6 C 492/2020-31 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, a to jako náhrady nákladů za odtah motorového vozidla [registrační značka] a parkovné na střeženém parkovišti. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že dne [datum] provedla na pokyn strážníka [anonymizována tři slova] [obec] odtah motorového vozidla žalované, [registrační značka]. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Žalované bylo vozidlo vydáno dne [datum]. Žalobkyně tak po žalované požaduje částku za odtah vozidla ve výši [částka] a částku [částka] za střežení vozidla na parkovišti (parkovné). Celková dlužná částka tak činí [částka]. Žalovaná dne [datum] podepsala uznání dluhu, čímž uznala nárok žalobkyně co do důvodu i výše a zavázala se k jeho úhradě nejpozději ve lhůtě 30 dnů od podpisu tohoto uznání, tj. do [datum]. Přes výzvu žalobkyně však žalovaná dlužnou částku neuhradila. 2. Vedle žalované částky se žalobkyně domáhala rovněž úhrady zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %. 3. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o.s.ř. 6. Soud z Protokolu o odtahu vozidla [číslo] zjistil, že vozidlo [registrační značka] bylo dne [datum] odtaženo na parkoviště provozované žalobkyní. Žalovaná si vozilo reg. zn 1AF7727 dne [datum] ze střeženého parkoviště vyzvedla, přičemž zároveň podepsala čestné prohlášení o tom, že je provozovatelem uvedeného vozidla a uznala svůj dluh vůči žalobkyni vzniklý v souvislosti s odtahem vozidla (výši [částka]) a jeho umístěním na střežené parkoviště ([částka]). Žalovaná dlužnou částku žalobkyni ani přes výzvu k úhradě ze dne [datum] nezaplatila. 7. Dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Soud tak na základě zjištěného skutkového stavu s odkazem na shora uvedené zákonné ustanovení došel k závěru, že v důsledku odtahu vozidla žalované [registrační značka] a jeho následného umístnění na střežené parkoviště vznikl žalobkyni nárok na úhradu částky [částka]. Žalovaná dne [datum] písemně prohlásila, že dluh vzniklý v důsledku neuhrazeného poplatku za odtah a parkovné vozidla co do důvodu a výše uznává. Žalobkyni se tak doloženými listinnými důkazy podařila prokázat tvrzení uvedená v žalobě, bylo proto na žalované, aby tvrdila a prokázala, že dluh uhradila. Toto však neučinila. S ohledem na shora uvedené soud shledal nárok žalobkyně jako důvodný, a proto žalobě v celém jejím rozsahu vyhověl. 9. Jelikož žalovaná svůj dluh řádně a včas nezaplatila, dostala se s jeho úhradou do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni i požadované příslušenství, a to v souladu s ustanovením § 1907 o. z. ve spojení s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh na vydání el. platebního rozkazu) realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Náhrada nákladů advokáta byla žalované přiznána dle § 14b a. t., a to z důvodu, že soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně podává žalob, kterými se domáhá zaplacení nákladů za odtah vozidla a jeho umístění na střeženém parkovišti více, přičemž tyto se liší pouze v identifikačních údajích a okolnostech souvisejících s odtahem (den odtahu, doba jeho umístění na střeženém parkovišti), ve zbylém textu jsou podané žaloby zpravidla totožné. Soud je proto toho názoru, že daná žaloba je formulářového charakteru ve smyslu § 14b a. t.