28 C 84/2024-52 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalované zaplacení každý 203 057 Kč s příslušenstvím jakožto přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 6 C 23/2008. Uvedli, že v tomto řízení se v postavení žalobců domáhali odstranění závadného stavu nebo zaplacení 130 000 Kč jako slevy z ceny díla, které si u žalovaného v roce 2002 objednali, konkrétně výrobu dveří a plovoucích podlah do svého rodinného domu. Žalovaný dílo částečně zhotovil, ale nikdy nebylo dokončeno ani předáno, žalovaný nevyhověl požadavkům žalobců na předání díla bez vad. Žalobci podali dne 29. 1. 2008 žalobu k Okresnímu soudu ve Vyškově a řízení bylo pravomocně skončeno dne 3. 8. 2023 rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2023, čj. 16 Co 130/2022-267, celkem tedy trvalo 186 měsíců. Žalobci dále podrobněji shrnuli procesní průběh celého řízení a domnívají se, že v důsledku průtahů na straně soudu bylo porušeno jejich právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobci uplatnili dne 2. 10. 2023 nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 507 602 Kč pro každého z nich u žalované. Žalovaná každému z žalobců přiznala částku 232 000 Kč, což považují žalobci za nedostatečné. Mají za to, že by každému z nich měla náležet částka 435 087 Kč, proto žádají po žalované doplacení rozdílu v žalované výši.2. Výši přiměřeného zadostiučinění určili žalobci podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010. S ohledem na celkovou délku řízení, která byla podle nich násobně delší, než bylo možné vzhledem k jeho průměrné náročnosti a okolnostem očekávat, vyšli žalobci ze základní maximální částky 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1667 Kč za měsíc, celkem 290 058 Kč pro každého z žalobců. Tuto částku požadovali zvýšit o maximálních 50 % podle kritérií uvedených v § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Celá věc byla podle žalobců průměrně složitá, po skutkové stránce vykazovala spíše jednoduchost, přičemž žaloba byla nakonec zamítnuta z důvodu, pro který mohla být zamítnuta už na počátku řízení. Na délce řízení se podílely zejména jednotlivé soudy, u nichž se vyskytovala jednak dlouhá nečinnostní období (přitom obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu považují 3 měsíce), řízení navíc skončilo bez vyřízení věci (žalovaný z původního řízení dne 30. 6. 2022 zemřel) a soud prvního stupně se během něj dopustil řady formálních vad a chyb, pro které odvolací soud následně jeho rozhodnutí rušil. Současně mělo řízení pro žalobce zásadní význam, protože jim více než 15 let znemožňovalo užívat jejich dům bez vad.3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok žalobců neuznala a navrhla, aby soud žalobu zamítl. Při mimosoudním projednání shledala nepřiměřenou délku uvedeného soudního řízení (15 let a 6 měsíců) a poskytla každému z žalobců zadostiučinění ve výši 232 000 Kč, která podle ní odpovídá okolnostem případu. To následně žalobcům sdělila stanoviskem ze dne 27. 3. 2024 a na svém stanovisku nadále setrvala. I žalovaná určila základní částku přiměřeného zadostiučinění podle stanoviska Nejvyššího soudu jako 20 000 Kč za rok řízení, resp. 1667 Kč za měsíc s výjimkou prvních dvou let, za které určila částku v poloviční výši. Tuto částku však snížila celkem o 25 %, konkrétně o 10 % kvůli složitosti věci (právní i skutkové - bylo provedeno širší dokazování listinami a výslechy svědků, řešila se otázka promlčení a předání díla), o 5 % kvůli četnosti rozhodování soudů (soud prvního a druhého stupně ve věci samé rozhodoval každý třikrát) a o 10 % z důvodu sdílené újmy žalobců jako manželů a procesní strany. Žalovaná současně základní výši zadostiučinění zvýšila o 5 % vzhledem k opakovaným průtahům v řízení (např. meritorní rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno zhruba po 1,5 roce od doručení spisu, rozsudek prvního stupně byl zrušen pro nepřezkoumatelnost). Význam řízení pro žalobce vyhodnotila žalovaná jako standardní.4. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že žalobci dne 2. 10. 2023 předběžně uplatnili u žalované nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 507 602 Kč, pro každého z nich, za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 6 C 23/2008. Žalovaná po projednání žádosti žalobců dospěla k závěru, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho a poskytla každému z žalobců zadostiučinění ve výši 232 000 Kč, což jim sdělila stanoviskem ze dne 27. 3. 2024.5. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 6 C 23/2008. Z tohoto spisu vzal soud za prokázané, že žaloba byla k tomuto soudu podána dne 29. 