4 C 268/2025-35 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Manželé se společným návrhem ze dne 30. 7. 2025 domáhali rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství účastníků neplní v současné době žádnou ze svých funkcí a je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Manželé spolu nežijí a nevedou společnou domácnost od ledna 2025.2. V daném případě jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť oba manželé jsou státními příslušníky Německa. Z toho důvodu bylo třeba nejprve zkoumat, je-li dána pravomoc justičních orgánů České republiky a jakým právním řádem se rozvod manželství účastníků řídí.3. Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Německem není uzavřena žádná dvoustranná smlouva, která by upravovala mezinárodní příslušnost ve věcech rozvodu manželství, postupoval soud ve smyslu § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Pravomoc zdejšího soudu k projednání a rozhodnutí věci je dána posledním společným pobytem manželů dle článku 3 písmeno a) bod ii) nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o mezinárodních únosech děti (nařízení Brusel II ter). Při projednání návrhu na rozvod manželství pak soud postupuje v souladu s § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. dle německého právního řádu, neboť oba manželé jsou německé státní příslušnosti.4. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný následující skutkový stav: Manželství účastníků bylo uzavřeno před matričním úřadem v , Anonymizováno, dne , datum, (oddací list z , datum, ). Z manželství se nenarodilo žádné dítě (shodná tvrzení manželů). Manželé nežijí ve společné domácnosti od ledna 2025, uzavřeli dohodu o vypořádání vzájemných majetkových práv pro dobu po rozvodu manželství a ani jeden z manželů nemá zájem o setrvání v manželství (shodná tvrzení manželů, dohoda z 18. 8. 2025).5. Po právní stránce soud věc posoudil podle německého občanského zákoníku Bürgerliches Gesetzbuch (BGB).6. Dle § 1564 BGB, může manželství zaniknout jeho rozvodem na žádost jednoho nebo obou manželů.7. Dle § 1565 odst. 1 BGB manželství může být rozvedeno, pokud se rozpadlo. Manželství se rozpadlo, pokud již neexistuje manželské společenství manželů a nelze očekávat, že by manželé toto společenství obnovili. Dle odst. 2 cit. ustanovení, pokud manželé nežijí odděleně po dobu jednoho roku, může být manželství rozvedeno pouze v případě, že by pokračování manželství představovalo pro navrhovatele nepřiměřenou zátěž z důvodů, které spočívají v osobě druhého manžela.8. Dle § 1566 odst. 1 BGB rozpad manželství se nepopiratelně předpokládá, pokud manželé žijí odděleně po dobu jednoho roku a oba manželé podají návrh na rozvod nebo odpůrce s rozvodem souhlasí.9. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků upravené ve shora citovaných ustanovení. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno na základě společného návrhu manželů a manželé žijí odděleně déle než jeden rok, vycházel soud z předpokladu, že manželství účastníků se rozpadlo a jejich návrhu vyhověl a manželství rozvedl (§ 1566 BGB).10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 23 věta první zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), dle kterého v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledků řízení.