17 C 42/2026-21 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny a plynu v odběrném místě vedeném pod č. , hodnota, , nacházející se pod adresou , adresa, , , adresa, .2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Smlouvou ze dne 9. 8. 2024 označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. 8509694, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně, má soud za prokázané, že se uvedenou smlouvou žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaný uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na shora uvedených platbách. Z faktury č. 176467629 ze dne 16. 1. 2025 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 12 291 Kč za spotřebu elektřiny, a to se splatností do 3. 2. 2025. Žalovaný z tohoto titulu ničeho neuhradil, přestože byl o zaplacení spotřeby elektřiny žalobkyní opakovaně upomínán, naposledy předžalobní výzvou ze dne 12. 9. 2025.5. Smlouvou ze dne 9. 8. 2024 označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky plynu č. 30064609, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně, má soud za prokázané, že se uvedenou smlouvou žalobkyně zavázala dodávat plyn a zajistit přenos plynu, jeho distribuci a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaný uhradit řádně a včas žalobkyni cenu plynu a související služby. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na shora uvedených platbách. Z faktury č. 176272345 ze dne 10. 1. 2025 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 14 506 Kč za spotřebu plynu, a to se splatností do 27. 1. 2025. Z faktury č. 176986737 ze dne 10. 2. 2025 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 341 Kč za spotřebu plynu, a to se splatností do 27. 2. 2025. Z faktury č. 177075478 ze dne 13. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl informován o přeplatku ve výši 6 101 Kč. Z faktury č. 177075510 ze dne 13. 2. 2025 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 1 921 Kč za spotřebu plynu, a to se splatností do 3. 3. 2025. Z faktury č. 177179193 ze dne 17. 2. 2025 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 1 297 Kč za spotřebu plynu, a to se splatností do 6. 3. 2025. Celková dlužná částka z titulu neuhrazených dodávek plynu po zohlednění přeplatku činí 11 964 Kč. Žalovaný z tohoto titulu ničeho neuhradil, přestože byl o zaplacení spotřeby elektřiny žalobkyní opakovaně upomínán, naposledy předžalobní výzvou ze dne 12. 9. 2025.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále je „energetický zákon“) se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.7. Podle ustanovení § 72 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací.8. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu § 50 odst. 2 energetického zákona a smlouva o sdružených dodávkách plynu ve smyslu § 72 energetického zákona, obě ve spojení s § 2079 odst. 1 o. z. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávek obou komodit, k čemuž se zmíněnými smlouvami ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu a plyn právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. Žalobkyně však požadovala zákonné úroky z prodlení z celé dlužné částky až od 7. 3. 2025, tzn. od poslední splatné faktury.11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 171 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 971 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva, žaloba), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.