19 C 59/2025-35 — Obvodní soud pro Prahu 2

Manželka podala návrh na rozvod manželství, datovaný , datum, . V tomto uvádí, že manželé uzavřeli manželství dne , datum, ve obci , Anonymizováno, , a že manželé nemají společné děti. Uvedla, že manželství je rozvráceno, že mezi manželi došlo k neshodám o způsobu jejich dalšího života a od , Anonymizováno, společně nežijí a nevedou společnou domácnost.Na jednání konaném dne , datum, se manžel k podanému návrhu na rozvod manželství připojil a tvrzení v návrhu na rozvod manželství, podaným manželkou, učinil nespornými.V řízení bylo oddacím listem prokázáno, že manželé uzavřeli manželství dne , datum, v , Anonymizováno, , v obci , Anonymizováno, .Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že z manželství se nenarodilo žádné dítě s tím, že manželé již spolu nežijí a netvoří společnou domácnost po dobu více než devět měsíců. Příčina rozvratu jejich manželství je skutečnost, že postupně po covidové době začali žít vedle sebe, nesdíleli společné aktivity, ztratili možnost a touhu společného manželského života. Manželství již nemůže být obnoveno, aby plnilo svoji původní funkci, nicméně manželé jsou schopni do budoucna zůstat coby přátelé.Podle čl. 3 písm. a) bodu i) a ii) Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy členského státu, na jehož území mají manželé obvyklý pobyt, nebo měli manželé poslední obvyklý pobyt, pokud zde jeden z nich ještě bydlí.Podle § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“) nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt.Podle § 49 odst. 1 ZMPS se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem.Podle § 50 odst. 1 ZMPS se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení.S ohledem na výše uvedené je dána pravomoc českých soudů (oba manželé mají v České republice obvyklý pobyt) a rozhodnutí ve věci a rozvod se řídí český právem (místo obvyklého bydliště manželů se nachází na , adresa, ).Podle § 755 odst. 1, odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), může manželství být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Manželství soud nerozvede, dokud není rozhodnuto o poměrech nezletilého dítěte v době po rozvodu manželství.Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství a přitom zjišťuje jeho příčiny.V souzené věci tak soud zjistil, že účastníci jsou manželé a že z manželství se nenarodili žádní potomci. Manželství je rozvráceno, žádný z manželů nemá zájem v manželství setrvat, manželé nevedou po dobu více než devět měsíců společnou domácnost a fakticky spolu nežijí. Obnovení manželského soužití tak soud považuje za nereálné. Příčiny rozvratu manželství shledal soud v neshodách o způsobu vedení života, což se projevilo právě ukončením společného soužití. Udržování manželství proti vůli manželů není možné, soud proto manželství rozvedl.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 23 věta první z. ř. s., podle něhož bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu, v daném případě ale soud takové okolnosti neshledal.