20 C 160/2021-82 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 11. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 140 809,02 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 24. 7. 2019 úvěr ve výši 145 000 Kč, který čerpal téhož dne. Žalovaný se na základě této smlouvy zavázal úvěr zaplatit nejpozději do 20. 7. 2027 spolu se smluvními úroky ve výši 10,9 % ročně z poskytnutého úvěru. Žalovaný byl povinen hradit dlužnou částku prostřednictvím splátek ve výši 2 285 Kč měsíčně vždy nejpozději do 20. dne daného měsíce. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou měsíční splátky splatné dne 20. 3. 2020 a následujících a tímto omisivním právním jednáním se dopustil porušení smlouvy o úvěru. Dle všeobecných obchodních podmínek žalobkyně tímto porušením smlouvy došlo ke zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Jistina žalované částky 140 809,02 se skládá z jistiny úvěru ve výši 139 059,02 Kč a z úvěrových poplatků ve výši 1 750 Kč. Žalovaný neuhradil ani část žalované částky, i když byl žalobkyní o zaplacení písemně upomínán. 2. Žalovaný k podané žalobě uvedl (č.l. 12), že nechce platit úroky z půjčky a z prodlení dohromady, neboť celou věc s žalobkyní nemohl řešit z důvodu svých zdravotních problémů se zády. Žalovaný měl obdržet pouze tři upomínky k zaplacení. Žalovaný dále sporoval (č.l. 57), že neobdržel žádnou výzvu před zesplatněním pohledávky. Dle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nemůže uplatňovat žádný kapitalizační úrok. Žalovaný dále poukazoval na to, že nedostal od žalobkyně žádné předsmluvní informace dle § 99 odst. 1 zákona a § 95 o spotřebitelském úvěru, dle § 105 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru mu žalobkyně rovněž v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nepředložila návrh smluvních podmínek v písemné podobě. Žalovaný však zároveň připouští, že podepsal, že se seznámil s všeobecnými obchodními podmínkami a úvěrovými podmínkami, bohužel si je ale před podpisem nepřečetl, protože celá schůzka trvala asi půl hodiny. Žalovaný nesouhlasí se dvojím zúročením a navrhuje tak, aby žalobkyni byla zcela odepřena smluvní pokuta v podobě kapitalizačního úroku a úroku z prodlení 10,9 % do zaplacení. Žalovaný by žalobkyni ponechal pouze smluvní pokutu 3 000 Kč a také úrok z prodlení dle občanského zákoníku. Žalovaný učinil nesporné (č.l. 62), že je povinen zaplatit žalobkyni samotnou jistinu ve výši 140 809,02 Kč a zákonný úrok z prodlení. 3. Soud provedl ve věci následující dokazování: 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 7. 2019 (č.l. 34) soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve vši 145 000 Kč. Úrok za poskytnutý úvěr byl sjednán ve výši 10,9 % ročně, RPSN činilo 12 %. Žalovaný byl povinen zaplatit celkovou dlužnou částku včetně smluvního úroku (221 948,93 Kč) do 20. 7. 2027 (96 měsíců) formou měsíčních splátek ve výši 2 285 Kč měsíčně. První splátku úvěru byl žalovaný povinen zaplatit ke dni 20. 9. 2019 Lhůta k čerpání úvěru končila dne 24. 7. 2019. Žalovaný svým vlastnoručním podpisem této smlouvy potvrdil, že mu v dostatečném předstihu před jejím uzavřením byla poskytnuta předsmluvní informace podle zákona o spotřebitelském úvěru a další potřebná vysvětlení. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník, vzorový příklad a splátkový kalendář, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, pravidla časového pořadí úhrad pohledávek. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že mu uvedené dokumenty byly žalovanou poskytnuty. 5. Z interního účetního dokladu pro jednoduché zápisy v ZM i CZK (č.l. 38) má soud za zjištěné, že žalobkyně zaúčtovala dne 24. 7. 2019 platbu ve výši 145 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] z důvodu čerpání úvěru. 6. Z výzvy k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 8. 9. 2020 včetně dodejky (č.l. 39) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celé úvěrové pohledávky, neboť se dostal do prodlení s úhradou splatných závazků. Tato výzva byla žalovanému odeslána na adresu [adresa], kde si ji žalovaný nepřevzal. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 11. 11. 2020 (č.l. 41) má soud za zjištěné, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z důvodu poskytnutého úvěru na základě smlouvy ze dne 24. 7. 2019 nejpozději do 18. 11. 2020. Tato výzva byla žalovanému zaslána na adresu [adresa], jak bylo zjištěno i z poštovního podacího archu (č.l. 66). 