19 C 186/2025-34 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 216 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , Anonymizováno, , které podle jeho tvrzení trvalo od , datum, do , datum, , tedy přibližně , Anonymizováno, , ačkoliv šlo o odškodňovací řízení, na něž jsou podle judikatury Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva kladeny zvýšené nároky na rychlost projednání; žalobce tvrdí, že v důsledku takto excesivní délky řízení byl vystaven dlouhodobé nejistotě ohledně výsledku sporu, čímž mu vznikla nemajetková újma presumovaná právem, a výši požadovaného zadostiučinění odvozuje z judikatorních sazeb Nejvyššího soudu, zvýšených s ohledem na nepřiměřenou délku samotného reparačního řízení, přičemž vychází z toho, že dosavadní rozhodnutí o předchozích nárocích nezohlednila celé období trvání základového řízení ani navazující průběh řízení o náhradě újmy.2. Žalovaná se žalobě brání zejména tím, že uplatněný nárok je nedůvodný jak po stránce skutkové, tak právní, a současně jej považuje za promlčený, neboť řízení vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, skončilo nejpozději dne , datum, a žaloba byla podána až , datum, po uplynutí zákonné šestiměsíční promlčecí lhůty stanovené zákonem č. 82/1998 Sb. Nadto žalovaná namítá, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení nedošlo, neboť mezi , Anonymizováno, a , Anonymizováno, bylo řízení pravomocně považováno za skončené a jeho pozdější obnovení souviselo s rekonstrukcí spisu, takže relevantními obdobími jsou pouze několik měsíců na počátku a přibližně osm měsíců v závěrečné fázi, které považuje za přiměřené, přičemž část prodloužení řízení byla podle jejího názoru způsobena procesními kroky samotného žalobce a rozhodováním instančních soudů, za něž stát neodpovídá, a žalovaná rovněž popírá vznik jakékoli nemajetkové újmy, jelikož žalobce se o průběh řízení fakticky nezajímal a jeho nejistota tak nemohla dosáhnout intenzity vyžadované pro vznik odpovědnosti státu.3. Z písemných podání obou účastníků je zřejmé, že žalobce svým přípisem ze dne , datum, uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , Anonymizováno, a že žalovaná žalobci zaslala , datum, stanovisko, ve kterém uplatněnému nároku nevyhověla.4. Z usnesení Městského soudu v Praze č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, má soud za prokázané, že odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který svým usnesením z , datum, posuzované řízení zastavil. Toto usnesení nabylo právní moc , datum, a tímto momentem došlo k pravomocnému zastavení posuzovaného řízení (řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , Anonymizováno, ). Žalobci bylo usnesení doručeno do jeho datové schránky dne , datum, .5. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:6. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.7. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.8. Podle ust. § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě.9. Podle § 14 odst. 3 zákona platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.10. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.11. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.12. Podle třetího odstavce téhož ustanovení zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.13. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.14. Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.15. Podle § 610 odst. 1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.16. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).17. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne , datum, vznesla námitku promlčení žalobcem uplatněného nároku. Proto se soud před zkoumání odpovědnostního titulu žalované, nemajetkového újmy a jednotlivých kritérií pro stanovení výše zadostiučinění nejdříve zabýval námitkou promlčení.18. Soud dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou v rámci jejího vyjádření z , datum, je vznesena oprávněně. Nárok na náhradu nemajetkové újmy se podle zákona č. 82/1998 Sb. promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmy. Promlčecí doba pak neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu šesti měsíců.19. Toto řízení bylo pravomocně skončeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne , datum, . Tímto dnem došlo ke skončení řízení, v němž mělo podle tvrzení žalobce dojít k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení.20. V posuzovaném případě je pak zřejmé, že žalobce se o vzniku újmy dozvěděli pravomocným skončením posuzovaného řízení, to je dne , datum, , kdy bylo žalobce doručeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , kterým došlo ke pravomocnému skončení posuzovaného řízení a které nabylo právní moci dne , datum, .21. Soud má tak za prokázané, že žalobce se o skončení řízení, v němž měla nemajetková újma vzniknout, dozvěděl nejpozději dne , datum, , kdy mu bylo do datové schránky doručeno pravomocné usnesení Městského soudu v Praze. Od tohoto okamžiku mu bylo zřejmé, že řízení skončilo a že případná újma již nemůže dále narůstat. Přesto podal žalobu až po uplynutí zákonem stanovené promlčecí doby, a to , datum, .22. Žalovaná uplatnila námitku promlčení již ve svém písemném vyjádření a tuto námitku zopakovala i při ústním jednání dne , datum, . Soud tuto námitku shledal důvodnou, neboť z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že žaloba byla podána opožděně.23. Soud tak žalobu zamítl, aniž by se nezabýval otázkou, zda v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, došlo či nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a zda žalobci vznikla nemajetková újma, neboť důvodně vznesená námitka promlčení brání přiznání uplatněného nároku bez ohledu na jeho případnou věcnou opodstatněnost.24. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch. Soud žalované přiznal náhradu nákladů řízení za dva