19 C 54/2025-65 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá, aby soud určil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 251 873 Kč jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě v soudním řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 17 C 22/2007. Žalobkyně tvrdí, že uvedené řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, konkrétně 17 let a 10 měsíců, a proto došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen "OdpŠk"). Žalobkyně odkazuje na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva, podle níž samotné porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě zakládá domněnku vzniku nemajetkové újmy. Žalobkyně dále tvrdí, že při stanovení výše náhrady je třeba zohlednit ekonomický vývoj a nárůst průměrné měsíční mzdy, aby byla zachována reálná hodnota odškodnění. Již dříve byla žalobkyni vyplacena částka 183 533 Kč, jakož i 148 127 Kč v rámci mimosoudního projednání, avšak žalobkyně považuje tato plnění za nedostatečná. Proto se žalobou domáhá doplatku 251 873 Kč a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a uplatněný nárok neuznává. Uvádí, že žalobkyni byla již poskytnuta náhrada nemajetkové újmy ve výši 148 127 Kč, resp. spolu s již dříve poskytnutým náhradami v průběhu předchozího projednání její žádosti a předchozího soudního přezkumu již celkové zadostiučinění ve výši 336 660 Kč, což považuje za přiměřené zadostiučinění. Při posuzování délky a průběhu řízení žalovaná uznává, že řízení trvalo 17 let a 10 měsíců, avšak jeho délku hodnotí v kontextu složitosti věci, počtu instancí a procesních úkonů. Dle žalované byla věc skutkově i právně složitá, proběhla před třemi stupni soudní soustavy a Ústavním soudem, bylo vypracováno několik znaleckých posudků a vyslechnuti svědci. Žalovaná při stanovení zadostiučinění vycházela z kritérií podle § 31a odst. 3 zákona OdpŠk a ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Dále namítá, že žalobkyně již byla za část průběhu předmětného řízení odškodněna rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, který při posouzení předchozího uplatnění nároku žalobkyni zohlednil všechna zákonná kritéria dle § 31a odst. 3 zákona OdpŠk a Městský soud v Praze pod sp. zn. 14 C 296/2019 jako soud odvolací vycházel ze základní částky 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1 666 Kč za měsíc, přičemž stanovil základní výši odškodnění částkou 336 660 Kč. Tuto částku dále modifikoval procentuálními úpravami podle jednotlivých kritérií: o 20 % ji snížil z důvodu složitosti věci a počtu instancí, o 10 % ji snížil z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení, o 25 % ji zvýšil z důvodu postupu soudu a o 5 % ji navýšil pro zvýšený význam řízení pro žalobkyni. Výsledná výše odškodnění po těchto úpravách činila 336 660 Kč. Od této částky byly odečteny již dříve vyplacené částky 129 000 Kč, 5 000 Kč a 54 533 Kč. Žalovaná uzavírá, že tento výpočet odpovídá ustálené judikatuře a že částka, kterou žalobkyně nyní požaduje, je nepřiměřená, neboť přesahuje rámec přiznávaný soudy v obdobných případech. Proto navrhuje, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.3. K dotazu soudu právní zástupce žalobkyně upřesnil, že žalobou se žalobkyně domáhá zadostiučinění za období pěti let a dvou měsíců ve vztahu k řízení vedenému u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 17 C 22/2007, tedy za dobu od 12. 10. 2019 do 13. 12. 2024. Současně uvedl, že při stanovení přiměřeného zadostiučinění navrhuje, aby soud zohlednil i průběh celého posuzovaného řízení, tedy i část, která tomuto období předcházela a za kterou již byla žalobkyně odškodněna a ve vztahu k níž bylo vydáno pravomocné soudní rozhodnutí o výši přiměřeného zadostiučinění.4. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu relevantní pro rozhodnutí ve věci:5. Při posuzování nároku soud vyšel z toho, že mezi účastníky je nesporné, že:- Žalobkyně zaslala uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění, jež je předmětem tohoto řízení, žalované 3. 12. 2024.- Žalovaná tento nárok posoudila a stanoviskem z 19. 2. 2025 žalobkyni přiznala částku ve výši 148 127 Kč s tím, že tato částka byla do momentu podání žaloby uhrazena.- Žalovaná již vyplatila žalobkyni za nemajetkovou újmu vztahující se k nepřiměřené délce posuzovaného řízení za předcházející období, než které je předmětem tohoto řízení, celkem dobrovolně částku 129 000 Kč a následně na základě rozhodnutí zdejšího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 43 C 20/2018 a následně odvolacího soudu, Městského soudu v Praze, pod sp. zn. 14 Co 296/2019 částky 5 000 Kč a 54 533 Kč.6. Z provedeného dokazování podstatným obsahem spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 17 C 22/má soud za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení: , výpis přílohového spisu obsahující osobní údaje, .7. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 43 C 20/2018-59 ze dne 4. 3. 2019, soud zjistil, že v řízení o odškodnění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné soud prvního stupně žalobkyni přiznal částku 5 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřené zadostiučinění a ve zbytku žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že za přiměřenou základní částku považuje 134 000 Kč, přičemž při jejím stanovení zohlednil složitost věci a délku řízení trvající již více než jedenáct let. Dále konstatoval, že žalobkyně svým chováním k průtahům v řízení nepřispěla, a proto nelze přičítat prodloužení řízení její aktivitě.8. Z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 296/2019-96 ze dne 11. 10. 2019 soud zjistil, že odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně tak, že žalobkyni přiznal dalších 54 533 Kč s úroky z prodlení, čímž celková výše zadostiučinění činila 183 533 Kč (129 000 Kč vyplacených v rámci předběžného projednání, 5 000 Kč přisouzených soudem I. stupně a 54 533 Kč přiznaných odvolacím soudem). Odvolací soud potvrdil závěr o nepřiměřené délce řízení a přiměřenosti základní částky, přičemž provedl úpravy podle kritérií § 31a odst. 3 zákona OdpŠk – základní částku snížil o 20 % pro složitost věci a o 10 % pro chování žalobkyně, zvýšil o 25 % pro postup soudu a o 5 % pro význam věci pro žalobkyni. Po těchto úpravách ponechal výslednou částku beze změny na 188 533 Kč a uznal žalobu jen částečně.9. Z nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 3937/18 soud zjistil, že tvrzení žalované o údajném nezájmu žalobkyně o průběh řízení není důvodné. Ústavní soud v uvedeném nálezu výslovně konstatoval, že pokud měl soud prvního stupně o věci pochybnosti, bylo s podivem, že nepřistoupil k účastnickému výslechu samotné žalobkyně, o který ta opakovaně žádala, přičemž tento návrh byl třikrát zamítnut jako nadbytečný. Soud se tak ztotožnil s tvrzením žalobkyně, že tím Ústavní soud dovodil, že nelze přičítat žalobkyni žádný podíl na délce řízení.10. Na základě provedeného dokazování soud činí závěr o skutkovém stavu věci tak, jak plyne z výše uvedených nesporných tvrzení účastníků řízení a provedeného dokazování.11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:12. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.13. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.14. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,