16 C 216/2023-56 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství účastníků neplní v současné době žádnou ze svých funkcí a je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Manželé spolu nežijí a nevedou společnou domácnost od května 2020. 2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství během řízení připojil a potvrdil, že se ztotožňuje s tvrzeními manželky o tom, že manželství v podstatě téměř od jeho uzavření neplní svoji funkci a ani on nemá zájem v něm setrvávat. 3. V daném případě jde o tzv. věc s cizím prvkem s tím, že jeden z manželů je nositelem občanství České republiky, zatímco druhý je státním příslušníkem Ukrajiny. Z toho důvodu bylo třeba nejprve zkoumat, je-li dána pravomoc justičních orgánů České republiky a jakým právním řádem se rozvod manželství účastníků řídí. 4. Soud postupoval podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a zkoumal otázku pravomoci českých justičních orgánů s ohledem na obsah Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, podepsané dne 28. 5. 2001, v České republice vyhlášené pod číslem 123/2002 Sb. m. s . Podle čl. 30 odst. 4 této smlouvy je při projednávání návrhu na rozvod manželství manželů odlišné státní příslušnosti dána pravomoc justičním orgánům té smluvní strany, na jejímž území mají bydliště oba manželé. Pokud jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, při řízení o rozvod manželství je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran. Přitom justiční orgány obou smluvních stran, které budou projednávat návrh na rozvod manželství, použijí hmotné právo svého státu. Podle čl. 30 odst. 2 uvedené smlouvy jestliže v době zahájení řízení je jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají manželé společné bydliště. Jestliže má jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, použije se právní řád té smluvní strany, jejíž justiční orgán obdržel návrh na zahájení řízení. 5. Vzhledem k tomu, že oba manželé mají bydliště na území České republiky, jsou k řízení o rozvod manželství příslušné české soudy a při projednání návrhu na rozvod manželství postupují dle českého právního řádu. 6. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný následující skutkový stav: Manželství účastníků bylo uzavřeno podle Oddacího listu ze dne [datum] vystaveného Úřadem městské části [obec a číslo] dne [datum] před Úřadem městské části [obec a číslo]. Z rodného listu vystaveného [stát. instituce] soud zjistil, že manželům se dne [datum] narodil společný syn [jméno] [celé jméno manžela] O úpravě poměrů nezl. [jméno] pro dobu po rozvodu manželství rodičů bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 5. 2022 č.j. 60 P 184/2018-349, v právní moci dne [datum], tak, že nezl. [jméno] byl svěřen do péče matky. Z výpovědi manželky soud zjistil, že s manželem se seznámila asi v roce 2016, před uzavřením manželství trval jejich vztah asi rok. Od manželství očekávala běžný rodinný život, její představy se však nenaplnily, v manželství již po půl roce začaly poměrně velké spory a problémy, které se nepodařilo odstranit a které vyvrcholily tím, že se manželka v roce 2020 ze společné domácnosti odstěhovala. V současné době má jiného partnera a na obnovení manželského soužití nemá zájem. Z výpovědi manžela soud zjistil, že manželství nefungovalo od samého počátku, manželé se na ničem neshodli, netrávili společně volný čas. Dle názoru manžela si ho manželka brala pouze pro peníze. Ani manžel nemá zájem v manželství setrvávat. 7. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), dle kterého manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 8. Podle § 755 odst. 2 o. z., přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že podmínky § 755 o. z. byly splněny. Dle shodných tvrzení manželů jejich manželství neplnilo své funkce již krátce po jeho uzavření, ani u jednoho z nich se nenaplnily představy ohledně manželského a rodinného života a ani jeden z nich nemá zájem v manželství setrvávat. Vzájemné vztahy manželů jsou natolik špatné, že ani soud neshledává reálně možné manželské soužití, které netrvá již od roku 2020, obnovit. Protože rozvod není v rozporu se zájmy nezletilého dítěte ani se zájmy jednoho z manželů, soud návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 23 věta první zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z. ř. s.“), dle kterého v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledků řízení (manželka náklady na právní zastoupení a soudní poplatek, manžel náhradu mzdy za účast na jednání).