37 C 97/2022-180 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u , Anonymizováno, , adresa, (dále též „OS“) pod sp. zn. , Anonymizováno, též „původní řízení“). Dále se domáhala zaplacení částky , částka, coby náhrady škody v podobě nákladů vynaložených na právní zastoupení.2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne , datum, uvedla, že ve svém stanovisku ze dne , datum, shledala nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky původního řízení, za což žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši , částka, . Toto zadostiučinění je přitom dle žalované zcela dostačující.3. Soud ve věci rozhodl svým rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 37 C 97/2022-84. Tímto rozhodnutím řízení částečně (v rozsahu zpětvzetí) zastavil (výrok I. tohoto rozsudku). Dále žalobu co do nároku na náhradu škody zamítl zcela (výrok II. tohoto rozsudku). Co do nároku na náhradu nemajetkové újmy soud konstatoval, že nárok žalobkyně je co do svého základu po právu. Nicméně s ohledem na skutečnost, že sama žalovaná dobrovolně plnila přiměřené zadostiučinění v dostatečné výši, soud zamítl požadavek žalobkyně na zaplacení další částky (výrok IV. tohoto rozsudku) a uložil žalované zaplatit pouze úroky z prodlení v zákonné výši (výrok III. tohoto rozsudku). K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 29 Co 308/2023-112, rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 30 Cdo 1256/2024-159, jako soud dovolací pak zrušil rozsudek zdejšího soudu ze dne , datum, ve výroku IV. (a v odpovídajícím rozsahu rovněž zrušil potvrzující rozhodnutí dovolacího soudu). Nejvyšší soud přitom zdůraznil, že soudy nesprávně hodnotily otázku tzv. souběžných řízeních (viz body 36-38 rozsudku dovolacího soudu).4. Podstata projednávané věci tak spočívá toliko v posouzení nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem OS spočívajícím v nepřiměřené délce původního řízení, a to prizmatem rozhodnutí dovolacího soudu.5. Soud ve věci učinil následující skutkové závěry.6. Z nesporných tvrzení účastníků a z předložených listin (žádosti žalobkyně o odškodnění, stanoviska žalované ze dne , datum, , záznamu o vydání) vzal soud za prokázané, že žalobkyně podáním doručeným žalované dne , datum, uplatnila svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění z důvodu nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu pod sp. zn. , Anonymizováno, ve výši , částka, , jakož i nárok na náhradu škody v podobě nákladů na právní zastoupení ve výši , částka, . Žalovaná žalobkyni částečně vyhověla svým stanoviskem ze dne , datum, a vyplatila jí částku , částka, dne , datum, .7. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).8. Z nesporných tvrzení účastníků a z předložených listin (stanovisko žalované ze dne , datum, ) soud zjistil, že žalobkyně byla odškodněna za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým soudním řízením vedeným u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Toto řízení trvalo od , datum, do , datum, a žalobkyni bylo za toto řízení přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši , částka, .9. Ze spisu vedeného u , nebezpečný obsah, .10. Z listin založených ve spise vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil následující.(i) Z návrhu na zahájení řízení ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně , jméno FO, se domáhala mimo jiné proti , Anonymizováno, , jméno FO, a , Anonymizováno, , adresa, zaplacení částky , částka, . Ve své žalobě uváděla, že se dne , datum, stala vlastnicí nemovitosti, které se v roce , Anonymizováno, vzdala ve prospěch státu, a to pod nátlakem trestního stíhání svých rodičů. , Jméno žalobkyně, pak tyto nemovitosti nabyla na základě kupní smlouvy v roce , Anonymizováno, . Žalobkyně , jméno FO, přitom sporovala platnost této kupní smlouvy. Žalobkyně se proto domáhala po , Anonymizováno, ušlého nájemného.(ii) Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, soud zjistil, že v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, došlo k rozšíření žaloby na celkem částku , částka, s příslušenstvím. Tato částka pak měla představovat nájemné za období od , datum, do , datum, . Procesním nástupce žalobkyně , jméno FO, se stal , jméno FO, . Podáním ze dne , datum, pak žalovaní v tomto řízení (tj. i , Jméno žalobkyně, ) uplatnili nárok na zaplacení částky , částka, z titulu práva na úhradu nákladů, které do nemovitosti vložili, a z titulu náhrady škody. Tento nárok nicméně byl předmětem řízení vedeném u , Anonymizováno, . Nadto byla tato pohledávka postoupena na , jméno FO, . Soud proto k této obraně nepřihlížel.11. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.12. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně.13. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u OS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.14. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).15. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.16. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne , datum, , je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.17. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.18. V dané věci začalo rozhodné období běžet dne , datum, (kdy podána v původním řízení žaloba), přičemž pravomocně skončeno bylo dne , datum, (rozhodnu