12 C 140/2020-52 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou došlou soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaný uzavřel dne 26. 11. 2014 s právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] [identifikace osoby] [identifikace osoby] [identifikace osoby]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 2 000 Kč tak, že mu tuto částku fyzicky předal při podpisu smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že se seznámil se všeobecnými obchodními podmínkami a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. V této žádosti žalovaný rovněž uvedl údaje o svém rodném čísle, o čísle svého dokladu totožnosti a o čísle svého bankovního účtu. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do 13. 12. 2014 Dlužnou částku však neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 2 000 Kč Kč od 14. 12. 2014 zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Žalobkyně dokládala své tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce listinou nazvanou Prohlášení [číslo]. V této listině je jako věřitel uvedena [právnická osoba] a jako klient žalovaný. U žalovaného jsou vyplněny údaje o rodném čísle, čísle občanského průkazu, telefonním čísle, adrese bydliště a číslo bankovního účtu. Dále je zde uvedeno, že je žalovanému poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč v hotovosti a žalovaný se úvěr zavazuje splatit do 13. 12. 2014. Listina je podepsána. 5. V poměrech projednávané věci, vycházeje z žalobkyní předložením důkazů, soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru včetně podmínek, které měly být nedílnou součástí smlouvy a že na jejím základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 2 000Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 11. 12. 2014. 6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. 7. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému tak bylo prokázáno, bylo prokázáno i uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 zák. 89/2012Sb. občanský zákoník. Soud zavázal žalovaného vrátit žalobkyni částku 2 000 Kč včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Konečně soud má za platné postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni tak, jak má na mysli ust. § 1879 a násl. o. z., čímž je doložena aktivní legitimace žalobkyně. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Aplikaci ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. soud odůvodňuje tím, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. poskytnutí zápůjčky), byť jiných dlužníků. Lze učinit závěr o ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a), obzvlášť je-li předmětem žaloby je standardní poskytnutí zápůjčky; právě řízení o nároku na úhradu poskytnuté zápůjčky lze považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Navíc lze předpokládat, že stejné žaloby podává žalobce i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.