8 C 172/2021-50 — Obvodní soud pro Prahu 3

Návrhem došlým soudu dne [datum] se manželka domáhala rozvodu manželství účastníků uzavřeného dne [datum] před [stát. instituce]. V návrhu uvedla, že soužití účastníků bylo zpočátku klidné a harmonické, ale asi po půl roce se začaly objevovat první rozdíly v kultuře a náboženství. Začaly první hádky, které vyústily v návrat manželky do České republiky. Manželé naposledy společně žili v [země] v [anonymizováno], a to od roku 2012 do roku 2013. Do České republiky se pak vrátila manželka sama a manžel s ní zrušil veškeré kontakty. Nepodařilo se jí manžela najít ani přes společné známé. Manžel je v současné době neznámého pobytu. K ochraně jeho zájmů mu proto byl dle § 29 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ustanoven opatrovník. Opatrovník souhlasil s rozvodem manželství. Soud se nejprve zabýval otázkou pravomoci českých soudů v této věci, kdy manžel je státním příslušníkem Pákistánské [anonymizováno] republiky, manželka státním příslušníkem České republiky. Otázku pravomoci soudů pro rozvodová řízení neupravuje dvoustranná smlouva. Vzhledem k tomu, že manželka má ke dni podání návrhu bydliště na území České republiky, vyplývá pravomoc (příslušnost) českých soudů z článku 3 odstavec 1 písmeno a) Nařízení rady (EU) č. 2201/2003 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, podle kterého mimo jiné platí, že ve věcech týkajících se rozvodu jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo má navrhovatel své obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je státním příslušníkem tohoto státu. Dále se soud zabýval tím, podle jakého právního řádu bude soud o rozvodu manželství rozhodovat. Zde soud odkazuje na ustanovení § 50 odstavec 1 zákona [číslo] 2012 Sbírky, o mezinárodním právu soukromém, podle něhož se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Osobní poměry manželů se dle § 49 odstavec 1 zákona č. 91/2012 Sb. řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Daná věc se tedy řídí českým právním řádem. Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že uzavřeli manželství dne [datum] před [stát. instituce]. K průběhu manželství soud zjistil z výpovědi manželky, že manželství uzavírala z lásky po několikaměsíční známosti. Účastníci zamýšleli žít v České republice. Asi po půl roce odcestovali do [země], odkud se vrátila pouze manželka. Manžel slíbil, že ji bude v krátkém čase následovat, což však neučinil. Manželka s ním ztratila jakýkoli kontakt a nepodařilo se jí ho najít ani přes společné známé, ani prostřednictvím cizinecké policie. V současné době manželka nemá zájem na zachování manželství. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. 9. 2022, č. j. 60 P 108/2022-39 bylo zjištěno, že soud rozhodl o úpravě poměrů nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného [datum], pro dobu po rozvodu manželství. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Soud dospěl k závěru, že v dané věci jsou splněny podmínky pro rozvod manželství účastníků, neboť účastníci společně nežijí již takřka 10 let a nejsou v žádném kontaktu. Soud proto manželství dle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, rozvedl. Příčinu rozvratu manželství soud vidí na straně obou účastníků, kteří nedokázali vyřešit vzájemné kulturně-sociální rozdíly. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.