19 C 197/2024-58 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 14 660 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 7. 2. 2022 uzavřena smlouva o úvěru (dále jen „smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku v celkové výši 18 180 Kč, skládající se ze zapůjčené částky 10 000 Kč a souhrnného poplatku 8 180 Kč, a to formou týdenních splátek ve výši 303 Kč tak, že první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 3 520 Kč, která byla žalobkyní započtena nejprve a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácení, úvěru, d) dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení Úvěru, e) dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru a konečně na úhradu následujících položek: (I.) na jistinu Úvěru dílem ve výši 83,47 %, (II.) na úrok za poskytnutí úvěru, dílem ve výši 16,53 %.– odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek smlouvy. Žalovaný splátky hradil nepravidelně, čímž se dostával do prodlení, nicméně žalobkyně jako datum splatnosti určila na 3. 4. 2023 a datum prodlení ke dni 4. 4. 2023, tedy nechala uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru. Žalovaný zbývající dlužnou částku žalobkyni neuhradil ani přes předžalobní výzvu ze strany právního zástupce žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání na 3. 9. 2024. Omluva žalovaného z jednání, kterého se nezúčastnil, neboť se mylně domníval, že zdejší soud je součástí Justičního areálu Na Míčánkách, dorazila soudu formou e-mailu bez elektronicky ověřeného podpisu až po jednání. Předsedkyně senátu byla s omluvou seznámena až dne 5. 9. 2024. Žalobkyně byla z jednání řádně omluvena.4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané:5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný zažádal u žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 2. 2022 bylo soudem zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl žalovaný spolu s úrokem a poplatky ve výši 8 180 Kč uhradit v 60týdenních splátkách po 303 Kč.7. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, bydlí ve spolubydlení s dvěma dalšími osobami a vyživuje jedno nezaopatřené dítě. Jeho příjem činí 25 434 Kč a měsíčně hradí na bydlení částku 9 461 Kč.8. Z výpisu informací k úvěrové smlouvě žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh uhradil částku v celkové výši 3 520 Kč.9. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky.10. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, ale dostal se do prodlení a přes výzvu dosud dlužnou částku neuhradil.11. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Vedle zákonných úroků z prodlení, které může věřitel požadovat, i když nebyly stranami výslovně smluveny (ust. § 1970 o. z.) lze sjednat i úroky smluvní. Zákonné a smluvní úroky přitom mohou existovat vedle sebe, neboť smluvené úroky jsou odměnou za užívání jistiny, zatímco zákonné úroky z prodlení představují zákonnou sankci za prodlení s placením jistiny (srov. NS ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 657/2005).12. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, povinností žalovaného pak bylo poskytnuté peněžní prostředky sjednaným způsobem a ve sjednané lhůtě vrátit a zaplatit sjednaný úrok a poplatky (§ 2395 a 2399 odst. 1 o. z.). Žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil, dostal se do prodlení, žalobkyně jako datum splatnosti určila 3. 4. 2023, tedy datum poslední splátky. Žalovaný však ani poté dlužnou částku neuhradil a žalobkyni tak vznikla pohledávka představovaná částkami specifikovanými v úvodu odůvodnění tohoto rozsudku. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku uhradil, příp. že závazek zanikl jiným způsobem, což neučinil. Soud s ohledem na uvedené žalobě jako důvodné vyhověl, včetně nároku na úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč, která představuje zaplacený soudní poplatek v částce 800 Kč. Náklady řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. žalobkyně nepožadovala, proto jí je soud nepřiznal.