8 C 149/2021-68 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobou došlou soudu dne 11. 6. 2021 ve znění pozdějších doplnění se žalobkyně domáhala zaplacení výše uvedené částky s následujícím odůvodněním.: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] dne 6. 4. 2012 smlouvu o bankovních produktech a službách. V této smlouvě se banka zavázala zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet č. [bankovní účet]. Dále byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr [název] umožňující žalované přečerpat prostředky na bankovním účtu do výše povoleného úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy, když překročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas. Banka tak převedla dne 30. 9. 2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu v částce 9 671 Kč na úvěrový účet č. [bankovní účet], což oznámila žalované a vyzvala ji k placení dlužné částky ve splátkách. Jelikož žalovaná dále dlužnou částku řádně nesplácela, došlo dne 30. 1. 2020 k zesplatnění celého úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny ve výši 6 802,23 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 6 802,23 Kč za období od 23. 5. 2020 do 28. 1. 2021 ve výši 466,86 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 6 802,23 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 6 802,23 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Z obsahu spisu soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 6. 4. 2012 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách. Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou plyne, že žalované byl zřízen běžný účet s povoleným kontokorentem do výše 10 000 Kč, k němuž byla sjednána úroková sazba ve výši 21,99 % ročně. Součástí smluvního ujednání mezi stranami byly i všeobecné smluvní podmínky, produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a sazebník poplatků, které stanoví podmínky kontokorentního úvěru. Dopisem ze dne 1. 10. 2019 byla žalovaná informována o zrušení povoleného limitu, převedení dluhu na úvěrový účet a stanovení výše jednotlivých měsíčních splátek. Dopisem ze dne 1. 2. 2020 bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru k 30. 1. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 21. 1. 2021 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky 23. 2. 2021. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. § 2395 o. z. zakotvuje zásadu, že úvěrovaný je povinen platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky ve sjednané výši. Dle § 2399 o. z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve sjednané době. V poměrech projednávané věci pak, vycházeje z žalobních tvrzení, není žalováno více, než co činil tzv. rámec úvěrové angažovanosti úvěrovaného (poskytnutá jistina, úroky, poplatky) a bylo proto na žalované, pokud chtěla být ve sporu úspěšná, aby tvrdila a prokazovala, zda a kdy uhradila některou z dohodnutých splátek, jež byla předmětem zažalovaného nároku. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo v souladu s § 1879 a násl. o. z. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, uložil jí soud zároveň i povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení stanovený dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vedle zákonných úroků z prodlení, které může věřitel požadovat, i když nebyly stranami výslovně smluveny lze sjednat i úroky smluvní. Zákonné a smluvní úroky přitom mohou existovat vedle sebe, neboť smluvené úroky jsou odměnou za užívání jistiny, zatímco zákonné úroky z prodlení představují zákonnou sankci za prodlení s placením jistiny (srov. NS ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 657/2005). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podáním návrhu ve věci včetně (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21 % DPH ve výši 189 Kč. Aplikaci § 14b odst. 1 a. t. soud odůvodňuje tím, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. úvěru), byť jiných dlužníků. Lze učinit závěr o ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t.; právě řízení o nároku na úhradu poskytnutého úvěru lze považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných § 14b a. t. Navíc lze předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.