11 C 1/2021-101 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30. 2. 2020 doplněnou podáním ze dne 28. 5. 202 (č. l. 55) a ze dne 15. 3. 2022 (č. l. 98) domáhala na žalované zaplacení částky shora uvedené představující poskytnuté zdravotní služby pojištěncům žalované v období 1. 1. 2018 - 31. 3. 2018. K odůvodnění žaloby uvedla, že je nestátním zdravotnickým zařízením, které pacientům poskytuje lékařskou péči zejména v oborech alergologie a klinické imunologie. V souvislosti s výkonem této své činnosti uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb č. 6A02A366 ze dne 11. 2. 2016. Na základě uvedené smlouvy měla žalobkyně v rozhodném období (1. 1. 2018 – 31. 3. 2018, dále jen„ rozhodné období“) povinnosti uvedené v čl. III smlouvy, zejména poskytovat hrazené služby, a žalované na základě čl. III vznikla povinnost hrazené služby zaplatit. Žalobkyně v rozhodném období splnila svou povinnost poskytovat hrazené služby v souladu s uzavřenou smlouvou i další povinnosti stanovené smlouvou, zejména zaslat žalované fakturu a vyúčtování doložené dávkami dokladů o poskytnutých hrazených službách, neboť žalovaná vyúčtování a dávky přijala a neodmítla je, tedy nevyužila své smluvní možnosti doklady odmítnout a vrátit k doplnění v souladu s čl. IV bod 4 smlouvy. Žalobkyně tak má za to, že částku uplatňuje ve správné výši a v souladu s uzavřenou smlouvou jí vzniklo právo na zaplacení hrazených služeb ve výši 355 192,41 Kč. Žalovaná nicméně zaslanou fakturu nezaplatila a vrátila ji zpět s odůvodněním, že dávky nebyly přijaty a že fakturu vrací z důvodu ukončení smlouvy. K uvedenému žalobkyně uvádí, že jí žalovaná zaslala výpověď smlouvy ze dne 16. 6. 2017, tuto výpověď však žalobkyně nepovažuje za platnou, neboť neobsahuje náležitosti a nebyly splněny podmínky výpovědi stanovené smlouvou, zákonem a přílohou č. 2 vyhlášky č. 618/2006 Sb., na niž odkazuje jednak smlouva č. 6A02A366, jednak i § 17 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Žalobkyně tak trvá na tom, že smlouva č. 6A02A366 nebyla vypovězena v souladu s obsahem smlouvy č. 6A02A366 ani v souladu se zákonem ani výše uvedenou vyhláškou č. 618/2006 Sb., a nadále je tak platná a účinná, resp. byla platná a účinná v rozhodném období. Žalovaná je proto touto smlouvou vázána a trvá její povinnost zaplatit hrazené služby, které žalobkyně poskytla. Z obsahu smlouvy č. 6A02A366 se podává, že byla uzavřena na dobu neurčitou (čl. VI. smlouvy) a že je možné ji ukončit pouze z důvodů uvedených v čl. VII smlouvy. Čl. VII smlouvy uvádí jednak způsoby ukončení smlouvy, jednak důvody ukončení, přičemž žalobkyně má za to, že tyto dva pojmy nelze směšovat. Žalovaná se tak nemůže odvolávat ani v teoretické rovině na čl. VII odst. 3, který stanoví toliko dobu, kdy je možno smlouvu ukončit před uplynutím sjednané doby, ale neuvádí žádný důvod. Žalovaná je tak na základě čl. VI. smlouvy vázána důvody obsaženými v čl. VII smlouvy, za které lze považovat důvody ve smlouvě taxativně vyjmenované (odst. 1 a 2). Žalovaná však ve výpovědi žádné důvody neuvedla a smlouvu tak nevypověděla platně, přičemž smluvní vztah nadále trvá, neboť byl uzavřen na dobu neurčitou. Odkazuje-li se žalovaná ve své výpovědi na § 17 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění, lze uvést, že podle § 17 odst. 2 smlouva podle odstavce 1 uzavřená mezi zdravotní pojišťovnou a poskytovatelem se řídí rámcovou smlouvou, která je výsledkem dohodovacího řízení mezi zástupci svazů zdravotních pojišťoven a zástupci příslušných skupinových smluvních poskytovatelů zastupovaných svými zájmovými sdruženími. Z ustanovení rovněž vyplývá, že Ministerstvo zdravotnictví vydá rámcové smlouvy jako vyhlášku. Podle § 17 odst. 2 rámcová smlouva obsahuje vždy ustanovení, které se týká doby účinnosti, způsobu a důvodu ukončení smlouvy podle odstavce 1 s tím, že smlouvu je možno ukončit vždy k 1. lednu následujícího roku, přičemž výpovědní lhůta musí být nejméně šest měsíců. Tato výpovědní lhůta neplatí v případech, že v důsledku závažných okolností nelze rozumně očekávat další plnění smlouvy. Podle názoru žalobkyně cílem a významem uvedeného ustanovení je zabezpečit, aby smlouva mezi zdravotní pojišťovnou a poskytovatelem zdravotní péče vždy obsahovala dobu účinnosti a jednotlivé způsoby a důvody ukončení smlouvy, a to za účelem zachování transparentnosti postupu smluvních stran, zabezpečení předvídatelnosti jejich jednání a za účelem zabezpečení stability celého systému poskytování zdravotní péče, tedy aby smluvní strany