , datum, , úmrtí zemřelého otce žalobkyně došlo dne , datum, a že žalobkyně je dcerou , tituly před jménem, , jméno FO, .6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:7. Dle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.8. Dle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním (dále jen „ zákon č. 166/2020 Sb.) stát nahradí osobě, která se podrobila povinnému očkování, jež provedl poskytovatel zdravotních služeb2), (dále jen "očkovaný"), dojde-li následkem povinného očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného, vytrpěné bolesti, ztrátu na výdělku a ztížení společenského uplatnění způsobené povinným očkováním. V takovém případě stát hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví očkovaného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil. Dle odst. 2 téhož ustanovení stát poskytne náhradu osobě blízké očkovanému za duševní útrapy, dojde-li následkem povinného očkování k usmrcení nebo zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného.10. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 569/2020 Sb., o distribuci léčivých přípravků obsahujících látku pro očkování proti onemocnění Covid-19, o náhradě újmy způsobené očkovaným osbám těmito léčivými přípravky a o změně zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 569/2020 Sb.“) nahradí stát osobě, která se nechala očkovat léčivým přípravkem podle § 1 odst. 1, újmu způsobenou očkováním léčivým přípravkem podle § 1 odst. 1, došlo-li následkem tohoto očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného, vytrpění bolesti, ztrátě na výdělku nebo ztížení společenského uplatnění. Pro posouzení této újmy a rozsah náhrady se použije zákon č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, obdobně.11. Soud se tak zabýval naplněním obecných předpokladů pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy. Soud poukazuje právě na shora uvedenou zákonnou úpravu tak, že ke dni , datum, nebylo očkování pro , tituly před jménem, , jméno FO, povinné. Proto, aby byla založena odpovědnost žalované za újmu, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: skutečnost, že poškozený podstoupí povinné očkování proti onemocnění COVID-19; vznik zvlášť závažného ublížení na zdraví u poškozeného; a příčinná souvislost mezi vakcinací a vzniklou újmou.12. Výkladem ust. § 2 zákona č. 569/2020 Sb. soud došel k závěru, že újmu v souvislosti s podáním očkovací látky je možno nahradit jen osobě, která se nechala léčivým přípravkem obsahujícím očkovací látku proti onemocnění COVID-19 očkovat a nikoli osobě blízké, pročež soud má již z tohoto důvodu žalobu jako nedůvodnou a žalobu tak zamítl pro nedostatek aktivní legitimace žalobkyně. (výrok I.). Soud je vázaný speciální úpravou problematiky obsaženou v zák. č. 569/2020 Sb. a nikoli zněním zákona č. 116/2020 Sb., když tento se dle soudu vztahuje jen k povinným očkováním, přičemž mezi je objektivně zjistitelné a mezi účastníky nesporné, že v době aplikace 3. dávky očkovací látky proti onemocnění Covid- 19 u zemřelého dne , datum, očkování povinné nebylo. Nad shora uvedené soud poukazuje také na rozhodnutí Nejvyššího