7 C 255/2021-359 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Návrhem ze dne 10. 5. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 117 168 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 117 168 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení. Tvrdil, že jako se stal po svém matce , jméno FO, , zemřelé dne 31. 5. 2020, nájemcem bytu č. , hodnota, nacházejícím se v budově č. p. 1586, která je součástí pozemku parc. č. , hodnota, , na adrese , adresa, (dále jen „byt“). Byt byl jeho matkou užíván historicky na základě tzv. dekretu. Dne 7. 1. 2021 se na žalobce obrátili žalovaní, aby jim doplatil dluh na nájemném ve výši 60 852 Kč a úrok z prodlení ve výši 11 457,67 Kč. Výzvu odůvodnili tím, že na základě dohody ze dne 5. 9. 2018 o navýšení nájemného (dále jen „dohoda o navýšení nájemného“) činilo nájemné za užívání bytu počínaje 1. 9. 2018 částku 18 000 Kč měsíčně. Nájemné však dle žalobce činilo pouze částku ve výši 11 261 Kč měsíčně. Žalobce po studiu srovnávacích materiálů došel k závěru, že podpis matky žalobce na dohodě o navýšení nájemného není pravý, z prohlášení nájemce o přijetí další osoby do bytu ze dne 19. 10. 1998, ze skenu originálu cestovního pasu jeho matky došel žalobce k závěru, že podpis na dohodě o navýšení nájemného je jiný. Požadavek žalovaných na navýšení nájemného s ohledem na stav bytu, společných prostor a exteriéru budovy nebylo možné akceptovat. Dohoda o navýšení nájemného je neplatná i z toho důvodu, že postrádá specifikaci smluvního vztahu, chybí specifikace nemovitosti a dohodu podepsal pouze pan , jméno FO, , ale nepředložil příslušnou hmotněprávní plnou moc. Žalovaní dále dne 12. 2. 2021 opakovali výzvu k uhrazení dluhu, kdy dluh specifikovali na částku 104 702 Kč a úrok ve výši 12 465,61 Kč. Žalobce chtěl zabránit tomu, aby bylo přistoupeno k výpovědi z nájmu bytu, proto dluh dne 23. 2. 2021 zaplatil ve výši 117 168 Kč, vůči zástupci žalovaných však učinil výhradu a vyzval k vrácení bezdůvodného obohacení.2. Žalobce v podání ze dne 18. 5. 2022 uvedl, že z dohody o navýšení nájemného nelze dovodit, jakých konkrétních práv a povinností se dohoda dotýká. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 33 Cdo 512/2000, který uvedl, že nestačí, že účastníkům smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy a jaká jsou jejich práva a povinnosti, není – li to seznatelné z textu listiny. Ani řádným výkladem projevu vůle účastníků nemohou být doplňovány údaje, jež právní úkon ve skutečnosti neobsahuje a odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze 31. 3. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1174/2014 či ze dne 23. 11. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3952/2015.3. Žalobce dále dne 30. 6. 2022 nad rámec výše uvedeného uvedl, že na základě ústní dohody s panem , jméno FO, došlo k podmíněnému zvýšení nájemného pro případ, že by paní , jméno FO, přiznali příspěvek na bydlení. Proto dvakrát bylo zaplaceno zvýšené nájemné. Navzdory ujištění pana , jméno FO, však k navýšení nedošlo. Celou věc žalobce konzultoval s paní , jméno FO, , pracovnicí sociálního odboru městské části, ta mu sdělila, že pan , jméno FO, dávka náležet nemůže a odpadl tak důvod zvýšení nájemného. I pokud by tak dohoda byla považována za pravou, chybí v ní část projevu vůle o podmíněnosti zvýšené nájemného. Pokud pak , jméno FO, při svědecké výpovědi uvedl, že dohodu neposílal paní , jméno FO, dopředu, proč jej posílal po podpisu dne 5. 9. 2018 večer jako přílohu e-mailu. Z toho žalobce vyvozuje, že k podpisu dne 5. 9. 2018 oběma osobami dojít nemohlo.4. Žalobce dále v podání ze dne 27. 2. 2023 uvedl, že ze znaleckého zkoumání nedošlo k prokázání, že autorkou podpisu na dohodě o navýšení nájemného je paní , jméno FO, .5. Žalobce v podání ze dne 24. 8. 2023 dále uvedl, že uzavření dohody o navýšení nájmu podmíněné přiznáním příspěvku na bydlení prokazuje výpovědí žalobce a tím, že dvakrát bylo dle dohody plněno. Kontext dohody potvrdila i svědkyně , jméno FO, . Svědek , jméno FO, připustil, že se toto téma řešilo. Co se týká třetí verze vyúčtování, neví, jakým způsobem vznikla. Na verzích ze dne 13. 8. 2018 a 23. 4. 2018 je v obou případech požadováno nájemné ve výši 18 000 Kč, jednou dokonce od května 2018, je zjevné, že žalovaní se pokoušeli zvýšit různými pokoutnými způsoby. Časová souslednost pak plyne z žádosti o příspěvek na bydlení ze dne 6. 8. 2018, výzvy úřadu k doložení dalších listin ze dne 13. 8. 2018 a doručení dvou verzí rozpisu služeb ze dne 15. 8. 2018.6. Žalovaní v odporu ze dne 31. 5. 