6 C 37/2022-38 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 22. 12. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky příslušenství, a to s následujícím odůvodněním. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“) poskytla dne 17. 10. 2019 žalované bez právního důvodu bezhotovostní formou částku ve výši 11 000 Kč pod variabilním symbolem, kterým bylo rodné číslo žalované. Původní věřitel zaslal žalované upomínky (dne 21. 11. 2019, 2. 12. 2019 a 11. 12. 2019), ve kterých ji vyzval k vrácení poskytnuté částky. Žalovaná na upomínky nikterak nereagovala a poskytnuté plnění původnímu věřiteli nevrátila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [anonymizováno 6 slov], registrační číslo: [číslo], která pohledávku následně smlouvou ze dne 5. 3. 2020 postoupila žalobkyni. Částka 11 000 Kč, která byla žalované zaslána na její bankovní účet bez právního titulu, představuje bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Žalobkyně se žalobou nedomáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 11 000 Kč, neboť tato částka již byla žalobkyni přiznána pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 10. 11. 2021, č. j. 15 C 153/2021-47, ale pouze jeho zákonného příslušenství, konkrétně se domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 11 000 Kč, a to ode dne 22. 11. 2019 do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyní požadován ode dne 22. 11. 2019 z toho důvodu, že k úhradě částky byla žalovaná vyzván poprvé upomínkou původního věřitele ze dne 21. 11. 2019, tato upomínka se dostala do sféry žalované již téhož dne a v prodlení se tak žalovaná ocitla od prvního dne poté, tzn. od 22. 11. 2019. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud má z doložených listin za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem a žalovanou byla dne 17. 10. 2019 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 11 000 Kč (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] Potvrzení o provedené platbě ze dne 17. 10. 2019). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [anonymizováno 6 slov], registrační číslo: [číslo] (viz Smlouva o postoupení dluhu [číslo] ze dne 2. 1. 2020), která pohledávku následně smlouvou ze dne 5. 3. 2020 postoupila žalobkyni (viz Smlouva o postoupení souboru pohledávek ze dne 5. 3. 2020). Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] byla Okresním soudem v Mělníku shledána absolutně neplatnou, přičemž tamější soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (viz Rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 10. 11. 2021, č. j. 15 C 153/2021-47). Žalovaná ani přes opakované upomínky žalobkyni peněžité prostředky nevrátila, pročež se dostala do prodlení (viz Písemná upomínka ze dne 21. 11. 2019, Písemná upomínka ze dne 1. 12. 2019, Písemná upomínka ze dne 11. 12. 2019 a Předžalobní upomínka ze dne 23. 3. 2020). 5. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Soud s ohledem na zjištěný skutkový stav a na shora uvedená zákonná ustanovení dospěl k následujícímu závěru. Žalobkyně na účet žalované zaslala peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, a to bez právního důvodu. Jelikož žalovaná peněžní prostředky řádně a včas nevrátila, ocitla se v prodlení, pročež vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož se žalobkyni doloženými listinnými důkazy podařilo prokázat, že žalované byla neoprávněně zaplacena částka 11 000 Kč, kterou žalovaná řádně a včas nevrátila a ocitla se tak v prodlení, bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že úrok z prodlení žalobkyni zaplatila. To však neučinila. Soud proto shledal žalobu jako důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 719 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč.