45 C 263/2023-42 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 9. 10. 2023 ve znění doplnění ze dne 25. 3. 2024 domáhal určení, že žalovaná č. 1 nemá právo požadovat po žalované č. 2 vyklizení nemovitosti v katastrálním území , adresa, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 1446 (jiná stavba), pozemek parc. č. 1256/1 (ostatní plocha) v katastrálním území , adresa, , zapsané v katastru nemovitostí, vedené Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště , adresa, , na LV 1350. Žalobce žalobu označil jako žalobu o hlavní intervenci do řízení sp. zn. 15 C 187/2019 a zrekapituloval především důvody, pro které rozporuje insolvenční řízení, vedené proti němu. Ze žaloby přímo nevyplývá, že by si žalobce nárokoval „usus fruktrus“ z užívání nebytových prostor v označené nemovitosti, které užívá žalovaná 2).2. Žalovaná 1) se ve vyjádření ze dne 4. 1. 2024, ve znění doplnění ze dne 21. 3. 2024, nejprve vyjádřila k okolnostem a průběhu řízení sp. zn. 15 C 187/2019 a okolnostem majetkových poměrů ohledně předmětné nemovitosti, ohledně níž se žalobce domáhá určení tvrzeného práva. Žalovaná 1) namítla, že žalobce neprokázal naléhavý právní zájem na určení neexistence práva žalované 1) požadovat po žalované 2) bezdůvodné obohacení za užívání předmětných prostor zejména pro neexistenci jakýchkoli práv žalobkyně k předmětným prostorám. Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2023, č.j. , incidenční spisová značka, byla smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 30. 6. 2000 shledána za absolutně neplatnou. Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 22. 9. 2023, č.j. 23 C 140/2019-716 byla žalované 2) uložena povinnost vyklidit předmětné nemovitosti. Žalovaná 1) rovněž namítla, že podaná žaloba je ryze obstrukční, sledující to, aby sporné řízení sp.zn. 15 C 187/2019 trvalo bez pravomocného ukončení co nejdéle a tomu, aby nedošlo k převzetí a řádné správě předmětných Nemovitostí zapsaných v soupisech majetkových podstaty dlužníka , jméno FO, a dlužnice , tituly před jménem, , jméno FO, ze strany jejich insolvenčních správkyň (tj. mj. ze strany žalované 1). Tomu svědčí i to, že tato „Žaloba o hlavní intervenci“ byla podána dne 14. listopadu 2023, tj. pouhý 1 den (!) před nařízeným jednáním (15. listopadu 2023) v původním sporném řízení 15 C 187/2019 a více než 4 roky (!) po podání žaloby (12. září 2019) v původním sporném řízení 15 C 187/2019. Žalobce byl navíc v původním sporném řízení 15 C 187/2019 vedlejším účastníkem na straně žalované 2, Žalobu tak vlastně podal i sám proti sobě! Žalovaná 1) navrhla, aby soud žalobu zamítl.3. Žalovaná 2) se k žalobě nevyjádřila.4. Žalobce podáním z 12.11.2024 navrhl, aby soud řízení přerušil do doby rozhodnutí Krajského soudu v Praze o návrhu žalobce na vyřazení majetku ze soupisu majetkové podstaty ve věci sp.zn. , insolvenční spisová značka, ze dne 28.6.2024.5. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání. Žalobce a 1) žalovaná se z jednání omluvili a souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti. Žalovaná 2) se k jednání nedostavila, ač k němu byla řádně v zákonem požadovaném předstihu předvolána, přičemž se neomluvila, ani nežádala o odročení. Pro nepřítomnost žalobce při jednání mu nemohlo být ze strany soudu poskytnuto procesní poučení ani dána příp. výzva podle § 118a o.s.ř.6. Při posouzení otázky své věcné příslušnosti soud vyšel z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27.11.2023, č.j. Ncp 544/2023- 46, v obdobné věci.7. Soud o podané žalobě uvážil takto.8. Žaloba byla žalobcem označena a podána jako žaloba o hlavní intervenci do řízení vedeného pod sp.zn. 15 C 187/2019.9. Podle § 91a o.s.ř. platí, kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům (pozn. důraz přidal soud).10. V § 91a o.s.ř. je upravena tzv. žaloba o hlavní intervenci, která je namířena proti oběma stranám probíhajícího řízení, neboť u obou popírá jejich nároky k věci nebo právu, o něž vedou mezi sebou spor, a vychází z předpokladu, že je to žalobce (hlavní intervent), komu ve skutečnosti svědčí hmotné právo k této věci nebo právu. Petit žaloby, kterou se uplatňuje hlavní intervence, nemusí být zcela shodný s petitem žaloby, která je projednávána v probíhajícím řízení, avšak musí buď zcela, nebo zčásti představovat konečné řešení právního vztahu nebo práva, o něž v probíhajícím řízení jde. Hlavní intervence vyžaduje, aby stejný žalobní petit směřoval proti všem žalovaným (všem účastníkům probíhajícího řízení), jinak nemůže být úspěšná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2009, sp.zn. 28 Cdo 1042/2008)11. Předmětem řízení sp.zn. 15 C 187/2019, do něhož se žalobce pokoušel podat žalobu o hlavní intervenci, je spor o vyklizení stavby č.p. , Anonymizováno, , stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, . Žalobce sám se přitom ničeho nedomáhá.12. Soud dospěl k závěru, že žaloba podle jejího obsahu není žalobou o hlavní intervenci, kdy v tomto směru není podstatné, jak žalobce žalobu označil, ale to, čeho se podanou žalobu fakticky domáhá. Podstatou žaloby o hlavní intervenci je, aby soud rozhodl spor, který se vede o právo mezi dosavadními účastníky a osobou, která si činí nárok na „věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami“. To však není případ podané žaloby, která se s předmětem řízení sp.zn. 15 C 187/2019 míjí.13. V usnesení ze dne 11.1.2023, sp.zn. 16Co 366/2022, dospěl Městský soud v Praze k závěru, že „žaloba se nestává žalobou dle § 91a o. s. ř. již jen tím, že ji žalobce takto označí, ale tehdy, když splňuje kritéria ustanovení § 91a o. s. ř., tedy když jde o žalobu, kterou si třetí osoba činí zcela nebo částečně nárok na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami. Pro posouzení žaloby jako žaloby dle § 91a o. s. ř. tedy není rozhodné jen to, že žalobce žalobu takto označil, ale předmět původního řízení a předmět intervenční žaloby. Petit intervenční žaloby nemusí být zcela shodný s petitem žaloby, která je projednávána v probíhajícím řízení, avšak musí zcela nebo zčásti představovat konečné řešení právního poměru nebo práva, o něž v probíhajícím řízení jde. Žalobou dle § 91a o. s. ř. musí být sledován smysl ustanovení § 91a o. s. ř., tzn. Vyřešit spor o určité právo či věc mezi více subjekty najednou tak, aby nemuselo být po skončení původního řízení vedeno další. Hlavní intervence je namířena proti oběma stranám probíhajícího řízení, neboť u obou popírá jejich nároky k věci nebo právu, o něž vedou mezi sebou spor, a vychází z předpokladu, že je to žalobce (hlavní intervent), komu ve skutečnosti svědčí hmotné právo k této věci nebo právu. Rozhodnutím o hlavní intervenci má být dosaženo v případě úspěchu interventa konečného řešení sporu mezi všemi účastníky. Typickým případem řízení, kde dochází k hlavní intervenci, jsou řízení zahájená tzv. reivindikační žalobou (žalobou na vydání věci), kdy se dva účastníci přou o své právo věc držet a třetí osoba se domnívá, že toto právo náleží jí.“ K obdobnému závěru dospěl Městský soud v Praze v usnesení ze dne 24.2.2023, sp.zn. 54Co 38/2023 (zejména bod 9 odůvodnění).14. Vztaženo na poměry nyní souzené věci, soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není ve své podstatě žalobou dle § 91a o.s.ř do řízení sp.zn. 15 C 187/2019. Žalobce se domáhá určení dispozičního oprávnění k majetku a zároveň toho, že dispoziční oprávnění nemá žalovaný 1) (insolvenční správce), tedy že nedošlo k účinkům prohlášení konkurzu dle § 246 odst. 1 insolvenčního zákona; domáhá se tedy současně určení toho, o čem je zjevně spor pouze mezi žalobkyní a žalovanou 1), nikoli žalovanou 2). Soudu je z jeho úřední činnosti (z řízení sp.zn. 12 C 142/2019) známo, a je to zjevně známo i všem účastníkům tohoto řízení, že i žalovaná 2) ve sporu s žalobkyní není, neboť i ona v řízení sp.zn. 15 C 187/2019namítá, že žalovaná 1) (insolvenční správce) nemá právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných prostor. Žaloba proto nemůže být žalobou o hlavní intervenci, a je podle svého obsahu určovací žalobou.15. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.16. Podle § 80 o.s.ř. se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem, tedy je třeba, aby žalobkyně tvrdila a zejména i prokázala naléhavý právní zájem na určení, že jí náleží dispoziční oprávnění k nemovitosti označené v petitu žaloby a že toto dispoziční právo naopak nenáleží první žalované.17. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je určovací žaloba dle § 80 o.s.ř. preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednict