19 C 50/2023-34 — Obvodní soud pro Prahu 3

Manžel se žalobou, která byla u soudu podána dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud rozhodl o rozvodu manželství, s odůvodněním, že manželství již přestalo plnit svoji funkci, více než šest měsíců nesdílíspolečnou domácnost, nehospodaří spolu a ani intimně nežijí. Z manželství se narodila dcera [jméno] [celé jméno dcery], [datum narození], a syn [jméno] [celé jméno syna], [datum narození]. Manželka v písemném podání ze dne [datum] s rozvodem manželství souhlasila s odůvodněním, že manžel se odstěhoval ze společné domácnosti po vzájemné domluvě. Učinila nesporným, že účastníci řízení nemají nic společného a nemají zájem spolu setrvat v jakémkoli svazku či vztahu, citová vazba mezi účastníky naprosto vyprchala. Společné soužití bylo ukončeno v dubnu 2019. Z výpovědi manžela má soud prokázané, že mimo manželský vztah se narodily tři nezletilé dcery, s matkami těchto nezletilých dětí manžel nežije. Ze společné domácnosti se odstěhoval, bydlí v zahradním domku, který je součástí společného jmění manželů. Z výpovědi manželky vyplynulo, že manžel opustil společnou domácnost v březnu roku 2019 poté, co jí oznámil, že očekává narození dítěte skolegyní z práce, která je nemocná. Následně se domnívala, že bude vést společnou domácnost s manželkou, dala manželovi příležitost vše urovnat, k tomu však nedošlo. S kolegyní z práce zplodil manžel další dítě a s jinou ženou ještě další nezletilé dítě. Požadovala, aby manželství účastníků bylo rozvedeno. Oba manželé potvrdili skutečnost, že případný rozvod manželství neohrozí psychický ani fyzický vývoj dětí narozených za trvání manželství. Podle ust. § 384 odst. 1 věta první a odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, platí, že řízení o rozvod je možné zahájit na návrh jednoho z manželů nebo společným návrhem obou manželů, navrhují-li rozvod bez zjišťování příčin rozvratu manželství. Podá-li návrh na zahájení řízení jeden z manželů a druhý z manželů se k návrhu připojí, postupuje soud stejně, jako by bylo řízení zahájeno návrhem společným. Soud proto společný návrh projednal, v dnes nařízeném jednání provedl účastníky nařízené důkazy a došel k závěru, že návrh na rozvod manželství je důvodný. Ze shodného tvrzení obou manželů a z jejich oddacího listu vyplynulo, že manželství účastníků bylo uzavřeno [datum] před Úřadem městské části [obec a číslo], což je zřejmé konkrétně z oddacího listu, který Úřad městské části [obec a číslo] dne [datum] vystavil a z něhož je patrné, že manželství je zapsáno ve svazku [anonymizováno], ročníku [rok], listu [anonymizováno] a poř. [číslo]. Soud tak má za prokázané, že účastníci předepsanou formou a před k tomu určeným matričním orgánem uzavřeli manželství, manželství trvalo dobu delší jednoho roku a skutkově (srov. ust. § 120 odst. 4 o. s. ř.) je mezi nimi mimo pochybnost, že nejméně po dobu delší šesti měsíců přede dnem vyhlášení tohoto rozsudku účastníci nevedli společnou domácnost, kdy se manžel ze společné domácnosti odstěhoval v březnu roku 2019. Zde soud zdůrazňuje i znění ust. § 758 zákona č. 89/2012 Sb., o.z., definující soužití manželů s tím, že manželé spolu (podle citovaného ustanovení zákona) nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou společnou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Z provedeného dokazování a z výslechů obou účastníků řízení má soud jednoznačně prokázané, že v manželství je trvalý a hluboký rozvrat, u manželství vzhledem ke skutečnostem, které se za trvání manželství staly, již nelze očekávat jeho obnovení. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 č.j. 60 P 18/2022-52 ze dne 10. 6. 2022 (právní moc [datum]) má soud prokázané, že zdejším soudem byla schválena dohoda rodičů o tom, že nezletilá dcera účastníků řízení [jméno], [datum narození], a nezletilý [jméno], [datum narození], se pro dobu po rozvodu manželství svěřují do výchovy matky. Dle ust. § 757 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle ust. § 755 odst. 3 o. z., mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželství. Dle ust. § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Dle ust. § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželství společenství zjevně obnovit nechce. V daném případě soud společný návrh projednal a provedl účastníky navržené důkazy a dospěl k závěru, že návrh na rozvod manželství je zcela důvodný. S ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že manželství účastníků je trvale a hluboce rozvráceno z důvodu rozdílných povah manželů, náhledu na manželský život, rozdílnosti názorů, názorů na zachování manželské věrnosti a že již obnovení manželství v souladu s ust. § 755 odst. 1 o. z. nelze očekávat. Soudu tedy nezbývalo nic jiného než posoudit, zdali navrhovaný rozvod manželství se nepříčí zájmům nezletilých dětí, daným zvláštními důvody, kteroužto skutečnost je soud v řízení o rozvod povinen z úřední povinnosti zkoumat ve smyslu ust. § 755 odst. 2 písm. a/ o. z. Zachování manželství je však v zásadě zájmu nezletilých dětí jen tehdy, lze-li vůbec reálně očekávat, že manželé budou schopni obnovit vzájemné manželské soužití. V dané věci s ohledem na obsah rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 č.j. 60 P 18/2022-22, jímž byla schválena dohoda rodičů o výchově a výživě jejich nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství, má soud nasnadě, že k takovému obnovení již nedojde. Soud proto při splnění zákonných podmínek ke společnému návrhu manželů vyslovil, že manželství účastníků rozvádí. Z úřední povinnosti rozhodl o náhradě nákladů řízení (ust. § 151 odst. 1 o. s. ř.) a postupem dle ust. § 23 věta prvá ZŘS vyslovil, že manželé nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu; v řízení totiž nevyšlo najevo nic, čím by bylo lze argumentovat ve prospěch závěru o existenci takových (rozuměj prokázaných) poměrů obou účastníků nebo zvláštních okolností případu, kdy by bylo lze jen jednomu z účastníků proti druhému z nich takové právo zcela výjimečně přiznat (věta druhá cit. zák. ust.).