28 C 43/2025-36 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 7. 3. 2025 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi ní a žalovanou byla uzavřena dne 10. 1. 2024 smlouva o půjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 150 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit do 30. 6. 2024 společně se smluvním úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od poslední poskytnuté části zápůjčky do zaplacení. Smluvní strany si ujednali smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z nevrácené/dlužné částky. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu do dnešního dne ničeho neuhradila. Žalobkyně tedy v řízení požaduje částku 150 000 Kč a dále úrok 9 % ročně z uvedené částky od 31. 5. 2024 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 1 % denně z uvedené částky od 1. 7. 2024 do zaplacení. Při jednání dne 23. 7. 2025 pak žalobkyně upřesnila svůj návrh tak, že v podaném návrhu se jednalo o překlep a žalobkyně požaduje smluvní úrok z dlužné částky ve výši 0,1 % denně.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyni nevznikl, neboť k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo. Při jednání pak uvedla, že pokud ze strany žalobkyně byly učiněny nějaké platby vůči žalované, pak tyto nebyly uskutečněny na základě smlouvy o zápůjčce.3. Soud hodnotil důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech. Z provedeného dokazování vyplynuly následující skutečnosti, které jsou podstatné pro posouzení věci:4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 1. 2024 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 10. 1. 2024 podepsána smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 150 000 Kč. a to nejpozději do 30. 6. 2024. Dále bylo mezi stranami ujednáno, že žalobkyně poskytne zápůjčku tak, že odešle částku 50 000 Kč do 15 dnů od podpisu smlouvy, částku 50 000 Kč do 29. 2. 2023 a částku 50 000 Kč do 31. 3. 2024, přičemž jednotlivé částky budou hrazeny na účet č. , č. účtu, nebo , č. účtu, . Bylo sjednáno, že dnem odeslání nebo uhrazením v hotovosti poslední části zápůjčky je zápůjčka poskytnuta a začíná běžet úrokové období. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku nejpozději do 30. 6. 2024, a to bezhotovostně jednorázovou splátkou na účet žalobkyně. Mezi stranami byl dále ujednán úrok ve výši 9 % ročně a v případě prodlení smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouva byla podepsána žalobkyní, a to za obě strany.5. Z potvrzení o úhradách pak soud zjistil, že na účet žalované byla ze strany žalobkyně dne 12. 1. 2024 uhrazena částka 5 000 Kč, dne 7. 3. 2024 částka 45 000 Kč, dne 14. 3. 2024 částka 7 000 Kč a dne 16. 4. 2024 částka 23 000 Kč.6. Z rozpisu účtu žalované za účetní období 2024, který žalobkyně předložila, soud zjistil, že dne 19. 1. 2024 měl být proveden vklad do bankomatu ve výši 50 000 Kč a dne 30. 4. 2024 měla být žalované ze strany žalobkyně uhrazena částka 20 000 Kč.7. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 11. 2024 včetně doručenky soud zjistil, že dne 14. 11. 2024 byla žalované doručena předžalobní výzva žalobkyně k úhradě částky 150 000 Kč s úrokem ve výši 9 % ročně, a to nejpozději do 20. 11. 2024.8. Z výpisu z účtu ze dne 16. 4. 2024 a 14. 3. 2024 soud zjistil, že dne 14. 3. 2024 byla na účet žalované uhrazena částka 7 000 Kč a dne 16. 4. 2024 částka 23 000 Kč.9. Z hlediska hmotného práva považoval soud za rozhodující ustanovení o zápůjčce dle § 2390 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a též ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 an. o. z.10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Aby se mohlo jednat o zápůjčku, je nezbytné, aby mezi stranami došlo alespoň k ústní dohodě, na jejímž základě přenechá jedna strana smlouvy (zapůjčitel) druhé (vydlužiteli) zastupitelnou věc (peníze), a tato věc bude vydlužiteli předána. Smlouva o zápůjčce je kontraktem reálným. Pro vznik je tedy nezbytné přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli, a to reálně či například bezhotovostním převodem peněžité částky.14. Předně soud konstatuje, že považuje ze strany žalobkyně za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla podepsána smlouva o zápůjčce dne 10. 1. 2024, přičemž žalobkyně tuto smlouvu uzavřela za oba účastníky smluvního vztahu, neboť v uvedené době byla stále ještě jednatelkou žalované. Soud však již ze strany žalobkyně nepovažuje za prokázané, že došlo k reálnému uzavření smlouvy o zápůjčce v tom smyslu, že by žalobkyně žalované skutečně uvedené finanční prostředky poskytla.15. Z tvrzení žalobkyně plyne, že poskytla žalované částku 150 000 Kč celkem v šesti platbách, z toho čtyři bezhotovostně na účet žalované a dvakrát v hotovosti. Přes poučení soudu pak žalobkyně nijak neprokázala, že uvedené hotovostní platby dne 19. 1. 2024 a 30. 4. 2024 byly skutečně uskutečněny, když jediný důkaz k tomuto žalobkyně nabídla v podobě rozpisu z účetní dokumentace žalované. Soud však uvedený rozpis považuje za naprosto nevěrohodný, když se jedná pouze o excelovou tabulku s pár řádky, která je nazvaná jako „Sestava: , Anonymizováno, – rozpis účtu (úč. období 2024)“, není však nijak datovaná či podepsaná, přičemž žalovaná navíc rozporovala, že by jí částky byly uhrazeny a rozporovala i skutečnost, že by smlouva o zápůjčce byla uzavřena. Nad rámec uvedeného pak tvrzené platby byly ze strany žalobkyně uskutečňovány zcela v rozporu s postupem domluveným ve smlouvě o zápůjčce.16. Protože se jednalo o tvrzení žalobkyně, že poskytla žalované předmětné peněžní prostředky jako zápůjčku a žalovaná toto tvrzení odmítá, žalobkyni tak tížilo důkazní břemeno, kdy ta musela prokázat, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce mezi ní a žalovanou, zejména že došlo k poskytnutí finančních prostředků. K prokázání této skutečnosti žalobkyně navrhla své tvrzení a uvedený účetní rozpis. Jak již soud uvedl výše, tento rozpis nepovažoval za dostatečný k prokázání uhrazení finančních prostředků, rovněž z žádných jiných důkazů nevyplynulo, že by došlo k uhrazení části zápůjčky v hotovosti. Žalobkyni se v řízení pouze podařilo prokázat, že žalované zaslala celkovou částku ve výši 80 000 Kč (tato skutečnost je ostatně mezi účastníky nesporná).17. Žalobce sice prokázala předání částky 80 000 Kč, avšak již věrohodně neprokázala právní důvod těchto peněz zaslaných na účet žalované. Soud tak dospěl k závěru, že se v daném případě nejedná mezi účastníky o zápůjčku, ale o bezdůvodné obohacení. Žalované tak byly na její účet připsány peníze v částce 80 000 Kč bez právního důvodu. Bylo tedy na žalované, aby v řízení před soudem tento důvod ozřejmila a prokázala.18. Žalovaná však na svou obranu neuvedla žádné relevantní skutečnosti a pouze uvedla, že došlo-li k zaslání peněz na účet žalované, neví se důvod jejich zaslání.19. Protože žalobkyně neprokázala právní důvod zaslání peněžních prostředků ve výši 80 000 Kč na účet žalované, neprokázala ani vznik smlouvy o zápůjčce.20. Jelikož žalovaná neozřejmila právní důvod peněz v hodnotě 80 000 Kč, které přijala na svůj bankovní účet ve dnech 12. 1. 2024, 7. 3. 2024, 14. 3. 2024 a 16. 4. 2024, bezdůvodně se o tuto částku obohatila na úkor žalobkyně. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I, tedy že je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit peněžitou částku ve výši 80 000 Kč.21. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce a že by žalované poskytla nějaké finanční prostředky nad rámec výše uvedených, soud ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (výrok II), včetně požadovaného příslušenství, neboť nedošlo k platnému sjednání smluvní úroků i smluvních úroků z prodlení.22. Lhůtu k plnění soud uložil v souladu s § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy 3 dny od právní moci rozsudku.23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a o právu na jejich náhradu rozhodl podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně tedy byla ve sporu úspěšná v rozsahu 53 % a neúspěšná v rozsahu 47 %. Soud za této situace, kdy byl rozdíl mezi mírou úspěchu a neúspěchu pouze 6 %, dospěl k závěru, že je namístě vyjít z toho, že úspěch a neúspěch obou stran sporu je stejný a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.