14 C 7/2026-67 – Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne , datum, domáhá po žalované zaplacení shora uvedené částky, která představuje přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále také jen „posuzované řízení“). Řízení, ve kterém se žalobce, jakožto poškozený, domáhal náhrady újmy na zdraví vůči žalované v příčinné souvislosti s dopravní nehodou se zcela evidentním zaviněním žalované, bylo zahájeno žalobou ze dne , datum, . Žalobce má za to, že přesto, že věc byla po právní stránce banální, byla rozhodnutí soudu prvního stupně opakovaně rušena, k pravomocnému skončení věci pak došlo až v červnu 2025. Poukázal na to, že soud prvního stupně první meritorní rozhodnutí vydal až po necelých čtyřech letech, každé z vydaných rozhodnutí soudu prvního stupně pak bylo vyhotovováno v prodloužené zákonné lhůtě, a to za situace, kdy soud již pouze recykloval odůvodnění svých předchozích rozhodnutí. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne , datum, .2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává a navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila, že žalobce nárok u žalované uplatnil dne , datum, . Ve stanovisku ze dne , datum, žalovaná žalobci přiznala zadostiučinění ve výši , částka, . Uzavřela, že posuzované řízení probíhalo 9 let a 6 měsíců, v řízení bylo opakovaně rozhodováno na všech stupních obecné soudní soustavy. Věc byla právně, skutkově i procesně složitá, když předmětem řízení byla žaloba na náhradu škody na zdraví. Žalovaná shledala období nečinnosti a nekoncentrovanost v postupu, když došlo ke zrušení prvního zamítavého a potvrzujícího odvolacího rozsudku Nejvyšším soudem.3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne , datum, uplatnil u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobci vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, přičemž žalovaná nároku žalobce vyhověla co do částky , částka, .4. Z bankovního výpisu žalované ze dne , datum, soud zjistil, že dne , datum, byla na účet žalobce odeslána částka ve výši , částka, .Anonymizovaný odstavec6. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.7. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od , datum, (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou soudu.8. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.9. Soud při svém rozhodování vyšel z toho, že posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci od podání žaloby dne , datum, do , datum, , kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, celkem tedy , hodnota, let a 6 měsíců. Vycházeje z kritérií vymezených v ust. § 31a odst. 3 zákona, řešil tedy zdejší soud otázku přiměřenosti délky posuzovaného řízení.10. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu v rámci posuzovaného řízení, soud shrnuje, že v řízení rozhodoval soud I. stupně meritorně čtyřikrát, odvolací soud třikrát a Nejvyšší soud celkem dvakrát. Prvním rozsudkem Nejvyššího soudu byl zrušen předchozí zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s potvrzovacím rozsudkem odvolacího soudu. Posléze bylo rozhodováno mezitímním rozsudkem, kterým byla stanoven rozsah poskytnutého zadostiučinění, to bylo posléze dalším rozsudkem vyčísleno. Soud ve shodě se žalovanou dospěl k závěru, že postup soudu prvního stupně byl nekoncentrovaný zejména v období vypracování dodatku k prvnímu znaleckému posudku, když spis byl znalci zaslán , datum, , dodatek byl soudu doručen až dne , datum, . Co se týče námitky žalobce, že ve třech případech došlo k prodloužení lhůty k vypracování písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně, pak zdejší soud nemá za to, že by se jednalo o průtah zaviněný soudem. Jedná se o postup, který příslušný procesní předpis předpokládá, k prodloužení lhůty k vypracování rozsudků vždy došlo na základě odůvodněné žádosti předsedou soudu.11. Co se týká složitosti věci, pak zdejší soud nesouhlasí se závěry žalobce, že by se jednalo o věc banální co do právního posouzení, když jejím předmětem byla náhrada škody na zdraví. Věc vykazovala jak právní, tak zejména skutkovou složitost, o čemž svědčí zejména rozsáhlé provedené dokazování, ať už listinné či výslechem navržených svědků, a to včetně zadávání znaleckých posudků. Ke stanovení míry zavinění účastníků byl ustanoven znalec z oboru doprava, který vypracovával rovněž dodatek ke znaleckému posudku, k vyčíslení újmy pak byl ustanoven znalec z oboru zdravotnictví. V tomto směru lze odkázat na názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2139/2010, dle kterého různorodost užitých důkazních prostředků, jako je množství různých svědků, listiny, či výslech znalce, svědčí o skutkové složitosti věci, která má vliv na délku řízení.12. Posuzované řízení, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne , datum, , Cpjn 206/2010 (dostupného na stránkách www.nsoud.cz), lze jednoznačně typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, neboť se jednalo o řízení, jehož předmětem byl nárok žalobce na náhradu škody na zdraví spočívající v bolestném.13. Co se týká podílu žalobce na délce řízení, má zdejší soud za to, že se na ní žalobce do jisté míry podílel. Na jaře 2017 žalobce dvakrát po sobě žádal o odročení nařízených jednání, dále pak bylo jednání opakovaně odročováno z důvodu, že byl navržen výslech žalobce, který se k jednání nedostavil. Žalobce byl rovněž , datum, vyzván k doložení důkazů potřebných ke zpracování znaleckého posudku, tyto byly žalobcem po urgenci soudu předloženy až dne , datum, . Žalobce nepodal stížnost na průtahy v řízení ani netvrdil, že by podal návrh na určení lhůty.14. Vzhledem k výše popsaným kritériím má nalézací soud ve shodě s účastníky za to, že v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez průtahů. Vzhledem k tomu, že odpovědnostní titul ve věci je dán, soud se zabý