8 C 174/2020-25 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobou došlou soudu dne 13. 10. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky, která dle tvrzení žalobkyně představuje dluh žalovaného za zemní plyn dodaný za období od 4. 6. 2019 do 20. 3. 2020. Žalobkyně uvedla, že smlouvou [číslo] se zavázala dodávat žalovanému zemní plyn do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], přičemž žalovaný se zavázal zemní plyn odebírat a zaplatit jeho kupní cenu. Svou povinnost žalovaný porušil, když neuhradil žalobkyni fakturu [číslo] ze dne 24. 4. 2020, splatnou dne 15. 5. 2020, znějící na částku 12 714,44 Kč za výše zmíněné období. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z hlediska skutkového stavu věci má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu (smlouva [číslo] ze dne 4. 6. 2019), na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat zemní plyn do odběrného místa žalovaného a žalovaný se zavázal plyn odebírat a uhradit jeho kupní cenu. Žalovaný nesplnil své povinnosti z uvedené smlouvy, když neuhradil sjednanou cenu za zemní plyn odebraný v období od 4. 6. 2019 do 20. 3. 2020 účtovaný fakturou [číslo] čímž žalovanému vznikl vůči žalobkyni dluh ve výši 12 714,44 Kč. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 72 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, se smlouvou o sdružených službách dodávky zavazuje výrobce nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi dohodnutou komoditu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy nebo distribuce plynu a zákazník se zavazuje zaplatit mu za to (kupní) cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Mezi účastníky tak byla uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ze které vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat (tedy uskutečnit dodávku plynu) a naopak žalovanému jako kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou kupní cenu. Soud má za prokázané, že žalobkyně vůči žalovanému své povinnosti z kupní smlouvy splnila, bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že kupní cenu dodaného plynu zaplatil. Jelikož tak žalovaný neučinil, soud žalobě jako důvodné vyhověl. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení. Konkrétní výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 968 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 714,44 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé), a to včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za předžalobní upomínku, neboť z předložených listin vyplývá, že upomínka nebyla sepsána ani odeslána právním zástupcem žalobkyně, ale žalobkyní samotnou.