12 C 82/2022-133 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Návrhem došlým podepsanému soudu dne [datum] se manželka domáhala rozvodu svého manželství uzavřeného [datum] v [obec]. Ve svém návrhu uvedla, že manželství bylo zpočátku spokojené, postupně se vztahy mezi manžely zhoršily a vyústily až k psychickému a fyzickému násilí. Manželka uvedla, že manžel má velmi hezká vztah k synovi, věnuje se mu, avšak vztahy mezi mimy jsou nenávratně poškozeny a po fyzickém napadení manželem vylučuje obnovení manželského soužití. Manželky dále podrobně popisovala postup rozpadu jejího vztahu s manželem, nárůst protektivního chování manžela, vynucování si absolutní poslušnosti a nárůst zejména psychického násilí vůči své osobě. Manželka připustila, že ještě za trvání manželství měla poměr s jiným mužem, avšak k tomu došlo až po té, co její vztah s manželem byl natolik narušen, že se rozhodla od něho odejít. Manželka zdůrazňovala, že manžela se vždy velmi hezky staral o syna, což jí vedlo k tomu, aby ve vztahu i přes opakované ponižování a vynucování si absolutní poslušnosti bez práva na vlastní názor, setrvávala. Ve chválí, kdy se k psychickému násilí přidalo i násilí fyzické rozhodla se vyhledat odbornou pomoc a od manžela za pomoci rodiny i se synem utekla. Manželka nemá zájem na obnovení manželského soužití, manžela se bojí. 2. Manžel s rozvodem manželství nesouhlasil. Uvedl, že vše co konal, konal ve prospěch manželky, chtěl jí pomoci stát se lepším člověkem. Opakovaně zdůraznil, že mu velmi záleží na tom, aby pro syna vytvořil příkladnou rodinu a má za to, že i když se z manželkou rozejdou, mohou žít ve společné domácnosti a synovi úplnou rodinu vytvářet. Manžel popřel, že by nastavoval pro svou manželku pravidla chování, uváděl, že tato pravidla vypracovala sama manželka a to proto, že se potrestat za svou nevěru, ze stejného důvodu mu manželka hlásila, kde se nachází, posílala mu své GPS souřadnice, vždy když byla mimo domov. 3. Mezi manžely jsou shodná následující právně významná tvrzení, prokázaná výpověďmi obou manželů, jež pokládá soud za závěr o skutkovém stavu: manželství účastníků bylo uzavřeno dne v [obec], z manželství se narodilo jedno dítě, a to nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození] O výchově tohoto dítěte bylo rozhodnuto pro dobu po rozvodu pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], manželé netvoří rodinné společenství, intimně se nestýkají po dobu 9 měsíců, 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 5. Podle § 755 odst. 3 o. z., mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 6. K prokázání rozvratu manželství a jeho příčinám byly provedeny další důkazy. Z výpovědí obou účastníků řízení vyplynulo, že manželka chodila do zaměstnání, stra.la se o provoz domácnosti, manžel byl v domácnosti a jak uváděl, pomáhal svým rodičům vlastnícím nemovitosti i [obec] s provozem těchto nemovitostí. Po narození syna se o něj staral a manželka se vrátila do práce. Jak vyplynulo z výpovědi manželky, a manžel tyto skutečnosti nepopřel, byla pod jeho neustálou kontrolou, měl přístup do jejího telefonu, musela sdílet kalendář. Oba shodně popisovali užívané sexuální praktiky, přičemž bylo zcela zjevné, že manželce tyto nevyhovovaly, ale manželovi se podvolovala. Manžel potvrdil, že při sexu manželka opakovaně plakala. Z výpovědí obou manželů vyplynulo, že mezi nimi již delší dobu docházelo k hádkám a nedorozuměním, i to, že manžel měl nad běžným denním životem manželky absolutní kontrolu. Z jeho výpovědi však vyplynulo, že tak činil pouze s úmyslem manželku chránit a umožnit jí být lepší. 7. Ze závěrů znaleckého posudku vypracovaného v rámci trestního řízení Prof. PhDr. [jméno] [příjmení] [jméno], DS.c, má soud za prokázané, že manželka nemá tendence ke konfabulacím, její vnímání situace je racionální. V době vyšetření, které proběhlo [datum], nebyly zjištěny řádné abnormální osobnostní rysy či poruchy. 