18 C 60/2025-34 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobce se v tomto řízení domáhal zrušení shora uvedené vyživovací povinnosti k jeho zletilé dceři, neboť s ní již není delší dobu v kontaktu a nemá o ní žádné informace, zejména o tom, zda se soustavně připravuje na budoucí povolání, zda je výdělečně činná, jaké jsou její majetkové poměry. Žalovaná nijak nereagovala na jeho pokusy o její oslovení ani na zaslanou předžalobní výzvu (odeslanou do datových schránek i poštou). Žalovaná k výzvě žalobce nijak neprokázala, že se po nabytí zletilosti není schopna sama živit.Žalovaná se k věci nevyjádřila. Ač byla řádně předvolána, k jednání v této věci se nedostavila.Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že zdejší soud rozhodl rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, , tak, že na základě dohody rodičů tehdy nezletilou žalovanou svěřil do péče matky a otci uložil povinnost hradit na výživu žalované částku 2 500 Kč měsíčně počínaje , datum, (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Zástupce žalobce se obrátil na žalovanou dopisem ze dne 16. 5. 2025, v němž ji požádal o sdělení informací, zda studuje, případně v jaké formě a kdy je předpokládané datum ukončení tohoto studia; zda je v současné době zaměstnána nebo vykonává jinou výdělečnou činnost, případně zda existují jiné skutečnosti, které odůvodňují další trvání vyživovací povinnosti. Žalovaná byla upozorněna na možné soudní řešení této věci (prokázáno výzvou na č.l. 10 spisu). Výzva byla do datové schránky žalované doručena fikcí, dále byla odeslána prostřednictvím poštovní přepravy, přičemž se odesílateli vrátila jako nevyzvednutá (prokázáno doručenkou datové zprávy na č.l. 9 spisu a závadou na č.l. 8 spisu).Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Podle § 923 odst. 1 o. z., změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.V řízení o této žalobě, která je svou povahou žalobou na určení, žalobce řádně tvrdil naléhavý právní zájem spočívající v požadovaném určení, neboť prokázal, že je pro něj žalovaná nekontaktní. Nemá tak jakoukoli jistotu, zda výživné hradí nadále po právu či zda na straně žalované nevzniká bezdůvodné obohacení. Za této situace lze přisvědčit tomu, že žalobce má legitimní zájem na požadovaném určení.Po právní stránce soud zohlednil pravidlo, že vyživovací povinnost zaniká dosažením schopnosti člověka se sám živit (§ 913 o.z. a contrario). Dále pak vycházel z obecné premisy, že u zletilého dítěte by mělo platit, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se samo uživilo, pakliže se nevyskytnou okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Takovou okolností může být například studium zletilého nebo invalidita (srov. nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2121/14). V nyní řešeném řízení, které je ovládáno zásadou projednací, bylo na žalované, aby tvrdila, že se nadále není schopna živit, respektive, že jí v zajišťování obživy vlastní činností, brání studium nebo jiná významná překážka. Žalovaná však v řízení zůstala zcela nečinná, netvrdila ani neprokazovala ničeho. Svou neúčastí při jednání soudu dne 19. 12. 2025 se zbavila dobrodiní poučení, kdy by ji soud k doplnění tvrzení a důkazů vyzval podle ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Za této situace žalovaná neunesla své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke skutečnosti, že existují okolnosti, které jí po dosažení zletilosti zcela nebo částečně brání, aby se sama uživila, a tedy že by jí výživné mělo nadále náležet. Soud proto žalobě vyhověl a předmětnou vyživovací povinnost k datu nabytí zletilosti žalované zrušil.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 800 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, podání žaloby, výzva k plnění a účast na soudním jednání), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.