20 C 311/2024-77 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 10. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaná 3. je vlastníkem bytové jednotky , Anonymizováno, , vymezené v pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, , bytový dům v k. ú. , adresa, , obec , adresa, se spoluvlastnickým podílem , Anonymizováno, na společných částech nemovitostí, jak zapsáno v katastru nemovitostí vedeném , Anonymizováno, , kat. pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, . Svůj žalobní návrh odůvodnila tím, že ona a žalované 1. a 2. jsou sestry a zároveň dcery žalované 3. Žalovaná 3. měla darovat žalovaným 1. a 2. darovací smlouvou ze dne 12. 12. 2023 výše zmíněnou nemovitost. Žalovaná 1. a 2. jsou tak aktuálně evidovány v katastru nemovitostí jako spoluvlastnice řešené nemovitosti (bytu) každá o velikosti jedné poloviny. Žalobkyně je však přesvědčena o tom, že její matce v době podpisu darovací smlouvy nedovoloval její zdravotní stav samostatně právně jednat. Její zdravotní porucha není přechodná, nebyla tudíž schopna vyjádřit, pravou, vážnou a svobodnou vůli. Žalobkyně krátce po podpisu darovací smlouvy přišla do kontaktu s matkou v prosinci 2023, tedy v době podpisu předmětného dokumentu s názvem darovací smlouva. Matka dle žalobkyně působila zmateně, byla dezorientovaná v čase i prostoru, nepoznávala žalobkyni (svou dceru) a pletla si ji s někým jiným. Matka si pletla i další pro ni dříve známé skutečnosti. Z tohoto důvodu považuje žalobkyně darovací smlouvu za neplatnou. Naléhavý právní zájem podané žaloby spatřuje žalobkyně v tom, že předmětná nemovitost patřila donedávna žalované 3., a tudíž s ní žalobkyně mohla disponovat z pozice dcery, nikoliv z pozice sestry, když žalobkyně má se svými sestrami vztahy na bodu mrazu, když žalované 1. a 2. jí mají dokonce bránit v kontaktu s matkou. Pokud by byla vlastníkem nemovitosti i nadále žalovaná 3. lišila by se budoucí vlastnická struktura (minimálně z pozice žalobkyně jako nepominutelného dědice po žalované 3.). Žalobkyně rovněž poukazuje na to, že v této věci nespatřuje pouze naléhavý právní zájem v spojitosti se svou osobou, ale i s osobou své matky (žalované 3.), u níž není a nebude jisté, zda tímto darováním nepřišla o prostředky, které by ji mohly pomáhat v následujících letech života.2. Žalovaná 2. k podané žalobě uvedla, že nárok vznesený žalobkyní v plném rozsahu neuznává a podanou žalobu shledává jako zcela neopodstatněnou. K samotné darovací smlouvě žalovaná 2. uvádí, že žalovaná 3. nebyla v době darování na svých právech nijak omezena a byla si vědoma veškerých důsledků svého právního jednání. Darovací smlouva, jejíž platnost žalobkyně zpochybňuje, je výsledkem dlouhotrvajícího záměru žalované 3., jakožto poděkování za soustavnou péči, kterou jí žalovaná 1. a 2. poskytovaly. V této souvislosti žalovaná 2. poukazuje na to, že žalobkyně o žalovanou 3. nejeví žádný faktický zájem, trvale se zdržuje v zahraničí a s žalovanou 3. není v prakticky žádném osobním kontaktu, proto jí ani nemůže být znám zdravotní stav či vůle žalované 3. Žalovaná 2. však zejména poukazuje na to, že žalobkyně není k podání určovací žaloby věcně legitimována a na podané žalobě jí nesvědčí ani naléhavý právní zájem, když žalobkyně není účastníkem řešené darovací smlouvy, neplynou jí z ní žádná práva a povinnosti a otázka vlastnictví darované nemovitosti se nijak netýká její právní sféry – dědické právo vzniká až smrtí zůstavitele. Žalovaná 3. stále žije, dědické právo žalobkyně tak nevzniklo a není ani jisté, jestli v budoucnu vůbec vznikne (žalobkyně může např. umřít dříve než žalovaná 3. či nemusí dědit z jakéhokoliv jiného titulu). V této souvislosti žalovaná 2. odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 366/2015, 30 Cdo 6002/2017 či 24 Cdo 1169/2020.3. Žalovaná 1. k žalobě uvedla, že žalobkyně žije přes třicet let v zahraničí, nikdy se o svoji matku nestarala, pouze ji jednou ročně jezdila navštívit. Žalobkyně tak dle žalované 1. o duševním stavu své matky (žalované 3.) neměla žádné povědomí, rovněž jejich vztahy měly být vždy napjaté. Žalovaná 1. navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta, a to zejména z důvodu, že žalobkyně není ve věci aktivně věcně legitimována, když žalovaná 3. stále žije a žalobkyni tak dědické právo nevzniklo a zároveň ani není jisté, zda v budoucnu vůbec vznikne.4. Žalovaná 3. k žalobě uvedla, že navrhuje, aby byla zamítnuta.5. Soud ve věci provedl následující dokazování (odst. 6. – 8. tohoto rozsudku).6. