12 C 79/2020-116 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou došlou podepsanému soudu 1. 6. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž bude žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku shora uvedenou. Na odůvodnění žaloby uvedla, že mezi účastníky řízení byla dne 19. 7. 2016 uzavřena smlouva o vysokoškolském studiu a to formou„ prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na [anonymizováno]“ (dále jen prohlášení studenta), v níž se student zavázal k úhradě studijních a administrativních poplatků a to ve lhůtách stanovených smlouvou. Žalovaný tyto své povinnosti nesplnil a dluží školné (studijní poplatek) za období od 1. 9. 2018 do 31. 8. 2019 ve výši 20 000 Kč, ačkoliv jeho splatnost nastala již 1. 2. 2019 a dále dluží poplatek ve výši 50 000 Kč za období od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2019, ačkoliv jeho splatnost nastala již 1. 8. 2019. Žalovaný dále dluží administrativní poplatek v celkové výši 18 000 Kč a to za posunutí splatnosti studijního poplatku splatného ke dni 1. 1. 2019. Za posunutí termínu o 30 dní je účtována částka 1 000 Kč, za posunutí termínu o dalších 30 dní částka 3 000 Kč a za posunutí poplatku o více než 60 dní další částka 5 000 Kč. Poplatky jsou účtovány v souladu s Nařízením rektora [číslo] a to článku 2 tohoto nařízení. Žalovaný přesto, že byl o úhradu opakovaně upomínán, částky neuhradil. 2. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl pro soud nekontaktní, nepodařilo se zjistit jeho pobyt a jedná se o cizího státního příslušníka, občana tzv. třetího státu, zabýval se soud nejprve otázkou své mezinárodní příslušnosti o žalobě rozhodnout. S ohledem na uzavřenou smlouvu soud dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo poskytování služeb a to výuky studenta. Za této situace je třeba odkázat na článek 7 odst. 1písm b) odrážka druhá, přímo aplikovatelného nařízení ES č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I. bis), podle které v případě poskytování služeb je příslušným soudem soud na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Jak vyplývá z uzavřené smlouvy (Prohlášení studenta), sídlem školy je Česká republika, v době uzavření smlouvy měl žalovaný bydliště v České republice. Služby tedy měly být podle uzavřené smlouvy poskytovány v ČR. Za této situace soud dovodil, že je soudem mezinárodně příslušným o věci rozhodnout. K otázce rozhodného práva je třeba odkázat na článek 3 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a rady (ES) číslo 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle něhož je v případě smluv rozhodným právem právo, které si účastníci výslovně zvolí. Z textu smlouvy je zřejmé, že tímto právem bylo právo české. Za této situace nelze uzavřít jinak, než rozhodným právem pro posouzení tohoto sporu, je právo české. 3. Z prohlášení studenta, má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla 19. 7. 2016 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalovaný měl stát studentem žalobkyně, která je, jak dokládá statut [anonymizováno 5 slov], soukromou vysokou školou. Spolu s podpisem smlouvy se žalovaný zavázal dodržovat i studijní a zkušební řád žalobkyně a zejména řádně hradit studijní poplatky. 4. Jak dokládá vyrozumění o splnění podmínek příjímacího řízení ze dne 17. 8. 2016 byl žalovaný přijat ke studiu. Podpisem prohlášení se pak zavázal i hradit studijní poplatky. Dle vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení, byl přijat do studia v rámci cenové úrovně [anonymizováno], tedy jeho platby za studium činily 50 000 Kč ročně. Částka odpovídá Nařízení rektora [číslo]. 5. Jak vyplývá z prohlášení studenta a to z jeho článku III. odst. 5 písm. c)„ povinnost hradit studijní poplatky v akademickém roce, do kterého byl proveden zápis, je i v případě ukončení studia zanechání nebo vyloučení ze studia“. 6. Podle Nařízení rektora [číslo] o posunutí splatnosti, má soud za prokázané, že lze bezplatně posunout splatnost poplatku za studium a to v případě podání žádosti nejpozději 14 dnů před stanoveným termínem splatnosti (článek 1 Nařízení [číslo]). Teprve v případě, že poplatky nejsou uhrazeny včas a není včas požádáno o jejich bezplatné posunutí, jsou stanoveny sankční platby za nedodržení řádného termínu (článek 2 odst. 2 Nařízení rektora [číslo]) a to ve výši 1 000 Kč za posunutí termínu od 1 do 30 dnů, 3 000 Kč za posunutí termínu o 31 až 60 dnů a 5 000 Kč o posunutí termínu o více než 60 dnů. 7. K námitce opatrovnice žalovaného, že tyto poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, soud uvádí následující: Žalovaná se zavázala poplatky hradit dobrovolně, byla poučena o tom, v jakých lhůtách je poplatky třeba hradit. Přistoupení k úhradě tzv. administrativních poplatků dochází teprve ve chvíli, kdy žalovaná, respektive student, poplatek za studium neuhradí, aniž by požádal o jeho bezplatné posunutí. Vzhledem k tomu, že je možnost bezplatného posunutí splatnosti poplatků, má soud za to, že v daném případě se nejedná o nemorální poplatky, neboť k jejich splatnosti žalobkyně přistupuje teprve z důvodu laxnosti studenta, který ačkoliv se k tomu zavázal, své povinnosti neplní a ani situaci nikterak neřeší. Zde je na místě poukázat na rozhodnutí Městského soudu v Praze 25 Co 1/2021-185 ze dne 25. 2. 2021, kde Městský soud v Praze rozhodoval v obdobném případě ve sporu žalobkyně se studentkou o obdobné námitce a dospěl k závěru, že poplatky nejsou v rozporu s dobrými mravy. 8. Z upomínek odeslaných žalovanému 3. 3. 2020, 20. 5. 2020 včetně dodejek má soud za prokázané, že žalovaný svým povinnostem nedostál, opakovaně byl o jejich splnění upomínán. <i>9. Dle § 1746 zák. 89/2012Sb. občanský zákoník, dále jen o.z.</i> <i>(1) Zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv.</i> <i>(2) Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.</i> <i>10. Dle § 39 zák. 111/1998Sb. o vysokých školách</i> <i>(1) Právnická osoba, která má sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého členského státu Evropské unie, nebo která byla zřízena nebo založena podle práva některého členského státu Evropské unie, je oprávněna působit jako soukromá vysoká škola, pokud jí ministerstvo udělilo státní souhlas.</i> <i>11. Dle § 63 zák. 111/1998 Sb. o vysokých školách - Povinnosti studenta</i> <i>(1) Studijní povinnosti studenta vyplývají ze studijního programu a studijního a zkušebního řádu.</i> <i>(2) Student je povinen dodržovat vnitřní předpisy vysoké školy a jejích součástí.</i> <i>(3) Student je dále povinen</i> <i>a) hradit poplatky spojené se studiem a uvést skutečnosti rozhodné pro jejich výši,</i> <i>b) hlásit vysoké škole nebo její součásti, na které je zapsán, adresu určenou pro doručování nebo adresu svojí datové schránky,</i> <i>c) hlásit vysoké škole ztrátu zdravotní způsobilosti ke studiu, pokud byla tato způsobilost podmínkou pro přijetí ke studiu podle § 49 odst. 1,</i> <i>d) dostavit se na předvolání rektora, děkana nebo jimi pověřeného zaměstnance vysoké školy k projednání otázek týkajících se průběhu studia nebo ukončení studia.</i> <i>(4) Zaviněným nesplněním povinnosti uvedené v odstavci 3 vzniká studentovi povinnost nahradit vysoké škole náklady, které jí tím způsobil.</i> 12. Po takto provedeném dokazování a v souladu s citovanými předpisy soud dospěl k závěru, že žalobkyně je soukromou vysokou školou neuniversitního typu řízenou dle § 39 zák. 111/1998 S. o vysokých školách. Mezi účastníky řízení byla uzavřena inominátní smlouva dle ust. § 1746 zák. 89/2012Sb. a v souladu s se zák. 111/1998Sb. o vysokých školách smlouva, na jejímž základě se strana žalující zavázala poskytnout straně žalované vzdělání na soukromé vysoké škole, za což se žalovaná strana zavázala plnit povinnosti studenta. Vedle smlouvy jsou tyto povinnosti stanovené v § 63 zák. 111/1998Sb., podle kterého je mimo jiné povinností studenta uhradit sjednanou úplatu. Dokazováním bylo prokázáno, že žalovaná své povinnosti nedostála a úplatu za část studijního roku 2018 – 2019 ve výši 20 000 Kč, ačkoliv tento byla splatná 1. 1. 2019, neuhradila, stejně tak jako studijní poplatek za období školního roku 2019 a 2020, ačkoli poplatek ve výši 50 000 Kč byl splatný již 1. 8. 2019. Dále má soud za prokázané, že žalovaná strana nepožádala o odložení splatnosti těchto poplatků, proto v souladu s č.l. 2 Nařízením rektora [číslo], vedle dlužných studijních poplatků, přiznal i poplatky administrativní, neboť jak je shora uvedeno, tyto neshledal v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 370,90 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 400 Kč a