6 C 525/2021-27 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31. 10. 2021 na žalované domáhala zaplacení částky 1 300 Kč spolu s příslušenstvím, a to s následujícím odůvodněním. Dne 17. 4. 2021 provedla žalobkyně technický úkon (odtah, kdy je vozidlo dočasně umístěno na odtahový vůz, jeho poodjetí na vhodné místo a následné vrácení zpět po odpadnutí důvodů, na základě kterých bylo vozidlo odtaženo) s motorovým vozidlem [registrační značka] z ulice [ulice], [obec], jehož byla žalovaná ke dni odtahu provozovatelem. O provedení uvedeného technického úkonu byl sepsán protokol [číslo] Cena za uvedený technický úkon činí v souladu s nařízením č. 2/2013 Sb. hl. m. Prahy, o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti (dále jen„ nařízení“) 1 300 Kč. Žalovaná přes výzvu ze dne 22. 6. 2021 ničeho neuhradila. 2. Vedle žalované částky se žalobkyně domáhala rovněž úhrady zákonného úroku z prodlení z částky 1 300 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %. 3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Dne 17. 4. 2021 byl proveden žalobkyní technický úkon s motorovým vozidlem [registrační značka], který byl vyúčtován částkou 1 300 Kč v souladu s nařízením. Technickým úkonem byl odtah vozidla provedený podle § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, kdy žalovaná jako provozovatel uvedeného vozidla nerespektovala přechodné úpravy silničního provozu vyznačené dopravní značkou, kterou byla osazena komunikace. O tomto odtahu byl sepsán protokol [číslo]. Žalovaná i přes písemnou výzvu k úhradě ze dne 22. 6. 2021 na dlužnou částku ničeho neuhradila. 7. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně provedla technický úkon s vozidlem [registrační značka], jehož provozovatelem byla ke dni provedení tohoto úkonu žalovaná. Na základě toho vznikl žalobkyni nárok na úhradu ceny za odtah uvedeného vozidla ve výši 1 300 Kč, přičemž výše této úhrady vyplývá z nařízení. Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala, že částku v celkové výši 1 300 Kč uhradila. To neučinila, soud proto na základě výše uvedeného žalobě vyhověl. 8. Jelikož žalovaná svůj dluh řádně a včas nezaplatila, dostala se s jeho úhradou do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni i požadovaný zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1907 o. z., jehož výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění, návrh ve věci samé) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. V této souvislosti soud konstatuje, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za úkon provedený ve smyslu ustanovení § 1 odst. 3 písm. a) výše uvedené vyhlášky (souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání), neboť obsah podání ve značné míře navazoval na obsah návrhu ve věci samé, přičemž zopakování žalobních tvrzení bylo soudem shledáno jako nadbytečné.