11 C 174/2024-56 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 12. 3. 2024 domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 4 000 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřela společnost , právnická osoba, . (dále jen právní „předchůdce žalobkyně“) se žalovaným dne 13. 9. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaný mě poskytnutou částku vrátit žalobkyni do 13. 10. 2017, což neučinil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , právnická osoba, ., a z této posléze na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč a úrok v prodlení od 14. 9. 2017. Žalovaný i přes výzvy dosud dlužnou částku žalobkyni neuhradil., právnická osoba, výzvě soudu, jak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně v doplnění žalobního tvrzení ze dne 3. 9. 2024 uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného lustrací z veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, žalovaný potvrdil, že je schopen úvěr řádně hradit, právní předchůdkyně žalobkyně tedy vycházela z těchto lustrací a prohlášení klienta, že je schopen úvěr hradit.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání dne 8. 10. 2024 se žalovaný nedostavil, žalobkyně se z účasti u jednání omluvila, soud tak jednal v jejich nepřítomnosti.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (č. l. 8) ze dne 13. 9. 2017 a ze sdělení , právnická osoba, ze dne 2. 7. 2024 (č. l. 39) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO: , tel. číslo, ) poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč na jeho bankovní účet. Termín splatnosti úvěru byl stanoven na 13. 10. 2017, a to jednorázovou jednou splátkou.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (č. l. 44, 46) včetně přílohy (č. l. 45, 47) bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost , právnická osoba, . a následně na žalobkyni. O postoupení byl žalovaný informován dopisem ze dne 11. 1. 2024 (dopis na č. l. 10), který byl odeslán na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě.7. Z výzvy k plnění předcházející žalobě (č. l. 10) ze dne 11. 1. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky. Dle podacího lístku (č. l. 7) ze dne 11. 1. 2024 byla výzva žalovanému zaslána na adresu uvedenou ve smlouvě.8. Z úřední činnosti soudu soud zjistil, že proti žalovanému byla zahájena řízení u Obvodního soudu pro Prahu 3 (ve věci , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, ), ve kterých byl vydán pravomocný rozsudek, z nichž vyplývá, že žalovaný ve stejném období čerpal úvěr ve výši 12 000 Kč na základě smlouvy ze dne 13. 10. 2017 s , právnická osoba, , dále 9 000 Kč na základě smlouvy z 22. 9. 2017 s , právnická osoba, . a 20 000 Kč na základě smlouvy ze dne 7. 3. 2016 od , právnická osoba, ., který již v době uzavírání smlouvy s právní předchůdkyní žalobkyně řádně nesplácel. Proti žalovanému je dále u zdejšího soudu vedeno od roku 2018 dosud minimálně 30 exekučních řízení. Žalovaný tedy uzavíral úvěrové smlouvy u vícera společností, přičemž poskytnuté úvěry řádně nesplácí (a ani po vydání pravomocných rozsudků dobrovolně neplní).9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 13. 9. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč. Smlouva byla sjednána jako smlouva spotřebitelská. Žalovaný měl úvěr uhradit dne 13. 10. 2017. Právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala a neprověřovala příjmy žalovaného (např. z bankovních výpisů, potvrzení o příjmu), nebyly dále prověřovány jeho měsíční výdaje ani jeho další možné uzavřené úvěrové transakce včetně řádnosti jejich splácení. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.10. Po právní stránce byla věc soudem posouzena následovně.11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.14. Dle § 420 odst. 2 o. z. pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 o. z. se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.15. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.16. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.21. Dle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.22. Dle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.23. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.24. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.25. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.26. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo