43 C 129/2019-122 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 1 601 177,74 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky ode dne [datum], a to k rukám společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na účet č. [bankovní účet]. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že coby provozovatel fotovoltaické elektrárny (dále jen FVE), je povinna zajistit financování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů prostřednictvím provozovatele kolektivního systému. Žalovaná je provozovatelem kolektivního systému, zřízená dle § 37h odst. 1 písm. c) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění rozhodném (dále jen ZO), ve spojení s § 37l odst. 1 ZO, 37m odst. 1 ZO a 37p odst. 1 a 2 ZO. Účastníci spolu uzavřeli Smlouvu o zajištění plnění povinností provozovatele solární elektrárny, při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů [číslo] RPV (dále jen Smlouva), účinnou ode dne [datum]. 2. Žalobkyně postupně uložila na účty žalované, v souladu se svou zákonnou povinností, částku celkem ve výši 1 592 628,11 Kč spolu s DPH ve výši 334 451,89 Kč, tj. celkem 1 927 080 Kč. Dne [datum] žalobkyně uzavřela novou smlouvu, s jiným provozovatelem kolektivního systému, se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Dne [datum] žalobkyně vypověděla smlouvu, kterou uzavřela s žalovanou, výpověď byla účinná ke dni [datum]. Žalovaná nesplnila svoji povinnost, provést konečné vyúčtování, v němž by zohlednila náklady spojené s plněním svých povinností a výnosy z investování a současně ani nezaslala vyúčtované prostředky novému provozovateli kolektivního systému, kterého žalobkyně ve své výpovědi označila. 3. Po opakovaných výzvách, zaslala žalovaná žalobkyni, dne [datum] stručnou tabulku, toto„ vyúčtování“ je označeno datem [datum]. Z tohoto vyplývá jen to, že žalobkyně zaplatila částku celkem 1 592 628,11 Kč bez DPH, po zohlednění vratky DPH 334 451,89 Kč, žalovaná si vyúčtovala náklady 256 190 Kč, spolu s DPH ve výši 53 800 Kč, celkem 309 990 Kč, takže žalobkyni náleží po tomto vyúčtování částka 1 344 987,74 Kč, která měla být převedena do na účet nového kolektivního systému. Žalobkyně se ohradila proti provedenému„ vyúčtování“, namítala, že z něho není možno zjistit vůbec nic, položky nejsou slovně označeny ani upřesněny datací, není zřejmé, na základě čeho byla žalobkyni stržena částka 309 990 Kč. Žalovaná neměla ve smlouvě transparentně stanovenu maximální výši administrativních nákladů, jak je běžné u jiných provozovatelů kolektivních systémů, ani nezasílala každoročně průběžné finanční vypořádání, ve kterém by uvedla přehled nákladů spojených se splněním povinností na jedné straně a poměrnou výši příspěvků přijatých od provozovatele solární elektrárny, včetně výnosů z jejich dočasného investování, pokud jich bylo dosaženo, na straně druhé. Proto žalobkyně očekávala řádné vyúčtování alespoň při ukončení smluvního vztahu. Současně žalovaná nezaslala na účet nového provozovatele kolektivního systému ani částku, kterou ve vyúčtování nesporuje. Žalovaná částka tak představuje finanční prostředky, které žalobkyně složila na účet žalované, po zohlednění DPH a současně po zohlednění přijatých úroků a bankovních poplatků uvedených žalovanou ve vyúčtování. 4. Žalobkyně poukazovala na čl. V. Smlouvy (smluvních podmínek), ze kterého vyplývá, že žalovaná připustila možnost přechodu k jinému kolektivnímu systému s tím, že na tento budou převedena aktiva žalobkyně, do jednoho měsíce od oznámení, kam mají být aktiva převedena, po doložení uzavřené smlouvy s novým subjektem. Tato možnost vyplývá i z vyjádření žalované v průběhu trvání smluvního vztahu, kdy [datum], zaslala žalovaná žalobkyni zprávu, že smluvní vztah končí k [datum] a je třeba, aby příspěvky za tento rok doplatila, což se také stalo. Navíc žalobkyně tvrdí, že k žalované také přecházejí subjekty od jiných provozovatelů kolektivních systémů. Vzhledem k tomu, že vzniklo více kolektivních systémů, domnívá se žalobkyně, že je běžné, že mezi nimi těmito jednotlivé subjekty přecházejí. Náklady na činnost žalované, označeno ve smlouvě jako administrativní poplatek, byl stanoven ve smlouvě na částku 7 000 Kč ročně plus DPH. Žalobkyně uváděla, že Smlouva byla uzavřena na formuláři žalované, tedy byla to sama žalovaná, která stanovila podmínky, které nabídla nejen žalobkyni, ale celé řadě dalších subjektů. [jméno] žalovaná tedy připustila možnost výpovědi z důvodu přechodu k jinému„ kolektivnímu systému“. Žalovaná svoji smlouvu sama vyložila tak, že smluvní vztah není možno ukončit okamžitě, ale vždy ke konci roku. Žalobkyně měla v té době ještě zaplatit podstatnou část na účet kolektivního systému, preferovala zaplacení této částky již na účet nového kolektivního systému. Žalovaná však [datum], zaslala zástupci žalobkyně zprávu, kde potvrdila, že žalobkyně může smlouvu vypovědět, ale pouze k poslednímu dni roku a do té doby je povinna plnit všechny své povinnosti, včetně povinnosti doplatit veškeré prostředky na účet kolektivního systému. Proto nejen žalobkyně, ale i další subjekty zastoupené stejným právním zástupcem, na základě tohoto požadavku žalované, zaslaly do systému žalované ještě částku 4 000 000 Kč. Oprávněně se domnívaly, že budou následně převedeny do nového kolektivního systému, protože o tom byly zástupcem žalované ujištěny. Nyní žalovaná tvrdí, že smluvní vztah stále trvá. 5. Pokud žalobkyně požadovala zaslání řádného vyúčtování, žalovaná sdělila, že není schopna předložit finální vyúčtování, protože očekává podávání žalob jednotlivými elektrárnami a náklady na soudní spory budou hrazeny z prostředků těchto elektráren. Soudní spory budou trvat řadu let, není zřejmé jak dopadnou, proto žalovaná, jako„ řádný hospodář“, není schopna ani provést řádné konečné vyúčtování, ani zaslat zůstatek z účtu klientů na účet systému, do kterého přecházejí, protože žalovaná neví, jaká částka nakonec zbude. 6. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, domnívá se, že vztah mezi žalobkyní a žalovanou i nadále trvá, když Zákon o odpadech (ZO), neuvažuje o možnosti přechodu provozovatele FVE k jinému kolektivnímu systému a žalovaná tvrdí, že žalobkyně nebyla oprávněna vypovědět Smlouvu. Dále se žalovaná vyjádřila tak, že jako provozovatel kolektivního systému, vznikla pro v roce 2012. Její činnost směřuje k zajištění plnění zákonných povinností provozovatelů FVE, je financována výhradně z příspěvků provozovatelů, kteří jsou zapojeni do tohoto kolektivního systému. V kolektivním systému žalované je sdruženo kolem 3 [číslo] subjektů. Zajištění financování zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů uvedených na trh do dne [datum] je zákonem stanoveno do dne [datum], s ohledem na dlouhodobou životnost solárních panelů, jež je předpokládána na několik desítek let. Dle ZO mělo být financování plně zajištěno nejpozději do [datum], přičemž žalovaná musí být připravena plnit svoji zákonnou povinnost po celou dobu životnosti solárních panelů, kdy k jejich recyklaci dojde cca za 20 až 30 let od jejich instalace. Žalovaná tak měla již v polovině roku 2013 představu, pro kolik subjektů bude povinna zajistit sběr, odvoz a recyklaci elektroodpadu, na základě těchto informací začala budovat a zajišťovat kapacity pro splnění zákonných povinností. Ze zákona vyplývá povinnost provozovatelů FVE uzavřít smlouvu s provozovatelem kolektivního systému do [datum]. Žalovaná tvrdí, že není možné, aby subjekty po tomto datu kolektivní systémy měnily, na základě jejich jednostranného úkonu. Zároveň však ve svém vyjádření žalovaná uvedla, že odsouhlasení vyúčtování by mělo být nezbytnou podmínkou k případnému ukončení smluvního vztahu mezi účastníky z důvodu předejití případným budoucím sporům o výši stržených provozních administrativních nákladů. 7. Žalobkyně se, na základě Smlouvy, zavázala hradit žalované příspěvek za poskytování služeb, způsob byl stanoven v souladu se zákonnou úpravou tak, že žalobkyně měla hradit rovnoměrné dílčí platby, s minimálně roční periodicitou. Příspěvek vybraný od žalobkyně za dobu od [datum] do [datum] slouží k zajištění zákonných povinností žalobkyně, včetně nezbytných administrativních nákladů s tím souvisejících. Sazba je stanovená vyhláškou č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (dále jen Vyhláška), a tato v sobě zahrnuje i administrativní náklady. Tyto mohou být např. provozování dispečinku pro odvoz panelů z místa zpětného odběru a odděleného sběru, výkaznictví a vedení účetnictví, zajištění kontrolních mechanismů systému a jeho účastníků – provozovatelů FVE (žalobce), provozovatele kolektivního systému (žalovaného) a provozovatelů zařízení ke zpracování elektroodpadu. Dále odkazuje na čl. III odst. 1 písm. e) Smlouvy, ze kterého je zřejmé, že je počítáno s tím, že na činnosti a úkony žalované jsou vynakládány i další náklady, které jsou nad rámec administrativního poplatku. 8. Dále Vyhláška sta