16 C 26/2023-60 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se žalobou ze dne 31. 10. 2023 domáhali na žalované zaplacení částky 57 320 Kč s příslušenstvím ve vztahu k žalobkyni a) a částky 62 600 Kč s příslušenstvím ve vztahu k žalobci b) jakožto přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení ve formě nepřiměřené délky řízení v řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 17 C 173/2007. Proti žalobkyni byla dne 12. 6. 2007 podána žaloba pro zaplacení částky 600 000 Kč společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ procesní žalobkyně“). Dne 22. 9. 2008 navrhla procesní žalobkyně, aby do řízení na straně druhého žalovaného vstoupil žalobce b). Řízení se týkalo vydání bezdůvodného obohacení v souvislosti s investicemi provedenými v letech 2004 až 2006 do nemovitosti ve vlastnictví žalobců. Okresní soud v Litoměřicích ve věci několikrát rozhodoval, přičemž následně došlo ke zrušení rozhodnutí odvolacím soudem. V návaznosti na to nakonec mezi účastníky řízení došlo k uzavření smíru, a řízení bylo skončeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. 12 Co 93/2022-869. Věc byla proti žalobkyni a) vedena po dobu 15 let, 7 měsíců a 15 dnů (od 12. 6. 2007 do 27. 1. 2023), proti žalobci b) bylo řízení vedeno po dobu 14 let, 4 měsíců a 5 dnů (od 22. 9. 2008 do 27. 1. 2023). Žalobci mají za to, že délku řízení nezavinili, naopak k němu došlo kvůli postupu soudu I. stupně, kdy soud vydal rozhodnutí ve věci, která nebyla přezkoumatelná. Řízení pro žalobce představovalo stres, po dobu 15 let byli žalobci omezeni na svých vlastnických právech (rozhodující znalecký posudek o stavu nemovitosti byl učiněn až v roce 2021), kvůli délce řízení také museli žalobci uhradit nikoli nízkou částku na dlužných úrocích z prodlení a nákladech řízení. Žalobci se v rámci předběžného uplatnění obrátili na žalovanou, přičemž dne 31. 7. 2023 doručila žalovaná žalobcům své stanovisko, kde přiznala jako zadostiučinění v penězích částku 215 000 Kč žalobkyni a) a 140 000 Kč žalobci b), a tyto částky následně žalobcům uhradila. Žalobci nesouhlasí s tím, že je řízení nutno považovat za složité, přičemž složitým se stalo až v důsledku nesprávného postupu ze strany soudu, rovněž nesouhlasí s tím, že by řízení nebylo zvýšeného významu, a s uplatněním tzv. konceptu sdílené újmy (žalobci hospodaří odděleně, v předmětném řízení byli žalovaní každý zvlášť). V případě, že by neuzavřeli účastníci řízení smír, pravděpodobně by řízení bylo vedeno do dnešního dne. Žalobci požadují za jeden rok řízení částku 19 000 Kč (za první dva roky řízení polovinu). 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 19. 12. 2023 učinila nesporným, že žalobci u ní přípisem, doručeným žalované dne 20. 4. 2023, uplatnili prostřednictvím svého právního zástupce svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který vyčíslili ve výši 320 000 Kč pro žalobkyni a) a ve výši 300 000 Kč pro žalobce b), přičemž důvod žalobci spatřovali v nesprávním úředním postupu v řízení vedeném u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 17 C 173/2007. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobkyni a) částku 215 000 Kč a žalobci b) částku 140 000 Kč. Řízení vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 17 C 173/2007 probíhalo po dobu 15 let a téměř 8 měsíců opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. Soud prvního stupně ve věci rozhodl čtyřikrát, odvolací soud třikrát zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně, a nakonec schválil smír uzavřený účastníky řízení. V průběhu řízení docházelo k prodlevám, zejména v odvolacích řízeních, postup soudu prvního stupně lze hodnotit jako výrazně nekoncentrovaný. Řízení je nutné hodnotit jako složitější, a to zejména po skutkové stránce, ale i po stránce právní a procesní. V daném případě docházelo k prodlevám v řízení, které by již samy o sobě vedly k závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Ve vztahu k žalobkyni a) žalovaná zhodnotila, že za jeden rok řízení náleží žalobkyni a) částka 20 000 Kč (za první dva roky polovina), tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci o 20 % a o 20 % za sdílení újmy, když v řízení vystupovala se svým synem, a navýšena o 15 % v kritériu postupu soudu. Ve vztahu k žalobci b) žalovaná zhodnotila, že za jeden rok řízení náleží žalobci b) částka 16 000 Kč (základní částka zadostiučinění nebyla v případě žalobce b) snížena za první dva roky na polovinu, neboť v době přistoupení žalobce do řízení toto již po nějakou dobu probíhalo). Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci o 20 % a o 20 % z a sdílení újmy, když v řízení vystupoval se svou matkou, a navýšena o 15 % v kritériu postupu soudu. Žalobci se na délce řízení nepodíleli. Význam řízení zhodnotila žalovaná jako standardní. Trvá na svém závěru o sdílené újmě z nepřiměřeně dlouhého řízení mezi žalobci, přičemž sdílení újmy z nepřiměřené délky řízení nijak nesouvisí s tím, zda žalobci budou také sdílet případně poskytnuté zadostiučinění nebo zda v řízení vystupovali společně a nerozdílně či nikoliv. Žalovaná považuje zadostiučinění poskytnuté v rámci mimosoudního projednání věci za zcela přiměřené a dostačující, a to ve vztahu k oběma žalobcům, proto navrhla zamítnutí žaloby. 3. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: 5. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobci u žalované 20. 4. 2023 uplatnili předmětný nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Dále je nesporné, že žalovaná projednala nárok žalobců, přičemž stanoviskem ze dne 31. 7. 2023 žalovaná uznala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění, a žalobci mají nárok za nepřiměřenou délku řízení na finanční zadostiučinění. 6. Z obsahu relevantních listin ze spisu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 13 C 259/2008 soud zjistil následující: 7. Žaloba byla podána procesní žalobkyní dne 12. 6. 2007. Předmětem řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení ve výši 600 000 Kč s příslušenstvím v souvislosti s investicemi provedenými v letech 2004 až 2006 do nemovitosti ve vlastnictví žalobců /v tomto odstavci také jako„ procesní žalovaní,“ žalobkyně a) jako„ procesní žalovaná a)“ a žalobce b) jako„ procesní žalovaný b) /. Procesní žalované a) byla žaloba doručena dne 17. 9. 2007 spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě, ta se vyjádřila ve věci dne 25. 9. 2007. Soud vydal dne 4. 12. 2007 platební rozkaz, č. j. 17 C 173 2007. Platební rozkaz byl doručen dne 2. 7. 2008. Usnesením ze dne 11. 12. 2007 bylo rozhodnuto o návrhu na vydání předběžného opatření procesní žalobkyně, tak že tento byl zamítnut. Na č. l. 36 záznam ze dne 23. 6. 2008 o tom, že nebyl vypraven platební rozkaz. Dne 15. 7. 2008 byl soudu doručen odpor procesní žalované a) a dne 4. 8. 2008 byl odůvodněn. Dne 8. 9. 2008 bylo rozesláno předvolání k ústnímu jednání. Dne 23. 9. 2008 se konalo první jednání ve věci, kde došlo k přednesu žaloby a výslechu procesní žalované a), následně byl vyhlášen rozsudek. Procesní žalobkyně doručila soudu podání, ve kterém navrhla přistoupení dalšího účastníka na straně žalované. Na č. l. 73a žádost o prodloužení lhůty pro vyhotovení rozsudku, které bylo vyhověno. Písemné vyhotovení rozsudku ze dne 23. 9. 2008, č. j. 17 C 173/2007-73, bylo rozesláno dne 19. 11. 2008. Do rozsudku podala dne 4. 12. 2008 procesní žalobkyně odvolání, usnesením ze dne 19. 12. 2008 byla odvolatelka vyzvána k uhrazení soudního poplatku, ten byl uhrazen dne 23. 1. 2009. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 31. 3. 2009. Usnesením ze dne 26. 10. 2010, č. j. 12 Co 179/2009-95, byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, spis byl vrácen okresnímu soudu dne 14. 12. 2010, usnesení bylo rozesláno dne 17. 2. 2011 spolu s usnesením ze dne 23. 12. 2010 (k odstranění vad žaloby). Usnesením ze dne 9. 2. 2011, č. j. 23 Nc 2401/2011-10, byl procesnímu žalovanému b) jako nezletilému ustanoven opatrovník, a to pro účely řízení pod sp. zn. 17 C 173/2007, který nabyl právní moci dne 1. 3. 2011 a spolu s žalobou toto bylo doručeno ustanovenému opatrovníkovi dne 21. 4. 2011. Další jednání ve věci se konalo dne 1. 6. 2011, kde soud připustil rozšíření okruhu účastníků o procesního žalovaného b), došlo k připuštění změny petitu, výslechu procesní žalované a). Další jednání se konalo dne 5. 8. 2011, kde byl vyslechnut jednatel procesní žalobkyně. Jednání bylo odročeno na 21. 9. 2011, následně požádala procesní žalobkyně o odročení, tomuto bylo vyhověno a bylo odročeno na 21. 10. 2011. Na dalším jednání byli vyslechnuti tři svědci. Následně bylo řízen