2021 s žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí. 31.5.2020. Tvrdili, že dohodou o navýšení nájemného ze dne 5. 9. 2018 došlo ke zvýšení nájemného na částku 18 000 Kč počínaje dnem 1. 9. 2018. Zálohy na služby činily do 30. 4. 2019 částku ve výši 2 276 Kč měsíčně, od 1. 5. 2019 částku ve výši 2 838 Kč měsíčně, od 1. 5. 2020 částku ve výši 2 814 Kč měsíčně, od 1. 6. 2020 pak zálohy na služby činí 1 407 Kč měsíčně. Dle ustanovení § 2251 odst. 1 o. z. byly platby nájemného a záloh na služby splatné vždy k 5. dni daného kalendářního měsíce. Platby nájemného a záloh na služby však nebyly dlouhodobě hrazeny řádně a včas, a to jak ze strany matky žalobce, tak následně i ze strany žalobce. Jednotlivé platby tak byly žalovanými v souladu s ustanovením§ 1933 odst. 1 o. z. vždy určeny na nejstarší splatný dluh. Žalobce se stal jediným dědice paní , jméno FO, a byl povinen hradit její dluhy. Žalovaní proto vyzvali žalobce dopisem ze dne 7. 1. 2021 k zaplacení dluhu na nájemném, který na žalobce přešel z jeho matky, za období měsíců březen 2020 až květen 2020 a dopisem ze dne 12. 2. 2021 žalobce opětovně vyzvali k zaplacení dluhu za období měsíce dubna 2020 ve výši 17 074 Kč a května 2020 ve výši 20 814 Kč, v celkové výši 37 888 Kč s příslušenstvím, který na něj přešel z jeho matky. Dále požadovali i dlužné nájemné a zálohu na služby za období od června 2020 do února 2021 v celkové výši 66 814 Kč. Celkový dluh tak činil 104 702 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, který ke dni 12. 2. 2021 činil 12 465,61 Kč. Dále odmítli, že by bylo nutné předložit plnou moc zmocněnce, postačí dle platné judikatury, pokud z jednání vyplývá, že je činěno v zastoupení (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Odon 28/95, sp. zn. 26 Cdo 2335/2003, sp. zn. 20 Cdo 2927/2005, sp. zn. 26 Cdo 4050/2010 a další). Z dohody o navýšení nájemného ze dne 5. 9. 2018 jednoznačně vyplývá, že žalovaní byli při jejím uzavření zastoupení , jméno FO, na základě plné moci. Žalobce následnou úhradou částky 117 168 Kč navíc naplnil ustanovení § 2997 odst. 1 o. z., podle kterého nemá právo na vrácení plnění ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen. Žalobce navíc poprvé až dne 11. 3. 2021 namítl, že jeho matka neměla podepsat dohodu o navýšení nájemného ze dne 5. 9. 2018 s tím, že existence předmětné dohody mu neměla být známa. Shodný podpis matky žalobce, jako na předmětné dohodě, se nachází na všech souvisejících listinách, které mají žalovaní z poslední doby k dispozici (vyúčtování nájemného a služeb za rok 2017, vyúčtování nájemného a služeb za rok 2019, dodejka ze dne 7.2.2019 či dodejka ze dne 13.6.2019). Dále uvedli, že matka žalobce uhradila dne 3. 9. 2018 částku ve výši 14 812 Kč, dne 7. 9. 2018 částku ve výši 4 326 Kč a dne 3. 10. 2018 částku 19 138 Kč. , právnická osoba, měsících tak matka žalobce zvýšené nájemné hradila.7. Žalovaní dále v podání ze dne 19. 5. 2022 nad rámec výše uvedeného uvedli, že z dohody o navýšení nájemného je zřejmé, s kým byla uzavřena, že šlo o dohodu mezi nájemkyní a pronajímateli, že se jedná o zvýšení nájemného na částku 18 000 Kč od měsíce září 2018. Žalobkyně a žalovaní v této pozici jednali vždy pouze o nájmu bytu č. , hodnota, . V září a říjnu 2018 uhradila paní , jméno FO, za každý měsíc částku 18 000 Kč jako nájemné a částku 1 138 Kč jako zálohy na služby.8. Žalovaní dále v podání ze dne 24. 8. 2023 uvedli, že se jim ani dotazem u , adresa, nepodařilo zjistit, z jakého důvodu byl vystavený evidenční list ze dne 13. 8. 2018. Velmi pravděpodobně byl tento list vystaven na žádost paní , jméno FO, nebo žalobce, protože byl dne 15. 8. 2018 doručený na úřad. Jsou na něm opět uvedeny dvě osoby oproti předchozímu evidenčnímu listu.9. V podání ze dne 1. 12. 2023 žalovaní dále uvedli, že znalec jednoznačně dospěl k závěru, že dohoda o navýšení nájemného je pravá, disponoval přitom dostatečným počtem srovnávacích podpisů. Co se týká tvrzené podmíněnosti dohody o navýšení nájmu, tuto konstrukci považují žalovaní za účelovou. Nebyla ani v průběhu dokazování prokázána ani výpovědí svědkyně , jméno FO, , ani výpovědí svědka , jméno FO, . Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu pak jednoznačně vyplývá, že ani výkladem právního jednání nelze již učiněný projev vůle doplňovat, měnit či dokonce nahrazovat (shodně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 420/2022 či sp. zn. 33 Cdo 1147/2014).10. Po provedeném dokazování měl soud za prokázaný následující skutkový stav: , jméno FO, a , jméno FO, jako uživateli a Obvodním podnikem bytového hospodářství , adresa, jako správou domu byla dne 22. 6. 1982 uzavřena dohoda o