nemohly jednat svévolně a aby nemohly vypovídat smlouvy bez udání důvodu, čímž by mohlo být ohroženo řádné poskytování zdravotní péče pacientům a mohlo by být netransparentně a nehospodárně, bez kontroly veřejnosti, nakládáno s prostředky veřejných rozpočtů. Tomuto cíli odpovídá i povinnost zdravotních pojišťoven uzavírat smlouvy s poskytovateli zdravotních služeb na základě výběrových řízení (§ 46 zákona o veřejném zdravotním pojištění). Pokud zákon stanoví povinnost zdravotní pojišťovny vybrat smluvní stranu na základě výběrového řízení, je taková povinnost výrazem snahy omezit svévolné jednání zdravotní pojišťovny při uzavírání smluv. Nedávalo by smysl vykládat ustanovení § 17 odst. 2 tím způsobem, že navzdory povinnosti zdravotní pojišťovny uzavřít smlouvu jen s poskytovatelem vybraným ve výběrovém řízení a navzdory povinnosti do smlouvy uvádět důvody, na základě nichž může být jedině smlouva vypovězena, může zdravotní pojišťovna jednat svévolně a bez jakékoli kontroly může libovolný úředník zdravotní pojišťovny rozhodnout o vypovězení smlouvy bez udání důvodu. Možnost jakékoli smluvní strany jednat svévolně proto podle názoru žalobkyně z textu ustanovení § 17 odst. 2 nijak nevyplývá. Snaha zabezpečit stabilitu celého systému poskytování zdravotní péče je dále v § 17 odst. 2 zdůrazněna druhou částí souvětí, tedy že jakoukoli smlouvu je možno ukončit (při dodržení výpovědních důvodů obsažených v první části téhož souvětí) vždy jen k 1. lednu následujícího roku. Záměr zákonodárce umožnit smluvním stranám ukončit smlouvu jen z předem definovaných důvodů, tedy nikoli bezdůvodně, lze vysledovat i opakováním téže povinnosti uvádět ve smlouvě výpovědní důvody, a to na konci odstavce § 17 odst. 2: Dále rámcová smlouva musí obsahovat způsob provádění úhrady poskytovaných hrazených služeb, práva a povinnosti účastníků smlouvy podle odstavce 1, pokud nejsou stanoveny zákonem, obecné podmínky kvality a účelnosti poskytování hrazených služeb, podmínky nezbytné pro plnění smlouvy podle odstavce 1, kontrolní mechanismus kvality poskytovaných hrazených služeb a správnosti účtovaných částek, jakož i povinnost vzájemného sdělování údajů nutných ke kontrole plnění smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb, způsob a důvody ukončení smlouvy podle odstavce 1, ustanovení o rozhodčím řízení. Žalobkyně tak zastává názor, že žalovaná jednala v rozporu se zákonem i s obsahem smlouvy, kterou jsou smluvní strany vázány, když smlouvu vypověděla bez udání důvodu, pouze s odkazem na § 17 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobkyně se domáhá zaplacení částky za zdravotní péči, kterou měla poskytnout pojištěncům žalované v období 1. 1. 2018 až 31. 3. 2018. Jedná se o období, v němž již žalobkyně neměla v důsledku předchozí výpovědi uzavřenu smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb a nebyla tak smluvním poskytovatelem žalované. Žalovaná je přesvědčena, že výpověď byla podána v souladu se smlouvou a zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 48/997 Sb.“) a vedla k zániku smluvního vztahu založeného smlouvou. Žalobkyně popisuje pouze jednu z možností zániku smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb, a to ukončení této smlouvy na základě tzv.„ sankční výpovědi“, která může nastoupit v důsledku porušení některých smluvních či zákonných povinnosti některou ze smluvních stran. Smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb je však možné vypovědět i bez udání důvodu. Tato možnost je výslovně zakotvena v § 17 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. Smlouva o poskytování a úhradě hrazených služeb je smluvním typem plynoucím z právní úpravy v zákoně č. 48/1997 Sb. Jeho obsahové náležitosti jsou vymezeny primárně v § 17 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. a dále ve vyhlášce č. 618/2006 Sb., o rámcových smlouvách (dále jen„ vyhláška č. 618/2006 Sb.“). Pokud jde o zánik této smlouvy, tak přímo ze zákona č. 48/1997 Sb. plyne, že: Rámcová smlouva obsahuje vždy ustanovení, které se týká doby účinnosti, způsobu a důvodu ukončení smlouvy podle odst. 1 s tím, že smlouvu je možno ukončit vždy k 1. lednu následujícího roku, přičemž výpovědní lhůta musí být nejméně šest měsíců. Tato výpovědní lhůta neplatí v případech, že v důsledku závažných okolností nelze rozumně očekávat další plnění smlouvy. Z uvedeného ustanovení zákona č. 48/1997 Sb. vyplývá, že zákonodárce konstruoval dva typy zániku smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb v důsledku vý