28 C 251/2023-62 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 24 T 29/2020. Žalobce uvedl, že trestní stíhání proti němu bylo zahájeno dne 13.9.2010 a ukončeno na základě rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5.12.2022, který byl žalobci doručen dne 30.3.2023. Předmětné řízení tak trvalo více jak dvanáct a půl roku a jedná se o dobu zjevně nepřiměřenou.2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní dne 14.4.2023 žalobce předběžně uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 180 000 Kč z důvodu nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného před Okresním soudem v Litoměřicích pod sp. zn. 24 T 29/2020. Žalovaná po projednání dané žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka podkladového řízení byla nepřiměřená a žalobci jako zadostiučinění poskytla konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, což mu sdělila stanoviskem ze dne 28.8.2023. Žalovaná současně vznesla námitku promlčení s odkazem na § 32 odst. 3 a § 35 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., neboť rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem nabyl právní moci dne 5.12.2022, žalobce podal žádost o odškodnění u žalované dne 14.4.2023, přičemž stanovisko žalované ze dne 28.8.2023 bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 1.9.2023 a žalobce podal žalobu až dne 25.10.2023, ačkoliv mu k jejímu podání od doby doručení stanoviska zbýval jeden měsíc a dvacet dva dnů.3. Vzhledem k tomu, že se právní zástupce žalobce k nařízenému ústnímu jednání na den 8.1.2024 nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán, jednal soud v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně u žalované dne 14.4.2023 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 180 000 Kč z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného před Okresním soudem v Litoměřicích pod sp. zn. 24 T 29/2020 (původně pod sp. zn. 4 T 134/2011). Žalovaná po projednání dané žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úředním postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a žalobci poskytla morální zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne 28.8.2023.5. Vzhledem k tomu, že žalovaná vznesla námitku promlčení, zabýval se soud z hlediska procesní ekonomie nejprve touto námitkou. Za tím účelem provedl dokazování rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5.12.2022, čj. 4 To 503/2021 - 387 a protokolem o veřejném zasedání z téhož data. Z těchto listinných důkazů se podává, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem byl vyhlášen při veřejném zasedání konaném dne 5.12.2022 a téhož data nabyl právní moci.6. Podle ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za šest měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.7. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení posoudil soud věc po právní stránce následovně: nemajetková újma v případě nepřiměřené délky soudního řízení vychází výlučně z nejistoty o výsledku řízení a tato nejistota pak končí právní mocí posledního rozhodnutí ve věci, což byl v posuzovaném řízení rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, který nabyl právní moci dne 5. 12. 2023. Od tohoto data proto počala žalobci běžet šestiměsíční promlčecí lhůta a tato se pak ve smyslu § 35 odst. 1 zákona prodloužila o dobu 4 měsíců a 16 dnů, neboť předběžně byl nárok u žalované projednáván od 14. 4. 2023, kdy žalobce svůj nárok u žalované uplatnil, resp. od 15. 4. 2023 podle § 57 odst. 1 o.s.ř., neboť do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty do 28.8.2023, kdy žalovaná ve věci vydala končené stanovisko, resp. do 1.9.2023, kdy toto stanovisko bylo doručeno právnímu zástupci žalobce, který se tak s ním mohl seznámit. Poslední den lhůty pro podání žaloby k uplatnění žalobcem požadovaného nároku na nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu pak byl den 22.10.2023, resp. následující pracovní den tj. 23.10.2023 ve smyslu § 57 odst. 2 o. s. ř., neboť konec lhůty připadl na sobotu. Vzhledem k tomu, že žalobce svou žalobu podal k soudu až dne 25.10.2023, je jeho nárok podle § 32 odst. 3 zákona promlčen. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl výrokem I. rozsudku jako neopodstatněnou, aniž by se zabýval samotným předmětem žalobního žádání.8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná ve sporu plně úspěšná, přiznal jí soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (3 úkony po 300 Kč – vyjádření ve věci samé, příprava na jednání a účast na jednání soudu).