45 C 120/2023-65 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou, doručenou dne 13. 6. 2023, se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 100 000 000 Kč s příslušenstvím, a to v důsledku porušení povinností v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Co 153/2023 (pozn. u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 211/2022) zabývat se právními argumenty žalobkyně. Žalobkyně žije v důsledku postupu soudu v právní nejistotě.2. Žalovaná se ve věci na výzvu soudu vyjádřila tak, že nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila za nesporné, že u ní žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 100 000 000 Kč, přičemž škoda měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Žalovaná stručně shrnula průběh řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 37 C 211/2022 a uzavřela, že neshledala existenci odpovědnostního titulu.3. Soud žalobkyni písemně vyzval dle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání svých tvrzení, konkrétně, zda se proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023, č. j. 28 Co 153/2023, bránila podáním mimořádného opravného prostředku. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že soud má vycházet z důkazů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2024, č. j. 30 Cdo 73/2024-36.4. První jednání ve věci bylo nařízeno na den 14. 11. 2024. Bylo jednáno dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila a požádala o projednání v její nepřítomnosti.5. Mezi účastníky není sporu v tom, že dne 13. 6. 2023 žalobkyně uplatnila u žalované žádost o náhradu škody ve výši 100 000 000 Kč s příslušenstvím. Žalovaná stanoviskem ze dne 30. 8. 2023 nároku žalobkyně nevyhověla.6. Sporná mezi účastníky zůstala existence odpovědnostního titulu, tedy zda v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 37 C 211/2022 došlo k nesprávnému úřednímu postupu, v případě, že ano, zda má být za takový nesprávný úřední postup přiznáno zadostiučinění a v jaké formě.7. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 37 C 211/2022, má soud prokázány následující skutečnosti: Dne 27. 9. 2022 byla podána žaloba , jméno FO, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti. Usnesením ze dne 10. 10. 2022 byla žalobkyně vyzvána k úhradě soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Dne 24. 10. 2022 žalobkyně poplatek uhradila. Usnesením ze dne 10. 1. 2023 byla žalobkyně vyzvána k odstranění žaloby. Dne 18. 1. 2023 žalobkyně doplnila žalobu. Usnesením ze dne 27. 2. 2023, č. j. 37 C 211/2022-12, soud žalobu odmítl, neboť tato nebyla projednatelná, když žalobkyně její vady neodstranila. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 6. 2023 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze 11. 5. 2023, č. j. 28 Co 153/2023-23. 21. 7. 2023 byl žalobkyni vrácen soudní poplatek.8. Z žádosti, doručené žalované dne 13. 6. 2023, soud zjistil, že žalobkyně nárok u žalované předběžně uplatnila.9. Ze Stanoviska žalované soud zjistil, že žalovaná nároku žalobkyně nevyhověla.10. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.11. Na základě provedeného dokazování a shora citovaných zákonných ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: předpokladem odpovědnosti státu za škodu je naplnění těchto tří podmínek: 1. existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, 2. vznik škody, 3. příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Tyto předpoklady musí být splněny kumulativně. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2778/2010 či rozsudek ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1455/2007; dále též srov. Vojtek, P., Bičák, V.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha. C. H. Beck, 2017, str. 145). Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O úřední postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 924/2013 ze dne 23. 7. 2015). S přihlédnutím ke shora uvedenému tak má soud za to, že i kdyby došlo k tvrzenému pochybení, tak by se takový postup bezprostředně odrazil ve vydaných rozhodnutích soudu. Dle soudu by tak tvrzené pochybení ze strany soudu nemohlo samo o sobě představovat nesprávný úřední postup ve smyslu OdpŠk. Kompenzační řízení ve smyslu Odpšk není řízením revizním. Soudy rozhodující v kompenzačním řízení nemají pravomoc k tomu, aby věcně přezkoumávaly postup soudu či jeho jednotlivá rozhodnutí v původním řízení, neboť k věcnému přezkumu jsou oprávněny toliko příslušné nadřízené soudy v původním řízení v rámci řízení o opravných prostředcích (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4385/2010). Jinými slovy řečeno, v projednávané věci zdejšímu soudu nepřísluší, aby hodnotil odůvodnění a výsledky dokazování v rámci původního řízení, jak fakticky požadovala žalobkyně.12. S odkazem na shora uvedené, dospěl soud k závěru, ve věci není dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu, neboť soud v řízení vedeném pod sp. zn. 37 C 211/2022, nepostupoval v rozporu s právními předpisy. Žalobkyní tvrzený nesprávný úřední postup soudu měl spočívat v tom, že se odvolací soud nezabýval právními argumenty žalobkyně. Soud s ohledem na nepřítomnost žalobkyně nemohl žalobkyni vyzvat podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění jejích tvrzení, které konkrétní argumenty to měly být. Odvolací soud se však právními argumenty zabývá až v případě meritorního posouzení věci, nikoliv v případě, kdy posuzuje procesní podmínky pro odmítnutí žaloby, jako v řízení vedeném pod sp. zn. 37 C 211/2022. Z tohoto hlediska tak nelze než uzavřít, že k žádnému nesprávnému úřednímu postupu ze strany soudu nedošlo.13. Vzhledem k tomu, že nebyl naplněn jeden z předpokladů odpovědnosti státu za škodu, zamítl soud žalobu výrokem I rozsudku jako nedůvodnou, aniž by se zabýval splněním dalších odpovědnostních předpokladů.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.