37 C 42/2022-107 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svojí žalobou ze dne , datum, domáhal zaplacení částky , částka, pro každé ze 3 dětí žalobce, dále , částka, pro manželku a pro rodiče žalobce za prožité trpění, to vše v důsledku újmy způsobené neposkytnutím pomoci žalobci, když se mu přihodil úraz na pracovní akci dne , datum, v rámci školení a teambuildingu outsourcingové společnosti , Anonymizováno, , adresa, také vyšetřovala Policie České republiky, Obvodní oddělení , adresa, , která usnesením ze dne , datum, , č. j. ORKH-102/Ka-Tč-2001, věc odložila s tím, že se trestný čin nestal, neboť Policie ČR vyloučila zavinění cizí osoby. Manželka žalobce podala proti odložení stížnost, která byla dozorovým Okresním státním zastupitelstvím , adresa, usnesením Zn 178/2001 ze dne , datum, zamítnuta. Na základě zjištěných skutkových okolností, že by se mohlo jednat o pracovní úraz, podala manželka žalobce žalobu k Obvodnímu soudu pro , adresa, vedenou pod sp. zn. 23 C 66/2004 skrze právního zástupce ustanoveného , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, . Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, byla žaloba zamítnuta a rovněž nebyla připuštěna změna žaloby. Tento rozsudek byl potvrzen jak odvolacím, tak dovolacím soudem jako věcně správný. Žalobce zdůrazňuje, že fatální důsledky na zdraví žalobce nezpůsobil samotný úraz, ale následné neposkytnutí pomoci. Žalobce dále zjistil, že orgány činné v trestním řízení ve shora uvedených usneseních evidentně lhaly, pročež podali podnět k dozorovému orgánu bez výsledku. Pokud by se žalobci dostalo účinného a adekvátního trestního řízení, mohl mít finanční satisfakci za škodu na zdraví v přiměřeném časovém horizontu.2. Jelikož byla žaloba nesrozumitelná a neurčitá, doplnil žalobce na výzvu soudu podáním ze dne , datum, žalobu tak, že vzal zpět požadavek na zaplacení újmy za prožité trpění , právnická osoba, , manželku a jeho rodiče. Dále uvedl, že při stanovení částky za bolestné ve výši , částka, a , částka, vycházel ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , adresa, při přičtení sedminásobku k ohodnocení bolestného a desetinásobku ztížení společenského uplatnění, a to z důvodu inflace, snížení kupní síly koruny a principu proporcionality, neboť byl zdravotními následky zcela vyřazen z normálního života.3. Žalovaná se ve věci vyjádřila podáním ze dne , datum, . Uvedla, že neuznává nárok uplatněný žalobou ani částečně. Uvádí, že pouhý žalobcův nesouhlas s tím, jak byla konkrétní věc vyhodnocena ze strany příslušných orgánů nemůže založit odpovědnost státu. Dále rekapituloval řízení vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 23 C 66/2004, přičemž žalovaná opět konstatuje že pouhý žalobcův nesouhlas s tím, jak byl konkrétní návrh učiněný v soudním řízení posouzen nemůže založit odpovědnost státu. Dále žalovaná uvádí, že nemá za splněné dva předpoklady odpovědnosti státu – vznik škody a existenci příčinné souvislosti. Nakonec namítá promlčení nároku., právnická osoba, replice ze dne , datum, žalobce předkládá soudu právní posouzení věci a další skutečnosti, které mají svědčit o nesprávnosti a nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení a Obvodního soudu pro , adresa, v rámci řízení pod sp. zn. 23 C 66/2004, když odmítli poskytnout žalobci spravedlnost v rozporu se zásadami spravedlivého procesu.5. Na výzvu soudu k doplnění vad žaloby č. j. 37 C 42/2022-62 žalobce reagoval podáním ze dne , datum, . Žalobce zde doplňuje, že zaměstnavatel neposkytl žalobci pomoc při pracovním úrazu řádně a včas a popisuje okolnosti tohoto pochybení. Dále opakuje, že žalobci byla odepřeno právo na adekvátní vyšetřování a efektivní trestní řízení. Dále rekapituluje postup orgánů činných v trestním řízení. Dále upřesnil, že rozhodnutím Krajského státního zastupitelství v Praze č. j. KZN 2288/2005-83 ze dne , datum, bylo potvrzeno usnesení Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře sp. zn. Zn 178/2001 ze dne , datum, . Dále upřesňuje, že i soudy všech stupňů v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 23 C 66/2004 nerespektovaly kogentní ustanovení zákona a rekapituluje jeho průběh.6. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl soud ve věci samé bez jednání, když jak u žalobce, tak u žalované soud souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládal, když oba jmenovaní k výzvě soudu ze dne , datum, , zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřili, ačkoli byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.7. Na úvod soud zdůrazňuje, že z § 157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 29 NSCR 7/2014). Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 3122/09).8. Soud konstatuje, že jedním z nezbytných atributů vzniku odpovědnosti státu za škodu je příčinná souvislost mezi právní skutečností, za niž se odpovídá a mezi vznikem škody, tedy je-li rozhodnutí orgánu státu resp. nesprávným úředním postupem, se vznikem újmy ve vztahu příčiny a následku; samotná existence nezákonného rozhodnutí resp. nesprávného úředního postupu škodu nepředstavuje. V tomto směru pak leží důkazní břemeno na žalobci, neboť konstrukce odpovědnostního vztahu je z hlediska břemene tvrzení a břemene důkazního jednoznačná; poškozený (žalobce) nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že mu vznikla újma a že je dána příčinná souvislost mezi vznikem újmy a nezákonným rozhodnutím (nesprávným úředním postupem). S ohledem na výše uvedené tak soud nejprve zjišťoval, zda existuje příčinná souvislost mezi předpokládaným jednáním orgánů veřejné moci popsaných shora a předpokládanou škodou způsobenou žalobci v důsledku pracovního úrazu popsaného shora.9. Soud dále konstatuje, že ohledně vztahu příčinné souvislosti vycházel z výkladu zaujatého Nejvyšším soudem, který v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 1462/2003, uvedl, že „o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez jehož existence by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku“.10. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 237/2013, Nejvyšší soud vyložil, že „je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (conditio sine qua non) – srov. např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 312/05, uveřejněný pod č. 177/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a v něm označené odkazy na literaturu k teorii adekvátní příčinné souvislosti.“.11. Soud připomíná, ž