11 C 127/2019-56 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podaným návrhem ze dne 25. 3. 2019 se manželka domáhala rozvodu manželství uzavřeného dne 22. 7. 1994 před Úřadem pro vnitřní záležitosti ve městě Vanderbijlpark, Jihoafrická republika. Manželství bylo uzavřeno po tříleté známosti. Zpočátku bylo manželství spokojené, postupně se však v důsledku komunikačních problémů manželé začali odcizovat. V červenci 2001 manželka opustila Jihoafrickou republiku a vrátila se natrvalo do České republiky. S manželem je pouze ve sporadickém kontaktu, v současné době vede společnou domácnost se svým dlouholetým partnerem. Dle názoru manželky je tak manželství hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Za dobu manželství se manželům narodily tři děti, k datu podání návrhu na rozvod manželství byly již zletilé. 2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V daném případu jde o tzv. věc s cizím prvkem s tím, že jeden z manželů je nositelem občanství České republiky, zatímco druhý je státním příslušníkem Belgického království. Z toho důvodu bylo třeba nejprve zkoumat, je-li dána pravomoc justičních orgánů České republiky a jakým právním řádem se rozvod manželství účastníků řídí. 4. Dle článku 3 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, jsou ve věcech týkajících se rozvodu manželství příslušné soudy toho členského státu, na jehož území má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je státním příslušníkem tohoto členského státu. Tento předpoklad je naplněn, neboť manželka je státní občankou České republiky, kde bydlela déle než šest měsíců bezprostředně před podáním svého návrhu na rozvod manželství. 5. Podle § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ z. m. p. s.“), platí, že rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle § 49 odst. 1 z. m. p. s. se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Účastníci řízení jsou občany různých států a mají obvyklý pobyt na území různých států, rozhodným právem je proto český právní řád. 6. Z výše uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci neexistují procesní překážky návrh na rozvod manželství projednat a rozhodnout o něm, soud se přitom řídí právním řádem České republiky. 7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Z oddacího listu ze dne 13. 9. 1994 (č. l. 6) bylo zjištěno, že manželství bylo uzavřeno dne 22. 7. 1994 ve městě Vanderbijlpark, Jihoafrická republika. 8. Z rodného listu ze dne 29. 4. 2002 vydaného Úřadem městské části města Brna, Brno (svazek ZM/I/5, roč. [rok], str./list [anonymizováno], poř. [číslo]) (č. l. 3) bylo zjištěno, že manželům se dne 19. 6. 2000 narodila dcera [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]. 9. Z rodného listu ze dne 5. 9. 2001 vydaného Úřadem městské části města Brna, Brno (svazek XIII/50, roč. -, str./list [anonymizováno], poř. [číslo]) (č. l. 4) bylo zjištěno, že manželům se dne 8. 2. 1998 narodil syn [jméno] [příjmení] [příjmení]. 10. Z rodného listu ze dne 26. 9. 1994 vydaného Obvodním úřadem Praha 2 (svazek I/71, roč. 1994, str. [anonymizováno], poř. [číslo]) (č. l. 5) bylo zjištěno, že manželům se dne 15. 9. 1994 narodila dcera [jméno] [příjmení] [příjmení]. 11. Z výslechu manželky (č. l. 56) soud zjistil, že manželé se před uzavřením manželství znali přibližně tři roky. V Jihoafrické republice žili společně do roku 2001, kdy se manželka v důsledku manželské krize odstěhovala zpět do České republiky. Od roku 2002 má nový partnerský vztah, s manželem byla v minulosti pouze ve sporadickém kontaktu. Dle jejího názoru manželství již dlouhodobě neplní své funkce a je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno. Manželka má za to, že manžel by s rozvodem manželství souhlasil. 12. Dle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 13. Dle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. nemůže být manželství rozvedeno, pokud by byl rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 14. Dle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 15. Dle § 758 o. z. spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 16. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti soud dovodil, že zákonné podmínky rozvodu manželství jsou v daném případě splněny, neboť je dán tzv. kvalifikovaný rozvrat manželství ve smyslu § 755 odst. 1 o. z. Dle zjištění soudu spolu manželé od roku 2001 nežijí, netvoří manželské společenství a nevedou společnou domácnost. Za popsané situace lze dovodit, že manželství je trvale, hluboce a neodvratně rozvráceno a je již pouze nefunkčním a formálním svazkem, na jehož udržení nemohou mít účastníci zájem. Nelze přitom rozumně očekávat, že v tomto směru dojde do budoucna vzhledem k absenci kontaktu mezi manželi k zásadní změně. 17. Ohledně příčin rozvratu manželství z provedených důkazů vyplývá, že k odcizení manželů došlo v důsledku problémů ve vzájemné komunikaci a porozumění. Manželé se rozhodli žít odděleně, manželka má nový partnerský vztah. V současné době nejsou manželé v žádném kontaktu, který by mohl přispět k obnově manželství. Veden těmito úvahami soud při splnění zákonných podmínek vyslovil, že se manželství účastníků rozvádí. 18. Soud z úřední povinnosti rozhodl o náhradě nákladů tohoto řízení podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dle něhož ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu jeho nákladů.