1. 2008, žalobci v řízení vystupovali v procesním postavení žalobců a předmětem řízení byla sleva z ceny díla ve výši 130 000 Kč in eventum, jinak povinnost odstranit závady na nemovitosti. Z úředního záznamu ze dne 1. 10. 2008 vyplývá, že věc byla předsedou soudu přidělena k vyřízení soudkyni Mgr. Růžové. Z úředního záznamu ze dne 13. 4. 2010 se podává, že následně byla věc předsedou soudu přidělena k vyřízení JUDr. Ševčíkovi. Usnesením ze dne 19. 4. 2010 byli žalobci vyzváni k úhradě soudního poplatku za žalobu. Usnesením ze dne 19. 4. 2010 byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Žalovaný se vyjádřil podáním ze dne 25. 5. 2010. Pokynem soudce ze dne 8. 6. 2010 bylo nařízeno ústní jednání na den 28. 6. 2010. Podáním ze dne 24. 6. 2010 žádal žalovaný o odročení jednání z důvodu onemocnění jeho právního zástupce. Přípisem ze dne 15. 7. 2010 činil soud dotaz na právního zástupce žalovaného, zda již došlo k ukončení pracovní neschopnosti. Na to reagoval právní zástupce žalovaného tak, že pracovní neschopnost ukončil, avšak dne 12. 10. 2010 se měl podrobit operačnímu zákroku. Pokynem soudce ze dne 12. 8. 2010 bylo nařízeno ústní jednání na den 20. 9. 2010. Při tomto ústním jednání byli žalobci soudem vyzváni podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., bylo provedeno dokazování listinami a byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým byla žaloba zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání dne 17. 2. 2011. Usnesením ze dne 14. 4. 2011 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Následně byl vyzván žalovaný, aby se vyjádřil k odvolání. Věc byla předložena Krajskému soudu v Brně dne 20. 6. 2011. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne 27. 6. 2012 bylo nařízeno ústní jednání na den 5. 9. 2012. Toto jednání bylo odročeno za účelem seznámení se s vyjádřením žalovaného k odvolání žalobců, které bylo bezprostředně před jednáním odvolacímu soudu doručeno, a to na den 26. 9. 2012. Při ústním jednání konaném dne 26. 9. 2012 byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu vyřízení. Pokynem soudce ze dne 1. 11. 2012 bylo nařízeno ústní jednání na den 26. 11. 2012. Přípisem ze dne 8. 11. 2012 žádali žalobci o odročení jednání z důvodu kolize jejich právní zástupkyně. Z tohoto důvodu bylo jednání odročeno na den 7. 12. 2012. Při tomto ústním jednání si účastníci řízení sdělovali svá procesní stanoviska a žalobci byli vyzváni k doplnění skutkových tvrzení (za účelem posouzení námitky promlčení). Jednání pak bylo odročeno na den 4. 2. 2013. Toto jednání bylo následně odročeno na den 4. 3. 2013 z důvodu, že žalobcům bylo dáno poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. se stanovením lhůty s tím, že z důvodu pozdějšího přepsání protokolu by pro ně nebyla zachována lhůta. Dne 4. 3. 2013 se konalo ústní jednání, při kterém byl vyslechnut svědek a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem případného nařízení dalšího jednání, popř. zadání znaleckého posudku. Současně byl žalovaný soudem vyzván ke splnění procesní povinnosti – doložení účetní evidence týkající se daného sporu. Na to žalovaný reagoval podáním ze dne 8. 3. 2013 a rovněž i svědek , Anonymizováno, , kteří sdělili, že uvedené podklady již nemají k dispozici. Žalobci se k danému vyjádřili podáním ze dne 20. 3. 2013. Pokynem soudce ze dne 30. 9. 2013 bylo nařízeno ústní jednání na den 18. 11. 2013. Dne 18. 11. 2013 se konalo ústní jednání, při kterém byli vyslechnuti svědci, a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem nabytí právní moci usnesení o koncentraci řízení. Usnesením ze dne 10. 1. 2014 bylo řízení zkoncentrováno podle § 118c o.s.ř. Na to žalobci reagovali podáním ze dne 29. 1. 2014 a žalovaný podáním ze dne 7. 2. 2014. Přípisem ze dne 10. 2. 2014 žádal soud žalobce o předložení stavebních deníků. Na to žalobci reagovali podáním došlým soudu dne 25. 2. 2014. Pokynem soudce ze dne 6. 6. 2014 bylo nařízeno ústní jednání na den 30. 6. 2014. Přípisem ze dne 16. 6. 2014 žádali žalobci o odročení jednání z důvodu kolize jednání jejich právní zástupkyně. Toto jednání bylo odročeno na 11. 7. 2014. Při ústním jednání dne 11. 7. 2014 bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku ve věci samé odročeno na den 18. 7. 2014. Při jednání konaném dne 18. 7. 2014 byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým byla žalovanému uložena povinnost odstranit závady v nemovitosti, a návrh žalobců na zaplacení částky 130 000 Kč byl zamítnut. Dne 2. 7. 2015 bylo k rozsudku vydáno o