28 C 147/2025-122 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se žalobou ze dne 11. 8. 2025 domáhali na žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném pro rozhodné období (dále jen „OdpŠk“), a to ve formě peněžitého plnění ve výši 127 958 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ode dne podání žaloby do zaplacení, a to pro každého ze žalobců. Žalobu odůvodnili tím, že dne 16. 12. 2009 podala žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , s tehdejším sídlem , adresa, (jež zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 21. 10. 2016, přičemž v soudním řízení došlo k procesnímu nástupnictví na straně žalobkyně nejprve na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a následně na aktuální žalobkyni společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , proti žalované společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , s tehdejším sídlem , adresa, (jež zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 29. 6. 2023, přičemž procesními nástupci byli mimo jiné žalobci), k Městskému soudu v Brně žalobu o určení vlastnického práva k budově č. p. , Anonymizováno, , bytový dům, stojící na pozemcích p. č. , Anonymizováno, ) v této budově se nacházející, vše v k. ú. , adresa, , obci , adresa, , a domáhala se určení, že žalobkyně a žalovaná jsou spoluvlastníci těchto nemovitostí, kdy velikost jejich spoluvlastnických poměrů odpovídá poměru, v jakém je z vlastních zdrojů vytvořili. Městský soud v Brně zahájil o žalobě řízení vedené pod sp. zn. 38 C 272/2009. Žalobci mají ve svém výlučném vlastnictví a společném jmění manželů jednotku č. , Anonymizováno, , způsob využití byt, vymezenou v budově č. p. , adresa, , byt. dům, to vše v k. ú. , adresa, , obci , adresa, , na základě smlouvy kupní o převodu vlastnictví jednotky ze dne 3. 2. 2010, kdy právní účinky vkladu jejich vlastnického práva nastaly dne 10. 2. 2010. , jméno FO, žádost žalobkyně byla v katastru nemovitostí u jednotky zapsaná poznámka o podané žalobě dne 1. 6. 2010 a poznámka spornosti dne 24. 2. 2016 s účinností ke dni 6. 1. 2016. Žalobci jsou přesvědčení, že měli být účastníky předmětného soudního řízení ode dne nabytí vlastnického práva k jednotce. Společnost , právnická osoba, od tohoto data nebyla pasivně věcně legitimovaná ve vztahu k jednotce a žaloba byla ve vztahu k jednotce vadná a neprojednatelná. Ve způsobu, jakým Městský soud v Brně vedl předmětné soudní řízení, lze spatřovat nesprávný úřední postup a vícero pochybení na straně Městského soudu v Brně, jež vyústily ve vydávání opravných usnesení a rušení usnesení Městského soudu v Brně odvolacím soudem, a ve výsledku ve zcela nepřiměřené průtahy celého řízení. Ač pro žalobce předmětné soudní řízení dne 10. 9. 2024 skončilo, Městský soud v Brně v dané věci stále meritorně nerozhodl. Městský soud v Brně dodnes ani nezahájil dokazování, neboť na jednání dne 1. 10. 2024 toliko usnesením rozhodl o procesním nástupnictví u dvou žalovaných osob, o kterých opomenul rozhodnout dříve, a následně odročil jednání na neurčito za účelem doručení usnesení o záměně účastníkům na straně žalovaných. Žalobci uvádí, že se soudním řízením o určení vlastnictví k nemovitosti dostali do právní nejistoty, kdy nebylo postaveno na jisto, zda mají předmětnou bytovou jednotku v hodnotě několika milionů korun českých ve svém vlastnictví, či nikoliv (ač oni sami se znalostí obsahu soudního spisu měli nedůvodnost a šikanóznost žaloby za očividnou, právní nejistota veřejnosti, včetně potenciálních zájemců o jednotku, vidící poznámku spornosti zapsanou v katastru nemovitostí byla značná). V uvedené věci je zcela zjevné, že Městský soud v Brně nevydal rozhodnutí ve lhůtě přiměřené, když nevydal žádné meritorní rozhodnutí za dobu 14 let. Současně je také vhodné poukázat na mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu, kde tento uvedl, v souladu s rozhodovací praxí Evropského soudu, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění. , jméno FO, základě výše uvedeného je nesporné, že žalobci mají nárok na přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, která byla způsobena při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem. Náhradu v požadované výši žalobci vyčíslují v souladu se stále aktuální judikaturou Nejvyššího soudu a v souladu s principy odškodňování, jež jsou v obdobných případech aplikovány Evropským soudem pro lidská práva a zejména stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. S ohledem na tyto skutečnosti mají žalobci za to, že by měla být stanovena základní částka zadostiučinění za jeden rok řízení ve výši 20 000 Kč. Žalobci zároveň navrhli zvýšení celkové částky s ohledem na postup soudu během řízení, dále s ohledem na složitost řízení, kdy řízení nebylo skutkově ani právně složité, dále vzhledem ke skutečnosti, že žalobci svým jednáním nikterak nepřispěli k průtahům v řízení, naopak to byli oni, kdo dvakrát urgoval postup v řízení o určení vlastnictví žádostmi o nařízení jednání a také s ohledem na význam předmětu řízení, neboť předmět řízení pro ně měl značný význam, a to zejména s ohledem na vysokou hodnotu jednotky, která je v hodnotě několika milionů korun českých. S přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem případu žalobci navrhli základní částku za jeden rok řízení zvýšit o 40 %. Každý ze žalobců tak nárokoval celkem částku ve výši 149 333 Kč (tj. 5 let x 28 000 Kč + 9 333 Kč za 4 měsíce šestého roku). Žalovaná však každému ze žalobců poskytla pouze částku 21 375 Kč. Žalobci tuto částku považovali za nedostačující, a to i s odkazem na inflaci.2. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Zrekapitulovala průběh řízení a zopakovala své stanovisko, které poskytla již ve fázi předběžného uplatnění nároku, že celkovou délku řízení je nutné posuzovat v době, kdy byli žalobci účastníky samotného řízení, tedy od 8. 2. 2023 do 10. 9. 2024, tj. 1 rok a 7 měsíců. Uvedenou délku lze hodnotit jako nepřiměřenou a představovala tak nesprávný úřední postup. Žalovaná při stanovení odškodnění vycházela z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu s tím, že z důvodu složitosti věci základní částku snížila o 5 %. Význam řízení hodnotila jako standardní. Základní částku dále snížila z titulu sdílené újmy. Žalovaná tedy poskytla každému ze žalobců finanční zadostiučinění ve výši 21 375 Kč. Tuto formu kompenzace považuje žalovaná za dostačující.3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění i nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané níže uvedené skutečnosti:4. Žalobci uplatnili u žalované dne 27. 1. 2025 svůj nárok na peněžité zadostiučinění ve výši 149 333 Kč (nesporná tvrzení účastníků, stanovisko žalované z 23. 7. 2025). Dne 23. 7. 2025 vyhotovila žalovaná ve věci stanovisko, v němž s odkazem na rekapitulaci posuzovaného řízení a relevantní tuzemskou i zahraniční judikaturu konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a tím k porušení práva žalobců na projednání jejich věci v přiměřené lhůtě. Dále pak žalovaná uvedla, že poskytnutí finančního zadostiučinění ve výši 21 375 Kč představuje odpovídající formu odškodnění. Ve zbytku byl proto uplatněný nárok žalobců shledán nedůvodným (stanovisko žalované ze dne 23. 7. 2025).5. Ze spisu vedeného Městským soudem v Brně pod sp. zn. 38 C 272/2009 soud zjistil následující: Dne 16. 12. 2009 podala společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „žalobkyně 1“) žalobu o určení spoluvlastnického práva. Žalovanou byla označena společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „žalovaná 1“). Žalovaná 1 se dne 3. 2. 2010 vyjádřila k žalobě. Dne 8. 4. 2010 žalobkyně 1 podala repliku. Dne 13. 4. 2010 soud vyzval žalobkyni 1 k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Dne 23. 4. 2010 podala žalobkyně 1 návrh na vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne 28. 4. 2010 soud zastavil řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku za žalobu. Současně usnesením z téhož dne odmítl návrh na nařízení předběžného opatření. Dne 28. 4. 2010 se žalovaná 1 vyjádřila k návrhu na vydání předběžného opatření. Dne 10. 5. 2010 podala žalobkyně 1 odvolání proti usnesení ze dne 28. 4. 2010. Dne 12. 5. 2010 podala žalobkyně návrh na změnu žalobního petitu. Usnesením ze dne 27. 8. 2010 soud zrušil svoje usnesení o zastavení řízení. Dne 7. 9. 2010 byl podán návrh na vstup vedlejších účastníků do řízení. Dne 8. 10. 2010 podala žalobkyně 1 opětovně návrh na vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne 13. 10. 2010 soud připustil změnu žalobního petitu. Téhož dne usnesením zamítl návrh na nařízení předběžného opat