8. Z vypovědí soudem slyšených svědků – rodičů manželky a jejího bratra vyplynulo, že o soužití manželů nemají větších poznatků. Shodně však popsaly, že se manželka v průběhu manželství změnila. Uzavírala se do sebe, přestala chodit do společnosti, začala se stranit lidí i rodiny. Rodiče manželky popisovali i komunikační problémy, kdy manžel odmítal vést rozhovor v jiném jazyce než v angličtině, za celou dobu svého pobytu se nesnažil česky porozumět. Rodiče při posledních řídkých návštěvách vnímali, že se dcera i zhubla, je neupravená, o vše se stará. Bratr manželky popisoval i události jejího útěku od manžela a zejména stav manželky v té době. Popsal ji jako velmi rozrušenou, vystrašenou, neustále v panice, že jí manžel bude sledovat. Popsal také modřiny, které měla na obličeji. 9. V posuzovaném případě ze shodných tvrzení účastníků a z provedených důkazů vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., jelikož netvoří rodinné společenství, manželka nechce manželské soužití obnovit a v manželství setrvat. Za situace, kdy O poměrech dítěte účastníků (nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození]) pro dobu po rozvodu bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. 10. K příčinám rozvratu manželství soud uvádí, že za tyto příčiny nelze jednoznačně povařovat ani fyzické a psychické násilí ze strany manžela jak uvádí manželka a ni nevěru manželky jak uvádí manžel. Tyto události soud vyhodnotil jako následek již dlouhodobě nevyhovujícího a nefunkčního soužití dvou osob, které do manželství vstupovaly ve fázi zamilovanosti, bez bližšího poznání jeden druhého. Oba do manželství vstupovali s úmyslem žít spolu trvale, a proto se jak, vyplynulo z jejich výpovědí, snažili co nejvíce svůj vztah zdokonalit. Manžel tím, že bude radit manželce, jak se chovat, aby v jeho očích a i v očích ostatních byla dokonalá„ perfektní manželka“ a manželka tím, že se manželovi snažila až nekriticky vyhovět. Tento vztah však vedl k tomu, že manželka byla de facto loutkou manžela, chovající se podle jeho představ. Tato absolutní závislost z počátku vedla ke zdánlivě spokojenému soužití obou manželů. Narozením syna se však u obou z manželů změnily priority a stupňující požadavky na chování manželky i ve vztahu k synovi, vedli k nárůstu konfliktů mezi manželi. Na klidu v rodině nepřidalo ani to, že došlo mezi manželi k částečné výměně rolí, kdy manžel zůstal pečovat o syna, manželka šla do zaměstnání a vedle toho se starala i o chod domácnosti a pohodlí syna a manžela. Jakkoli se manželé snažili manželství zachránit, systém pravidel chování pro manželku a to zejména velmi přísných pravidel jejího chování ve vztahu k synovi vedl k odcizení manželů a nárůstu nespokojenosti, který vedl ke zpřísňování pravidel a dospěl až k rozpadu vztahu mezi manželi. Nevěra manželky a psychické a fyzické omezování manželky ze strany manžela jsou již jen pouhým důsledkem frustrace obou manželů z rozpadu jejich vztahu. 11. Soud v rámci své rozhodovací činnost, dospěl k závěru, že již za samotných výpovědí účastníků řízení je zřejmé, že vztah mezi účastníky řízení jako manželi nelze obnovit, neboť mezi nimi došlo k absolutní ztrátě důvěry. Manželka má ze soužití s manželem obavy, bojí se stupňování násilí a manžel, po celou dobu řízení jako jediný důvod pro zachování manželství uvedl, že je třeba zachovat rodinu pro syna. Tento důvod pro zachování manželství je však dle názoru soudu nedostatečný. V manželství udržovaném násilím, inteligentní a vnímavé dítě, jak je obecně známo, vycítí, i přes to, že se oba rodiče snaží, že jejich vztah není v pořádku, stane se nejistým a tato situace ho může negativně ovlivnit v době, kdy si bude sám hledat partnera a utvářet svou rodinu. Naopak situace, kdy manželé se sice rozejdou, ale jsou schopni být oba dobrými rodiči, jsou schopni se o poměrech dítěte dohodnout a i přes to, že spolu nežijí, dává dítěti pocit, že má oba stejně důležité rodiče. V tomto případě je zcela zřejmé, že v současné době, je právě nezletilý syn tím jediným co jsou schopni manželé spolu racionálně řešit a co vede ke stabilizaci vztahu mezi účastníky. Bylo by od soudu nerozumné, tuto křehkou důvěru mezi účastníky řízení rozbít tím, že by jednoho z manželů nutil setrvávat v nefungujícím vztahu. Takto násilím držený vztah, by mohl v nespokojenějším z manželů vyvolat až nenávist k tomu druhému, což by se zcela jistě negativně odrazilo na nezletilém a na jeho vztahu k oběma rodičům. 12. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že manželství je hluboce a trvale rozvrácené a že příčinou tohoto rozvratu je odlišná představa manželů o společném životě a nikoli tvrzené násilí manžela a nevěra manželky, neprováděl další