5 C 214/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Návrh na rozvod manželství shora uvedených účastníků podal k soudu dne , datum, manžel. Uvedl, že účastníci vstoupili do manželství dne , datum, na Ukrajině. Z manželství se narodila dosud nezletilá dcera , jméno FO, , přičemž poměry nezletilé dcery pro dobu po rozvodu manželství byly upraveny rozsudkem , název soudu, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , v právní moci ke dni , datum, . K rozpadu manželství došlo v červenci roku 2022 z důvodu citového odcizení manželů. Manželství bylo ze začátku spokojené a harmonické, nicméně postupem času došlo v důsledku neshod manželů ke vzájemnému odcizení a ztrátě důvěry, což pramenilo z rozdílných povah manželů a rovněž z jejich rozdílného přístupu k rodině. Manžel považuje manželství za hluboce a trvale rozvrácené, neočekává jeho obnovení, manželé nevedou společnou domácnost, nestýkají se, netvoří osobní ani majetkové společenství.2. Manželka se k návrhu manžela na rozvod manželství připojila. Uvedla, že s manželem nevedou společnou domácnost od začátku války na Ukrajině v roce 2022, netráví spolu čas ani nenakládají společně s finančními prostředky. Rozpad manželství manželka spatřuje v ochlazení citů a celkovém odloučení manželů.3. V daném případě se jedná o věc s cizím prvkem, neboť oba manželé jsou státními příslušníky Ukrajiny. Soud se tak v první řadě zabýval otázkou, zda je dána jeho mezinárodní pravomoc návrh na rozvod manželství projednat a rozhodnout o něm a dále pak, jakým právním řádem se bude rozvod manželství účastníků řídit.4. Ve smyslu § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém soud při hledání odpovědí na shora uvedené otázky vycházel ze Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, podepsané dotčenými stranami dne 28. 5. 2001 a v České republice vyhlášené pod č. 123/2002 Sb. m. s.5. Dle čl. 30 odst. 3 Smlouvy je při projednávání návrhu na rozvod manželství dána pravomoc justičním orgánům té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství. Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou.6. Dle čl. 30 odst. 1 Smlouvy se rozvod řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení.7. Hledě skutečnosti, že jsou oba manželé státními příslušníky Ukrajiny s tím, že oba mají současně obvyklý pobyt na území České republiky, je ve smyslu čl. 30 odst. 3 Smlouvy dána mezinárodní pravomoc soudu České republiky návrh na rozvod manželství projednat a rozhodnout o něm. Ve smyslu čl. 30 odst. 1 Smlouvy se rozvod manželství účastníků řídí ukrajinským právním řádem, jehož příslušným vnitrostátním právním předpisem je zákon o rodině ze dne 10. 1. 2002 (dále jen „zákon o rodině“).8. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, v , Anonymizováno, na Ukrajině (oddací list ze dne , datum, ). Z manželství se účastníkům narodila dosud nezletilá dcera , jméno FO, , a to dne , datum, , přičemž o úpravě poměrů nezletilé dcery pro dobu po rozvodu manželství bylo rozhodnuto rozsudkem , název soudu, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , v právní moci ke dni , datum, , kterým byla schválena dohoda účastníků o úpravě poměrů nezletilé dcery (rozsudek , název soudu, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Manželé trvají na rozvodu manželství, nevedou společnou domácnost od roku 2022 (shodná tvrzení účastníků, účastnické výpovědi manželů). Dle manžela se v manželství objevily první vážné problémy v roce 2021/2022, když mezi manžely došlo k vzájemnému odcizení a ztrátě důvěry, zapříčiněným rozdílnými povahami a přístupy manželů k rodině, v manželství se vyskytly , Anonymizováno, problémy, které vedly k odchodu manželky na Ukrajinu. Manželka rovněž vnímá jako příčinu rozpadu manželství vzájemné odcizení manželů. První problémy v manželství shledávala již v roce 2015, cítila se odvržená, přičemž tyto problémy se manželům nedařilo vyřešit. Manželka uvedla, že z bytu byla manželem vyhozena, odjela na Ukrajinu a následně se vrátila zpět do České republiky (účastnické výpovědi manželů).9. Dle čl. 105 odst. 2 zákona o rodině zaniká manželství rozvodem na společný návrh manželů, kteří mají děti, na základě rozhodnutí soudu v souladu s čl. 109 zákona.10. Dle čl. 109 odst. 1 zákona o rodině manželé, kteří mají děti, mají právo podat k soudu návrh na rozvod manželství spolu s písemnou smlouvou, která určuje, komu budou děti svěřeny do výchovy, jak bude druhý z rodičů přispívat na jejich výživu, a také podmínky, za kterých bude uplatňovat právo na výchovu dětí. Dle čl. 109 odst. 3 zákona o rodině soud manželství rozvede, jestliže zjistí, že návrh na rozvod odpovídá skutečnému zájmu manželů a že po rozvodu nebudou porušena jejich osobní a majetková práva, a také práva jejich dětí. Dle čl. 109 odst. 4 zákona o rodině soud rozhodne o návrhu na rozvod po uplynutí jednoho měsíce ode dne podání. Před ukončením této lhůty mají manželé právo na zpětvzetí návrhu.11. V daném případě soud dospěl k závěru, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků, když bylo prokázáno, že poměry nezletilé dcery , jméno FO, pro dobu po rozvodu manželství byly pravomocně soudně upraveny a lze tedy rovněž uzavřít, že v důsledku rozvodu nebudou porušena její práva. Z výpovědí účastníků při jednání soud ověřil, že návrh na rozvod manželství odpovídá skutečnému zájmu manželů a že po rozvodu nebudou porušena jejich osobní a majetková práva. Ode dne podání návrhu na rozvod manželství (, datum, ) uplynul více jak jeden měsíc.12. Hledě shodných tvrzení obou manželů pokládá soud za pravdivé jejich tvrzení o rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu manželství, a proto za současného splnění všech podmínek daných zákonem o rodině soud návrhu na rozvod manželství dle čl. 105 odst. 2 zákona o rodině vyhověl.13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.