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 2. 2. 2024 (č.l. 6) soud zjistil, že jako vlastníci bytové jednotky , Anonymizováno, , vymezené v pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, , bytový dům v k. ú. , adresa, , obec , adresa, se spoluvlastnickým podílem , Anonymizováno, na společných částech nemovitostí, byly k uvedenému datu evidovány žalovaná 1. a žalovaná 2., každá o velikosti podílu ½. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 23. 9. 2025 má soud dále za zjištěné, že i ke dni vyhlášení rozsudku (23. 9. 2025) jsou jako vlastníci řešeného bytu evidovány žalovaná 1. a 2.7. Z darovací smlouvy ze dne 12. 12. 2023 (č.l. 7) má soud za zjištěné, že žalovaná 3. darovala žalovaným 1. a 2. bytovou jednotku , Anonymizováno, , vymezenou v pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, , bytový dům v k. ú. , adresa, , obec , adresa, se spoluvlastnickým podílem , Anonymizováno, na společných částech nemovitostí.8. Z dopisu nazvaného Majetkové záležitosti ze dne 15. 4. 2024 (č.l. 9) soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou 1. a 2. k smírnému vyřešení sporné věci, v opačném případě bude žalobkyně řešit věc soudní cestou.9. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.10. Na základě provedeného dokazování a zejména se řídíc judikaturou Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 30 Cdo 6002/2017, 24 Cdo 1169/2020) dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je nedůvodná. V řešeném případě totiž žalobkyně není aktivně věcně legitimována k podání v tomto řízení řešené žaloby, kdy požaduje, aby bylo určeno, že vlastníkem předmětného bytu je žalovaná 3., aniž by byla jakkoliv účastna právního jednání spočívajícího v darovaní řešeného bytu žalovanou 3. (matka žalobkyně) žalovaným 1.a 2. (sestry žalobkyně) či by se jí sporný právní vztah či sporné právo přímo týkalo. Z pouhé potenciality jejího možné postavení jako dědičky po žalované 3.(přičemž tato situace nemusí v budoucnu ani nastat) nelze dovodit věcnou legitimaci žalobkyně. Z tohoto důvodu je zároveň nutné učinit závěr, že podaná žaloba nesplňuje požadavky naléhavého právního zájmu dle § 80 o.s.ř. na určení, že vlastníkem uváděného bytu je žalovaná 3. Výše uvedenou argumentaci soud vyvozuje zejména z již zmiňovaného rozhodnutí 30 Cdo 6002/2017, ve kterém byla řešena velmi podobná skutková situace (žalobkyně žalovala svého bratra, kterému darovala podíl na nemovitosti jejich společná matka) jako v tomto řízení. Pro úplnost soud navíc uvádí, že i žalovaná 3. prostřednictvím své právní zástupkyně navrhovala, aby soud žalobě nevyhověl. Na základě nedostatku věcné legitimace žalobkyně a pro absenci naléhavého právního zájmu by bylo nadbytečné ve věci provádět žalobkyní další navrhované důkazy (zejména lékařskou dokumentací žalované 3. a vypracováním znaleckého posudku na posouzení duševního stavu žalované 3.) Na základě uvedeného tak soud žalobu zamítl.11. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud přiznal zcela úspěšné žalované 1. náhradu nákladů řízení, která se skládá z odměny za zastoupení advokátem dle § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) či § 9 odst. 4 písm. a) – od 1. 1. 2025 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč) za úkon učiněný do 31. 12. 2024 (převzetí věci a příprava) a dále za dva úkony po 5 620 Kč (z tarifní hodnoty 113 000 Kč) učiněné od 1. 1. 2025 (vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 23. 9. 2025). Dále se do nákladů řízení započítává jedna náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za úkon učiněný do 31. 12. 2024 a dvě náhrady po 450 Kč učiněné od 1. 1. 2025 dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. celkem 1 200 Kč. Celkem soud přiznal žalované 1. vůči žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 540 Kč.12. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 2. a 3. bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud přiznal zcela úspěšným žalovaným 2. a 3. náhradu nákladů řízení, která se skládá z odměny za zastoupení advokátem dle § 7 a 9 odst. 4 písm. b) či § 9 odst. 4 písm. a) – od 1. 1. 2025 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč) za ú