28 C 26/2025-40 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Krajským soudem v , adresa, pod sp. zn. 35 T 5/2018. Žalobu odůvodnil tím, že řízení bylo extrémně dlouhé, proto žádá za rok řízení 30 000 Kč. Celkově tak požaduje částku 210 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 25. 2. 2025 do zaplacení. Dále uvedl, že po nepřiměřeně dlouhou dobu pociťoval důsledky trestního stíhání, které se negativně projevily do jeho soukromého a rodinného života, nepřiměřeně dlouhou dobu nevěděl, jak řízení dopadne. Nárok u žalované uplatnil dne 13. 1. 2025, přičemž ta podáním ze dne 21. 2. 2025 konstatovala toliko porušení práva.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 13. 1. 2025 žalovaný nárok. Dne 21. 2. 2025 žalovaná konstatovala porušení práva žalobce. Uvedla, že žalobce byl pravomocně odsouzen, kdy byla schválena dohoda o vině a trestu v podobě, kdy byl obžalovaný uznán vinným z činu dle bodu I. obžaloby s tím, že za tento zločin a sbíhající se přečin nedovolené výroby s omamnými a psychotropními látkami a s jedy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 4 let a 6 měsíců, zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci. Žalobce byl však zároveň odškodněn tzv. jinak, neboť z odůvodnění rozsudku plyne, že uložený trest je stanoven výrazně pod zákonnou trestní sazbu (10–18 let) a to též s ohledem na délku trestního stíhání.3. Účastníci učinili nesporným, že žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované a rovněž učinili nesporným průběh naříkaného trestního řízení, jak k němu dospěl soud, tedy že dne 16. 10. 2017 byl žalobce vzat do vazby a 17. 10. 2017 bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Další usnesení o zahájení trestního stíhání bylo doručeno dne 13. 4. 2018. Obžaloba byla k soudu podána dne 28. 6. 2018. Dne 19. 7. 2018 se konalo vazební zasedání, kdy žalobce byl ponechán ve vazbě. Dne 2. 8. 2018, 8-10. 10. 2018 a 22. 11. 2018 se konalo hlavní líčení. Dne 5. 12. 2018 žalobce požádal o propuštění z vazby. Dne 14. 12. 2018 se konalo další hlavní líčení, na kterém byl žalobce propuštěn z vazby s vyslovením dohledu. Dne 28. 5. 2019 se konalo další hlavní líčení, na kterém Krajský soud v , adresa, vyhlásil rozsudek a žalobce byl uznán vinným ve vztahu k bodu II. obžaloby a ve vztahu k bodu I. obžaloby byl obžaloby zproštěn. Dne 19. 12. 2019 podal proti zprošťujícímu výroku v neprospěch obžalovaného odvolání státní zástupce a ve vztahu k odsuzující části se odvolal žalobce dne 5. 3. 2020. Dne 19. 3. 2020 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Olomouci. Dne 30. 9. 2020 se konalo u Vrchního soudu v Olomouci veřejné zasedání, na kterém bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozsudek byl částečně zrušen ve zprošťujícím výroku a vrácen soudu I. stupně. Další hlavní líčení u soudu I. stupně se konalo 15. 7. 2021. Dále došlo k vyžádání právní spolupráce s justičním orgánem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. K navázání spojení ovšem nedošlo. Dne 12. a 13. 2. 2024 se konalo další hlavní líčení, a následně dne 4. 4. 2024 uzavřel žalobce s Krajským státním zastupitelstvím v , adresa, dohodu o vině a trestu, která byla schválena soudem při hlavním líčení dne 4. 4. 2024. Dne 4. 6. 2024 proti rozsudku o schválení dohody podal obhájce obžalovaného blanketní odvolání, které dne 23. 8. 2024 vzal zpět. Rozsudek tak nabyl právní moci dne 23. 8. 2024.4. Soud dále k důkazu provedl rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 4. 4. 2024, č. j. 35 T 5/2018-211, ze kterého vyplývá, že soud přezkoumal uzavřenou dohodu o vině a trestu uzavřenou mezi žalobcem a státním zastupitelstvím, a kromě jiného i s ohledem na délku trestního stíhání téměř pod dobu 7 let trest pod zákonnou trestní sazbou shledal přiměřeným.5. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.6. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:7. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.8. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.9. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.11. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.13. Podle § 14 odst. OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.15. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).16. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.17. Z nesporných tvrzení účastníků k průběhu posuzovaného řízení vedeného Krajským soudem v , adresa, pod sp. zn. 35 T 5/2018, jak je uveden v odst. 3 tohoto rozsudku, soud zjistil mj. následující: Usnesením policejního orgánu z 17. 10. 2017 a 13. 4. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 4. 4. 2023, č. j. 35 T 5/2018 se podává, že Krajský soud v , adresa, při schvalování dohody o vině a trestu, a tedy přezkoumání druhu a výše uloženého trestu se zabýval celkovou délkou řízení vedeného trestního řízení. Dle odůvodnění rozsudku, zejména z bodu 4. soud dospěl k závěru, že: „…Navržený trest odnětí svobody je uložen pod zákonnou trestní sazbu stanovenou pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku, za něž lze uložit trest odnětí svobody v rozmezí od 10 do 18 let, v tomto případě ovšem při využití ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 3 tr. zákoníku. Zde je na místě zdůraznit, že trestní stíhání bylo vedeno vůči obžalovanému téměř po dobu 7 let…“ Soud tak přihlédl i k době, která uplynula od spáchaní činu. Trest byl obžalovanému, tedy i žalobci, uložen pod zákonnou trestní sazbou. Rozsudek nabyl právní moci dne 23. 8. 2024.18. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu