46 C 270/2023-125 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 328 625 Kč s příslušenstvím představující přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou konkurzního řízení vedeného u , Anonymizováno, . Žalobce uvedl, že v citovaném konkurzním řízení dne 6. 8. 2002 proti dlužníkovi , právnická osoba, . v likvidaci přihlásil pohledávku ve výši 829 140 Kč. Konečná míra uspokojení věřitelů činila 10,28 %. Usnesení o rozvrhu bylo vydáno až dne 21. 12. 2022. Žalobce obdržel na základě rozvrhového usnesení dne 9. 1. 2023 částku 85 266,60 Kč. Celková délka řízení činí více než 20 let. Žalobce před podáním žaloby svůj nárok uplatnil u žalované dne 17. 8. 2023 podáním ze dne 31. 7. 2023. Žalovaná svým stanoviskem ze dne 2. 11. 2023 uznala, že délka řízení byla nepřiměřená, avšak jako postačující satisfakci shledala konstatování porušení práva, s čímž se žalobce neztotožnil.2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Potvrdila, že u ní žalobce dne 17. 8. 2023 uplatnil svůj nárok na přiměřené zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky naříkaného řízení. Žalovaná svým stanoviskem ze dne 2. 11. 2023 dospěla k závěru, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a žalobci poskytla zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení, kterážto forma se jeví odpovídající okolnostem věci. Žalovaná ve svém vyjádření dále zrekapitulovala průběh naříkaného řízení, dospěla k závěru, že řízení bylo abnormálně složité, do konkursního řízení se přihlásilo cca 15 000 věřitelů, u 6 000 z nich byly pohledávky popřeny, v rámci konkusu probíhalo několik set incidenčních sporů, bylo třeba provádět hromadné lustrace CEO, 472 věřitelům se nepodařilo doručit písemnost, byla činěna dožádání na Slovensko. U zemřelých věřitelů byli obeslány dědické soudy k určení jejich procesního nástupce. V případech, kdy došlo k zastavení řízení pro nedostatek majetku bylo řízení zastavováno. Do doby kompletní lustrace nebylo možné vydat rozvrhové usnesení. Ke složitosti řízení přispěl fakt, že zde bylo velké množství konkursních věřitelů, přičemž velká část z nich jsou občané Slovenské republiky, což je spojeno se složitější kooperací věřitelů a správce konkursní podstaty či konkursního soudu. Především bylo konkursní řízení komplikováno probíhajícími incidenčními spory, kterých bylo 1 032 se spornou částkou téměř 1,5 mld. Kč. S ohledem na velké množství věřitelů a jejich konkurenci bylo nutno očekávat velmi nízkou procentuální výtěžnost pro každého z nich, a to v bagatelní výši. Naopak délka řízení přinesla věřitelům pozitivní efekt v podobě vyššího zůstatku po snížení množství věřitelů z důvodu zastavení řízení pro neexistenci jejich právního nástupce. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotí jako velmi malý, kdy je třeba vycházet z konečné částky, které se žadateli v rámci rozvrhového řízení může dostat. S ohledem na uvedené tak žalovaná považuje poskytnuté zadostiučinění za odpovídající.3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že:- žalobce u žalované dne 17. 8. 2023 uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, konkurzního řízení vedeného , Anonymizováno, ;- žalovaná svým stanoviskem ze dne 2. 11. 2023 dospěla k závěru, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a žalobci poskytla zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení, kterážto forma zadostiučinění se jeví odpovídající okolnostem věci;- o průběhu naříkaného řízení tak, jak jej vylíčila žalovaná ve svém vyjádření ze dne 7. 2. 2024- se žalobce do naříkaného konkursu přihlásil jako konkurzní věřitel číslo , hodnota, , Anonymizováno, dne 6. 8. 2022 s pohledávkou 829 140 Kč, která byla v plném rozsahu uznána;- k uspokojení žalobce byla rozvrhovým usnesením určena částka 85 266,60 Kč, což činí 10,2837400560091 % výše zjištěné pohledávky 829 140 Kč.4. Mezi účastníky dále nebylo sporu o průběhu naříkaného řízení tak, jak jej vylíčila žalovaná ve svém vyjádření ze dne 20. 9. 2023:, právnická osoba, datum, jméno FO, právnická osoba, , Anonymizováno, , datum, .5. Ze sdělení správce konkursní podstaty , tituly před jménem, , jméno FO, a výpisu z účtu , Anonymizováno, ze dne 23. 2. 2024 plyne, že žalobci byla dne 9. 1. 2023, Anonymizováno, vyplacena částka 82 566,60 Kč na nahlášené číslo účtu dle usnesení o rozvrhu čj. , Anonymizováno, ze dne 21. 11. 2022, které nabylo právní moci dne 22. 12. 2022.6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu konkurzního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. V řízení nebyly prováděny žádné důkazy a veškerá rozhodná tvrzení byla mezi účastníky nesporná. Spor mezi nimi byl v zásadě toliko v otázce formy a výše zadostiučinění.7. Soud ve věci aplikoval zejména následující zákonná ustanovení:Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.8. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.9. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.10. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž