7 C 69/2026-68 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 602,50 Kč. Uvedla, že s žalovaným uzavřela distančním způsobem dne 21. 2. 2026 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které mu umožnila opakovaně čerpat peněžní prostředky formou služby , Anonymizováno, až do sjednaného úvěrového rámce ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal načerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit vždy do 20. dne měsíce následujícího jejich čerpání a spolu s nimi jí zaplatit připsané poplatky. Vzhledem k tomu, že žalovaný své platební povinnosti porušil, odstoupila žalobkyně dopisem ze dne 26. 11. 2025 od smlouvy a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky, evidované ve výši 16 602,50 Kč. Z toho 15 002,50 Kč vyčerpané peněžní prostředky, 1 600 Kč poplatky za šest upomínek. Žalovaný dluh nevyrovnal ani k předžalobní upomínce.2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.3. Na základě provedených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:4. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 21. 2. 2025 sjednali distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky formou služby , Anonymizováno, , a to až do sjednaného úvěrového rámce ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal načerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit vždy do 20. dne měsíce následujícího jejich čerpání a spolu s nimi jí zaplatit připsané poplatky (smlouva o úvěru, smlouva o balíčku , Anonymizováno, , ceník účinný od 4. 10. 2024). Žalovaný vyčerpal celý úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč, celkem načerpal 35 004 Kč a zaplatil 22 300 Kč, ve stanovené lhůtě peněžní prostředky žalobkyni nevrátil (transakční historie). Žalobkyně opětovně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu (výzva ze dne 21. 9. 2025, doklady o odeslání ze dne 9. 10. 2025, 8. 8. 2025). Vzhledem k tomu, že žalovaný ani částečně dluh k upomínkám neuhradil, odstoupila žalobkyně dopisem ze dne 25. 7. 2025 od smlouvy a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky, evidované ve výši 16 602,50 Kč, z toho 15 000 Kč vyčerpané peněžní prostředky a 1 602 Kč poplatky a (zesplatnění dluhu a odstoupení od smlouvy o úvěru). Posledně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 26. 11. 2026 (předžalobní upomínka včetně dokladu o odeslání ze dne 27. 11. 2025). Žalobkyně před samotným sjednáním smlouvy o revolvingovém úvěru zkoumala majetkové poměry žalovaného, kdy zjistila na jeho bankovním účtu v posledních v období od 1. 12. 2024 do 31. 12. 2024 příjmy v celkové výši 33 552 Kč a odchozí platby 24 146 Kč (výpis z běžného účtu č. , č. účtu, ). Dále z výpisu z registru klientských informací zjistila, že má zažádáno o 7 splátkových úvěrů (z toho dva odmítnuté), 3 kreditní karty a 4 revolvingové úvěry pouze během února 2025 (registr klientských informací).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 9. 2024, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Podle § 580 odst. 1 o. z., v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.11. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).15. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.18. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Dův