17 C 195/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 12. 10. 2023 na žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně tvrdila, že její nárok vznikl z titulu neuhrazené platby za odběr plynu v období od 1. 4. 2022 do 14. 3. 2022 v odběrném místě nacházejícím se na adrese [adresa žalovaného]. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi účastníky byla dne 1. 4. 2022 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky zemního plynu, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky žalobkyně, ceník produktu standard za dodávky plynu a ceník nadstandardních služeb a smluvních pokut za nedodržení platebních povinností (smlouva o sdružených službách dodávky zemního plynu ze dne 1. 4. 2022 [číslo]), na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému zemní plyn do výše uvedeného odběrného místa spolu s dalšími službami, žalovaný se zavázal žalobkyni řádně a včas uhradit vyfakturovanou cenu plynu a souvisejících služeb. Fakturou č. 1123212114 ze dne 20. 3. 2023 byla žalovanému za období od 1. 4. 2022 do 14. 3. 2023 vyúčtována cena za dodávku plynu ve výši 35 364 Kč včetně DPH, přičemž žalovaným nebyly na tuto částku uhrazeny žádné zálohy. Splatnost nedoplatku byl stanoven na 11. 4. 2023 (faktura č. 1123212114 vystavená dne 20. 3. 2023). Dopisem ze dne 24. 4. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě této faktury a smluvní pokutu ve výši 250 Kč za prodlení s úhradou (dopis žalobkyně adresovaný žalovanému ze dne 24. 4. 2023). Dopisem ze dne 19. 7. 2023 byl žalovaný opět vyzván k úhradě předmětné faktury a vedle toho k úhradě smluvní pokuty ve výši 500 Kč, zároveň byl upozorněn, že v opačném případě žalobkyně přistoupí k vymáhání své pohledávky soudní cestou (předžalobní výzva ze dne 19. 7. 2023 včetně dodejky). Žalovaný však z tohoto titulu žalobkyni ničeho neuhradil. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“) se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství. 6. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. ve spojení s § 2079 odst. 1 o. z. Žalovaný nesplnil svoji povinnost řádně a včas uhradit vyfakturovanou cenu dodávky plynu a s tím spojených služeb, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Žalovaný přitom v řízení netvrdil, tím méně prokázal, že by žalobkyni dluh zaplatil, nezpochybnila žádná její tvrzení ani předložené důkazní prostředky, jimiž byla tato tvrzení prokázána. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodaný plyn a s tím spojených služeb právo požadovat po žalovaném též zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost vyplývající ze zmíněné smlouvy, vzniklo žalobkyni rovněž právo požadovat po žalovaném smluvní pokutu v částce vyplývající z ceníku, konkrétně 250 Kč za prodlení s úhradou delší než 10 dnů a v částce 250 Kč, neboť doba prodlení žalovaného přesáhla 30 dnů, celkem tedy 500 Kč. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 613 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 435 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 864,86 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud aplikoval ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť je mu z jeho činnosti známo opakované podávání žalob téže žalobkyně (a téhož advokáta) ve skutkově i právně totožných věcech, přičemž ze žalob (resp. návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) vyplývá ustálenost vzoru ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (obsah, struktura, řazení vět, nároky téhož druhu).