12 C 124/2020-65 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou došlou soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaný uzavřel dne 18. 8. 2014 s právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 500 Kč odesláním na adresu žalovaného, kterou žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [právnická osoba], respektive formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil se všeobecnými obchodními podmínkami a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. V této žádosti žalovaný rovněž uvedl údaje o svém rodném čísle a o čísle svého bankovního účtu. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do 20. 9. 2014 Dlužnou částku však neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 500 Kč od 21. 9. 2014 zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Žalobkyně dokládala své tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce listinou nazvanou Prohlášení pro stávajícího Klienta předloženou v českém a anglickém jazyce a listinou nazvanou Smlouva o zápůjčce. V této listině je jako věřitel uvedena [právnická osoba] a jako klient žalovaný. U žalovaného jsou vyplněny údaje o rodném čísle, adrese bydliště a číslo bankovního účtu. Dále je zde uvedeno, že je žalovanému poskytnut úvěr ve výši 500 Kč, který se zavazuje splatit do 20. 9. 2014. Listina není opatřena žádným podpisem. Dále žalobkyně předložila listinu dodejku, v níž je uvedeno, že částka 500 Kč byla odeslána žalovanému dne 19. 8. 2014 a žalovaný si ji vyzvedl osobně 27. 8. 2014. 5. V poměrech projednávané věci, vycházeje z žalobkyní předložením důkazů, soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, když v řízení nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce včetně podmínek, které měly být nedílnou součástí smlouvy. Smlouva měla být uzavřena distančním způsobem na základě žádosti o zápůjčku, nicméně žalobkyní předložené prohlášení pro nového klienta a„ loan application info“ dle názoru soudu pro učinění závěru, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce právě v tvrzeném znění, na které poukazuje žalobkyně, nepostačuje. Dle dodejky byla žalovanému poukázána částka 500 Kč. 6. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 500 Kč od [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. 7. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy, na jehož základě byla částka poskytnuta). Soud tak žalobkyni přiznal dané plnění na základě ust. § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud zavázal žalovaného vydat žalobkyni částku 500 Kč včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Konečně soud má za platné postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni tak, jak má na mysli ust. § 1879 a násl. o. z., čímž je doložena aktivní legitimace žalobkyně. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Aplikaci ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. soud odůvodňuje tím, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. poskytnutí zápůjčky), byť jiných dlužníků. Lze učinit závěr o ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a), obzvlášť je-li předmětem žaloby je standardní poskytnutí zápůjčky; právě řízení o nároku na úhradu poskytnuté zápůjčky lze považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Navíc lze předpokládat, že stejné žaloby podává žalobce i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.