21 C 336/2022-55 — Obvodní soud pro Prahu 3

Manžel se návrhem domáhal rozvodu manželství s odůvodněním, že manželé nežijí více než 20 let ve společné domácnosti, k poslednímu kontaktu mezi nimi došlo v roce 2004. Manžel neví, kde se manželka zdržuje. Manželství pokládá za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené. Při ústním jednání manžel uvedl, s manželkou nežijí od roku 2003, tedy 20 let. Nejsou spolu v žádném kontaktu, nevedou společné finance. Má informaci, že v současné době žije manželka v domově důchodců v USA Příčiny rozvratu manželství spatřuje v tom, že jsou manželé tolik let od sebe. Má za to, že manželství již obnovit nelze. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] (viz oddací list ze dne [datum], vydaný [anonymizována tři slova] [územní celek], [obec] [anonymizováno] ve svazku [anonymizováno], roč. [rok], str. [anonymizováno], poř. [číslo]; potvrzení matričního úřadu (včetně apostily a překladu). Z manželství se nenarodily žádné děti. (viz potvrzení o provedené lustraci manžela na č.l. 12-13). Manželé spolu 20 let nežijí. Příčinou rozvratu manželství je, že manželé nejsou 20 let v kontaktu (viz výslech manžela). Jde o tzv. věc s cizím prvkem, kdy manžel má české státní občanství a manželka slovenské (resp. naposledy měla slovenské). Z toho důvodu bylo třeba nejprve zkoumat, je-li dána pravomoc justičních orgánů České republiky a při kladné odpovědi na tuto otázku bylo dále třeba přihlížet k tomu, jakým právním řádem se rozvod manželství účastníků řídí. Dle čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště, nebo měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo má odpůrce bydliště, nebo v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má "domicil". Tento předpoklad je naplněn, neboť manžel (navrhovatel) má obvyklé bydliště na území ČR, je českým státním příslušníkem a před podáním návrhu zde dlouhodobě žil. Dle ust. § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, platí, že rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Dle ust. § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, platí, že osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Účastníci řízení jsou občany různých států, manžel má obvyklý pobyt na území České republiky a manželka zřejmě v USA, rozhodným právem je tedy český právní řád. V daném případě nebylo možné manželství účastníků rozvést postupem dle ust. § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“)., neboť manželé nepředložili soudu dohodu o úpravě svých majetkových poměrů, bydlení manželů a případně výživného pro dobu po tomto rozvodu ve smyslu ust. § 757 odst. 1 písm. c) o. z. Dle ust. § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle ust. § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Dle ust. § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že zákonné podmínky rozvodu manželství jsou v daném případě splněny. V případě manželství účastníků je dán tzv. kvalifikovaný rozvrat manželství ve smyslu ust. § 755 odst. 1 občanského zákoníku, neboť účastníci spolu nežijí, netvoří manželské společenství, nehospodaří spolu, intimně se nestýkají. Manželství účastníků řízení je tak z pohledu soudu pouze formálním svazkem a již nemá kvalitu funkčního manželského svazku založeného ve smyslu ust. § 655 občanského zákoníku na vzájemné podpoře a pomoci. Příčiny rozvratu manželství ve smyslu ust. § 756 občanského zákoníku jsou dány absencí jakéhokoli kontaktu manželů po dobu cca 20 let. Manželství účastníků je trvale a hluboce rozvráceno a nelze ve smyslu ust. § 755 odst. 1 o. z. očekávat jeho obnovu. S ohledem na uvedené skutečnosti proto soud rozhodl tak, jak je patrno z výroku tohoto rozhodnutí, tedy návrhu na rozvod manželství vyhověl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, podle kterého účastníci v řízení o rozvodu manželství nemají právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení.