47 C 144/2024-38 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou z 27. 8. 2024 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 89 700 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného nejprve před ministerstvem, posléze u , Anonymizováno, (dále jen „městský soud“) pod sp. zn.: , Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce 4 roky a 10 měsíců je věci nepřiměřená. Uvedl, že nárok uplatnil u žalované dne 6. 3. 2024, avšak žalovaná v příslušné šestiměsíční době k projednání nároku žalobce nepřistoupila. Předmětem napadeného řízení bylo zrušení povolení žalobce k výkonu činnosti insolvenčního správce. S ohledem na délku napadeného řízení se za jeden rok namítaného řízení domáhal částky 18 000 Kč modifikované za první dva roky řízení ve výši 9 000 Kč, když délka předmětného řízení byla násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat. Se zřetelem na shora zmíněné požadoval relutární náhradu ve výši 89 700 Kč, když za význam zvýšil základní částku zadostiučinění o 30 % a za průtahy městského soudu o 20 %.2. Žalovaná ve svém vyjádření ze 4. 10. 20224 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 6. 3. 2024 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) ve výši 96 595 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem , Anonymizováno, v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žádosti žalobce nebylo vyhověno, neboť byl přípisem ze dne 30. 4. 2024 vyzván k doložení řádné plné moci, tuto však nedoložil, pročež žádost byla posouzena jako osobou neoprávněnou. Co se týká přezkoumaného řízení, předmětem řízení byla žaloba proti rozhodnutí správního orgánu. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, přičemž s ohledem na složitost věci dospěla k závěru, že délka protrahovaného řízení byla přiměřená. Se zřetelem na uvedené, navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout.3. Žalobce ve své replice z 8. 1. 2025 zdůraznil, že v namítaném řízení se vyskytly dva zásadní průtahy (8 měsíců před městským soudem a 6 měsíců před Ústavním soudem), které se na celkové délce podílely 30 %, tedy dominantní měrou. S ohledem na ustálenou judikaturu má žalobce za to, že by se uvedené kritérium mělo při rozhodování o výši zadostiučinění podílet stejnou měrou, v jakém se podílelo na celkové délce řízení.4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 6. 3. 2024.6. Z plné moci na čl. 3 ze dne 27. 4. 2020 se podává, že žalobce zplnomocňuje advokáta, , Jméno advokáta, na zastupování ve věci rozhodnutí , tituly před jménem, , jméno FO, , , datum, , kterým byl zamítnut rozklad ze dne 11. 12. 2019.7. Ze spisu , Anonymizováno, soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení.8. , jméno FO, , datum, .9. Z žaloby s návrhem na přiznání odkladného účinku ze dne 27. 4. 2020 (bod 11.) se podává, že. „Žalobce je insolvenční správce, když z přiložených přiznání k dani z příjmů fyzické osoby plyne, že příjem z výkonu činnosti insolvenčního správce představuje 100 % příjmů žalobce. Napadené rozhodnutí má tak zásadní negativní dopad do majetkové sféry nejen žalobce, ale i jeho zaměstnanců a dalších osob úzce s ním při výkonu éto činnosti spolupracující.“10. Z daňového přiznání žalobce za rok 2016 vzal soud za zjištěné, že žalobci plynul z insolvenční činnosti roční příjem ve výši , částka, . Z daňového přiznání žalobce za rok 2017 vzal soud za zjištěné, že žalobci plynul z insolvenční činnosti roční příjem ve výši , částka, . Z daňového přiznání žalobce za rok 2018 vzal soud za zjištěné, že žalobci plynul z insolvenční činnosti příjem ve výši , částka, . Příjmy z jiné pracovní činnosti žalobce nedisponoval.11. Ze spisu žalované sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil, že , Anonymizováno, , poté, co dne 28. 3. 2019 oznámilo zahájení řízení z moci úřední s ohledem na porušení insolvenčního zákona, dne 4. 12. 2019 vydalo rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, , kterým bylo mj. rozhodnuto, že se žalobci zrušuje povolení vykonávat činnost insolvenčního správce. O rozkladu žalobce doručeného dne 11. 12. 2019 rozhodla zamítavě ministryně spravedlnosti, , tituly před jménem, , jméno FO, , dne , datum, , č. j. , Anonymizováno12. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.13. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:14. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.16. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.17. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.18. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").19. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.20. Podle § 1806 o. z. lze úroky z úroků požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.21. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 6. 3. 2024, což bylo mezi účastníky nesporným. Pro úplnost soud uvádí, že se dle jeho závěru jedná o uplatnění řádné, tj. učiněné osobou k tomu oprávněnou, když jak uvedeno výše, z plné moci ze dne 27. 4. 2020 se podává, že žalobce zplnomocňuje advokáta, , Jméno advokáta, na zastupování ve věci rozhodnutí , tituly před jménem, , jméno FO, , , datum, kterým byl zamítnut rozklad ze dne , datum, . Soud má za užití extenzivního výkladu za to, že se jedná o plnou moc zmocňující ke všem úkonům, jež by bylo lze učinit v souvislosti s citovaným rozhodnutím, tedy i k podání žaloby na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřené dlouhé řízení, z něhož jmenované rozhodnutí vzešlo.22. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení.23. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko).24. V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil,