14 C 7/2025-107 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne , datum, domáhá po žalované zaplacení shora uvedené částky, která představuje přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále také jen „posuzované řízení“). Žalobkyně shrnula průběh posuzovaného řízení, uvedla, že jeho předmětem bylo zaplacení částky , částka, s příslušenstvím představující odměnu za dodávku stavebních prací. Řízení bylo zahájeno dne , datum, a pravomocně skončeno dne , datum, , celkem tedy trvalo 24 let 4 měsíce. Při výpočtu přiměřeného zadostiučinění žalobkyně vycházela z částky , částka, za rok trvání řízení, resp. z částky poloviční za první dva roky trvání řízení, přičemž základní částku takto vypočtenou následně zvýšila o 50 %. Dle žalobkyně byla délka posuzovaného řízení extrémní, přestože byla bez zásadních složitostí a žalobkyně k délce řízení nepřispěla. Žalobkyně má rovněž za to, že délka řízení byla způsobena zejména soudem prvního stupně, který k věci přistupoval liknavě a opakovaně vydával nepřezkoumatelná rozhodnutí. K významu posuzovaného řízení žalobkyně uvedla, že předmětem řízení byla dlužná částka přes 3 miliony, a to v době špatné ekonomické kondice společnosti, přičemž žalovaná částka by v té době značně přispěla k ekonomické stabilitě. Žalobkyně uvedla, že v letech , Anonymizováno, hospodařila s hospodářskou ztrátou, přičemž až v roce , Anonymizováno, se žalobkyni podařilo hospodařit v černých číslech. Žalobkyně u žalované svůj nárok na zaplacení zadostiučinění ve výši , částka, uplatnila dne , datum, , tato jí přiznala částku , částka, .2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává a navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila, že žalobkyně nárok u žalované uplatnila dne , datum, , ve stanovisku ze dne , datum, žalovaná žalobkyni přiznala zadostiučinění ve výši , částka, . Uzavřela, že posuzované řízení probíhalo , Anonymizováno, , délka byla nepřiměřená, neodpovídala složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval meritorně čtyřikrát, soud II. stupně třikrát, přičemž tři rozsudky soudu I. stupně byly zrušeny pro nepřezkoumatelnost, u soudu I. stupně byly rovněž shledány opakované průtahy. Po skutkové stránce byla věc dle žalované složitější, předmětem řízení bylo bezdůvodné obohacení z titulu provedení stavebních prací dle smluv o dílo. Bylo provedeno dokazování řadou listin a několika znaleckými posudky, ke kterým se konalo i místní šetření. K jednání žalobkyně v posuzovaném řízení žalovaná uvedla, že se na délce řízení mírně podílela postupným doplňováním žalobních tvrzení, nedůvodnou námitkou podjatosti soudkyně a několikerým odročením nařízeného jednání k žádosti zástupce žalobkyně. Význam řízení pro žalobkyni pak žalovaná hodnotila jako standardní. Při výpočtu přiměřeného zadostiučinění vyšla žalovaná z částky , částka, za rok trvání řízení, resp. z částky poloviční za první dva roky trvání řízení. Základní částku následně snížila o 30 % z důvodu složitosti posuzovaného řízení, a zvýšila o 20 % s ohledem na nekoncentrovaný a průtahový postup soudu I. stupně. Poskytnuté zadostiučinění má žalovaná za přiměřené.3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně dne , datum, uplatnila u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobkyni vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, přičemž žalovaná nároku žalobkyně vyhověla co do částky , částka, .4. Ze spisu , Anonymizováno, vedeným pod sp. zn. (, Anonymizováno, soud zjistil následující podstatné skutečnosti, nebezpečný obsah, .5. Ze zprávy auditora o provedené prověrce správnosti roční účetní závěrky k , datum, , výroční zprávy za rok , Anonymizováno, soud zjistil, že výroční zpráva dává ucelený obraz o společnosti žalobkyně, jejím majetku a jejím hospodaření. V roce , Anonymizováno, dosáhla společnost žalobkyně , Anonymizováno, . Kč obchodního obratu, tedy obratu , Anonymizováno, . Kč měsíčně.6. Z auditorské zprávy ze dne , datum, a rozvahy pro rok , Anonymizováno, společnosti žalobkyně soud zjistil, že roční účetní závěrka věrně zobrazuje majetek, závazky a vlastní jmění žalobkyně. Za rok , Anonymizováno, měla společnost aktiva v hodnotě celkem , částka, , finanční majetek ve výši , částka, , tržby za prodej vlastních výrobků a služeb činily , částka, . Z přílohy k účetní závěrce soud zjistil, že výroba v roce , Anonymizováno, klesla o , Anonymizováno, Kč z důvodu menšího počtu zakázek a náklady vynaložené na výrobu klesly o , Anonymizováno, %. Pohledávky po lhůtě splatnosti činily , Anonymizováno, a závazky , Anonymizováno, .7. Z auditorské zprávy ze dne , datum, , výroční zprávy společnosti žalobkyně za rok , Anonymizováno, a rozvahy pro rok , Anonymizováno, soud zjistil, že roční účetní závěrka věrně zobrazuje majetek, závazky a vlastní jmění žalobkyně. Za rok , Anonymizováno, měla společnost aktiva v hodnotě celkem , hodnota, tis. Kč, finanční majetek ve výši , částka, , tržby za prodej vlastních výrobků a služeb činily , částka, . V roce , Anonymizováno, došlo k růstu výroby o , Anonymizováno, oproti roku , Anonymizováno, , náklady vynaložené na výroku vzrostly o , Anonymizováno, %, podařilo se snížit objem závazků po splatnosti, které činily , Anonymizováno, . Kč, pohledávky po lhůtě splatnosti činily , Anonymizováno, . Kč.8. Z rozvahy společnosti žalobkyně ke dni , datum, soud zjistil, že aktiva společnosti činila , Anonymizováno, , pohledávky , Anonymizováno, , závazky , Anonymizováno, .9. Z aktuálního úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud mimo jiné zjistil, že ke dni , datum, došlo k navýšení základního kapitálu, a to z částky , částka, na , částka, .10. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.11. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od , datum, (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou soudu.12. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice t