28 C 86/2025-159 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou z 15. 4. 2025 domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci 2 537 150 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobcem a žalovanými byla uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které byl žalobci rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2. 6. 2023, sp. zn. , Anonymizováno, který ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2023, sp. zn. , Anonymizováno, , nabyl právní moci dne 7. 12. 2023 a vykonatelnosti dne 12. 12. 2023, pravomocně přiznána částka 2 636 000 Kč s příslušenstvím. Dle čl. IV. odst. 2 smlouvy o zápůjčce byly žalované v případě prodlení povinni uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Z důvodu, že ze strany žalovaných nebyla do konce roku 2024 pravomocně přiznaná jistina uhrazena, uplatnil žalobce v lednu 2025 nárok na smluvní pokutu, a to za období od 12. 12. 2023 (vykonatelnosti citovaného rozsudku) do konce roku 2024. Smluvní pokuta tak za období 12. 12. 2023 až 31. 12. 2024 činí částku 5 074 300 Kč, tj. 0,5 % denně z částky 2 636 000 Kč. Protože smluvní pokuta převýšila jistinu, požaduje žalobce po žalovaných pouze polovinu vyčíslené smluvní pokuty, jejíž splatnost nastala doručením výzvy k úhradě dne 17. 2. 2025.2. Žalovaní žalobu odmítli v celém rozsahu. Konkrétně uvedli, že požadovaná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, přičemž dle § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) požádali soud o moderaci smluvní pokuty. Z textu smlouvy o půjčce vyplývá, že ujednaná smluvní pokuta má mít funkci prevenční, tedy nátlakovou. Vzhledem k tomu, že žalobci nevznikla žádná škoda, má ujednaná smluvní pokuta také funkci sankční. Žalovaná 1. uhradila v rámci exekučního řízení veškeré žalobcem dosud uplatněné pohledávky, zájmy žalobce tak nebyly zásadním způsobem dotčeny. Žalovaní proto navrhli zamítnutí žaloby.3. Soud při jednání dne 24. 9. 2025 poučil žalované dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby doplnili svá tvrzení týkající se moderace smluvní pokuty, přičemž žalovaní setrvali na svém tvrzení, že k moderaci smluvní pokuty by měl soud přistoupit z důvodu, že nedošlo žádným způsobem k narušení zájmu věřitele, neboť žalobci žádná škoda nevznikla.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnou žalovaným (a dalším dvěma osobám jako spoludlužníkům) částku ve výši 3 250 000 Kč, přičemž k poskytnutí částky mělo dojít konkrétně stanoveným postupem, a žalovaní se zavázali celou zápůjčku stanoveným způsobem splatit nejpozději do 19. 3. 2016. Dle čl. IV byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z nesplacené částky za každý den prodlení s tím, že smluvní pokuta je splatná dnem doručení výzvy k úhradě. Z rozsudku Obvodního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2023, č. j. , Anonymizováno, , vyplývá, že žalobce i žalovaní učinili nesporným podepsání uvedené smlouvy o zápůjčce, přičemž žalovaní sporovali poskytnutí části zápůjčky. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2023, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že odvolací soud dospěl k závěru, že došlo k poskytnutí zápůjčky v souladu s písemnou smlouvu ze dne 24. 3. 2015 a žalovaní jsou tak povinni solidárně vrátit poskytnutou zápůjčku žalobci. Dále soud uzavřel, že splatnost doplatkové splátky nastala ke dni 19. 1. 2022 a do prodlení se tak žalovaní s vrácením poskytnuté částky 2 636 000 Kč dostali nejpozději dne 20. 1. 2022. Odvolací soud tak změnil rozsudek soudu I. stupně a uložil žalovaným uhradit žalobci částku 2 636 000 Kč s příslušenstvím. Rozsudek nabyl právní moci dne 7. 12. 2023 a vykonatelnosti dne 12. 12. 2023. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2025 včetně doručenek soud zjistil, že žalobce vyčíslil smluvní pokutu žalovaným na částku 5 074 300 Kč za období 12. 12. 2023 do 31. 12. 2024 a vyzval žalované k úhradě smluvní pokuty 2 537 150 Kč nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy. Žalované 1. byla výzva doručena 17. 2. 2025, žalované 2. dne 11. 2. 2025. Z usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , ze dne 9. 5. 2025 soud zjistil, že dnem právní moci usnesení by mělo dojít k uspokojení pohledávky žalobce v částce 3 878 087,58 Kč z titulu výše citovaných rozsudků.6. Soud zamítl návrh žalované na provedení důkazu připojením spisu zdejšího soudu sp. zn. 22 C 214/2021, neboť tento návrh nebyl pro projednávanou věc relevantní, když žalovaná ani netvrdila skutečnosti, které by tímto spisem měly být prokázány. Dále soud zamítl návrh na provedení důkazu zjištěním úročení účtu žalobce, když tento důkaz byl zcela nadbytečným za situace, kdy žalobce netvrdil, že by mu tímto způsobem vznikla škoda.7. Po takto provedeném dokazování soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše:8. Žalobce se žalovanými uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovaným sjednanou částku a žalovaní se zavázali poskytnutou částku stanoveným způsobem vrátit. Soud neměl důvod odchýlit se od výše citovaného skutkového zjištění Městského soudu v Praze, že došlo k poskytnutí zápůjčky v souladu s písemnou smlouvu ze dne 24. 3. 2015 a žalovaní jsou tak povinni solidárně vrátit poskytnutou zápůjčku žalobci s tím, že splatnost doplatkové splátky nastala ke dni 19. 1. 2022 a do prodlení se tak žalovaní s vrácením poskytnuté částky 2 636 000 Kč dostali nejpozději dne 20. 1. 2022. Žalobce vůči žalovaným uplatnil smluvní pokutu ve výši 2 537 150 Kč předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2025. Ze strany žalovaných pak ani nebylo sporováno, že k úhradě jistiny ze smlouvy o zápůjčce došlo až v průběhu exekučního řízení, tj. v roce 2025.9. Soud posoudil věc právně následovně:10. Podle § 2048 odst. 1 o. z. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.11. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.12. Pro posouzení nároku na zaplacení smluvní pokuty je třeba předně posoudit, zda došlo k porušení zajištěné smluvní povinnosti a zda byla smluvní pokuta řádně uplatněna vůči porušiteli. Soud v projednávané věci považuje uvedené za prokázané, když neměl důvod se žádným způsobem odchýlit od shora citovaného rozsudku Městského soudu v Praze, který posoudil platnost uzavření smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , přičemž jako předběžnou otázku rozhodl, že tato smlouva byla platně uzavřena. Žalovaná v projednávané věci ostatně ani nijak nesporovala, že by nedošlo k uzavření smlouvy a že by nedošlo k porušení smluvní povinnosti, když sama uvedla, že k úhradě dlužné jistiny došlo až v exekučním řízení, a dále žalovaná ani nesporovala, že by nedošlo k řádnému uplatnění smluvní pokuty, když rozporovala pouze samotnou výši této smluvní pokuty.13. Soud tak dospěl k závěru, že utvrzovaná povinnost ze strany žalovaných byla porušena. Za této situace je třeba se zabývat návrhem žalovaných na moderaci smluvní pokuty. K výkladu § 2051 o. z. se rozsáhle vyjádřil velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku z 11.1.2023, který uzavřel: „Postup soudu při moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. lze rozlišit na následující fáze (kroky). V prvním kroku soud při využití interpretačních pravidel stanovených v § 555 a násl. o. z. nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ. Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Dospěje-li soud v předchozím kroku k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, případně nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud ve třetím kroku sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, kt