8. Z úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele (č.l. 42), z všeobecných podmínek žalobkyně (č.l. 45) a ze standardních informací o spotřebitelském úvěru (č.l. 51) soud zjistil, že žalovanému bylo žalobkyní poskytnuto vysvětlení informací spojených s předmětnou smlouvou o úvěru. V těchto dokumentech je mimo jiné jasně vysvětleno, jaká je výše poskytnutého úvěru (145 000 Kč), jakou celkovou částku je žalovaný za poskytnutý úvěr žalobkyni povinen vrátit (221 948,93 Kč), jaká je výše úroku poskytnutého úvěru (10,9 % ročně), jaká je výše RPSN (12 %), jaká je výše úroku z prodlení (v zákonné výši), v jakém případě se jedná o porušení smlouvy (např. pokud se dostane žalovaný do prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu vzniklého na základě smlouvy) a jaké má takové porušení následky (žalobkyně může požadovat okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství a uplatněných smluvních pokut). Žalovaný byl informován o tom, že v případě zaslání upomínky z důvodu neprovedení splátky úvěru činí poplatek za 1. zaslání upomínky částku 250 Kč a za každou další 500 Kč. Ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru byla uvedena i konkrétní výše jednotlivých měsíčních splátek úvěru a rovněž jejich datum splatnosti. Žalovaný výslovně (vlastním písmem) uvedl, že mu uvedené vysvětlení bylo poskytnuto a dokument – standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsal dne 24. 7. 2019. 9. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne 24. 7. 2019 (č.l. 55) má soud za zjištěné, že žalovaný požádal dne 24. 7. 2019 žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 145 000 Kč. Žalovaný uvedl, že má měsíční příjem z podnikání ve výši 15 167 Kč a dále pobírá důchod ve výši 8 900 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje se skládají z částky 3 500 Kč za výdaje spojené s bydlením a z ostatních výdajů ve výši 1 000 Kč. Žalovaný dále do žádosti vyplnil, že jeho celkové závazky u jiných poskytovatelů úvěrů činí 50 000 Kč a tyto závazky splácí prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 2 500 Kč. Žádné další závazky žalovaný v žádosti neuvedl. Žalovaný tuto žádost vlastnoručně podepsal. 10. Z historického výpisu z úvěru ze dne 1. 10. 2022 (č.l. 67) soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní dne 24. 7. 2019 zaslána částka 145 000 Kč na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil pouze 7 měsíčních splátek (jednou ve výši 1 141,47 Kč a šestkrát ve výši 2 285 Kč) a dále částku 18,33 Kč, 816,76 Kč a 1 Kč. Jistina pohledávky žalobkyně činí po zohlednění plateb od žalované částku 139 059,02 Kč a úvěrové poplatky částku ve výši 1 750 Kč (za zaslané upomínky k zaplacení – 250 Kč + 3 x 500 Kč). 11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Na základě provedeného dokazování a řídíc se výše uvedeným zákonným ustanovením soud došel k jednoznačnému závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo bezpečně prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena dne 24. 7. 2019 smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku a žalovaný čerpal tento úvěr ve výši 145 000 Kč ještě téhož dne. Sám žalovaný tuto skutečnost v řízení potvrdil. Žalovaný tak nesporoval, že je povinen zaplatit žalobkyni jistinu pohledávky ve výši 140 809,02 Kč a zákonný úrok z prodlení, ale nesouhlasil s tím, že by žalobkyni měl hradit sjednaný úrok ve výši 10,9 % ročně z poskytnutého úvěru. V této souvislosti argumentoval žalovaný § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě kterého, dle názoru žalovaného, nemá žalobkyně právo na zaplacení sjednaného úroku ve výši 10,9 % ročně z poskytnutého úvěru. Tato obrana žalovaného je však zcela nepřiléhavá a mylná, neboť § 122 zákona o spotřebitelském úvěru řeší omezení plateb souvisejících s prodlením spotřebitele (tj. v daném případě žalovaného) a vůbec se tak netýká sjednaného úroku z poskytnutého úvěru, na který má věřitel/poskytovatel úvěru (v daném případě žalobkyně) právo již od samotného poskytnutí úvěru, tento úrok tak nemá s prodlením vůbec nic společného a spotřebitel (žalovaný) je povinen ho hradit bez ohledu na to, zda je v prodlení či nikoliv. Tento úrok (10,9 % ročně – zcela běžná bankovní úroková sazba pro úvěry, která je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu) byl sjednán přímo ve smlouvě, a proto se jedná o tzv. smluvní úrok, který je naprosto typickým znakem právě smlouvy o úvěru upravené v § 2395 občans